Stopy spravedlnosti

Slušný thriller, v ktorom zaujímavejšou postavou než Chanov pomstiteľ je Brosnanov politik. Brosnan je britským Kevinom Costnerom - charizmatický sympaťák, ktorému ale sadne parádne aj temná rola, keď už na ňu výnimočne kývne. Chanovských bitiek veľa nečakajte, sú skôr korením na špinavom politikárení s tónmi IRA terorizmu, ktoré film podáva divácky atraktívne, s gradujúcim napätím a hnaním postáv do kúta. A častým explóziami. Bavilo ma to, hlavne vďaka skvelému Brosnanovi a jeho írskemu prízvuku, a tiež vďaka v danom žánri netypickému elektro-soundtracku Cliffa Martineza. (22.01.2018)

Problémů ten film má víc, ale že je život krátký a lidé na internetu neradi čtou dlouhé texty, tak zmíním jen tři největší: 1) The Foreigner sestává z dvou hlavních vypravěčských linií, které se sice občas protínají, ale nikdy doopravdy nekooperují a divák se nemůže zbavit pocitu, jako by někdo sestříhal dva nesouvisející filmy dohromady. 2) Na Jackiem Chanovi sice stála celá propagace, ale kdyby ve filmu nebyl, nic moc zásadního by se nestalo.To hlavní se děje v linii Brosnana, Jackie se jen párkrát objeví a něco vyhodí do vzduchu / někomu nabančí. A nedostatečnost / neplausibilnost jeho motivace je kapitola sama pro sebe. Čínsko-vietnamský badass, kterého Jackie hraje, totiž ve své cestě za pomstou uvažuje následujícím způsobem: "Moji dceru zabil útok, k němuž se přihlásilo cosi jako IRA -> tady tento politik je Ir, takže určitě o útočnících něco ví, půjdu se ho zeptat -> ha, on mi říká, že o teroristech neví nic, ale je to Ir, takže určitě lže, budu na něj tedy páchat bombové útoky tak dlouho, dokud se nepřizná!" Nic logičtějšího opravdu vymyslet nemohl, že? 3) Brosnanova linie, která je kombinací rodinného melodramatu a konspiračního politického thrilleru, by mohla být fajn, kdyby však nebyla směšně šablonovitá a nevypadala jako něco, co se sem omylem přeneslo trhlinou v časoprostoru - nejpozději z počátku 90. let, kdy vyšla kniha, kterou The Foreigner adaptuje. Ostatně, jak moc aktuální byla v roce 2017 hrozba terorismu ze strany IRA? A jak moc absurdně v roce 2017 vypadá, pokud jsou postavy Irů vykresleny podobně stereotypně jako postavy Arabů v Delta Force s Chuckem Norrisem? I zde se prostě projevuje nešťastná rozeklanost celého filmu - akčňák o bývalém vojákovi, kterému zabili dceru / manželku / psa / křečka si absurditu a žánrové stereotypy může dovolit, aniž by mu to ublížilo. Politický thriller si ovšem zplošťování komplikované reality na povrchní stereotypy dovolit nemůže, nechce-li tedy být podobně zajímavý a podnětný jako diskuze na Novinkách. (26.04.2018)

S poctivým politicko-(ne)akčním thrillerem dle notiček staré školy nejdál dojdeš. Brzdí to snad jen až přilišná vandammovská roznožka mezi dvěma přístupy; Chanovým "(vše)schopný rambo-důchodce na cestě vendetty" a Brosnanovým "kujeme ambivalentní vnitrostranické IRA/Sinn Féin pikle". Působí to totiž, že Chanova linie byla naroubována na tu Brosnanovu. Ta hraje prim a obstojí sama o sobě (ostatně Quanovy akce nemají vůbec na nic dopad, vše by se odehrálo naprosto stejně i bez něj). Každopádně skvěle fungují obě, ovšem každá na tom svém písečku a nemá smysl popírat, že byť dějově se protínají, tak stylem nikdy. Jinak úplná spokojenost; pokud tedy čekáte něco ve stylu ukecanější variace Belmondova Profesionála spíše než Neesonova Taken. (15.01.2018)

Che, no to mi ho zahoď do kopřiv! PánBú ví, jestli se dále nebudou nacházet nějaké spoilery, tak to raději nečtěte. Marconi s Campbellem nám předhodili krmi, uklohněnou z následujících ingrediencí - atentát, IRA, papá s traumátky, politické sviňárny, migroš-rákos, který nikdy nehrál nic více, než poskakující žlutopičku, mekgajvrovské schopnosti vytvořit výbušné zařízení ze sponky, jetele a bonparek, staré dobré árnýovské komandování a Brosnan, co sere svou stařenu. Pes s kočičkou hadr, buďme upřímní. Čekal jsem, že se po požití (přinejmenším) zeseru jako amina. Ono ne. Nejen za zachované dekorum tedy plný počet. Šokoval i sám mistr ping-fu Džekýčen. On hrál! SIce jen polohy ,,smutný, více smutný, nejsmutnější, nasraný a (asi pět vteřin v začátcích) veselý, až hrdý", ovšem to je na jakéhokoliv asijského herce neskutečný rozptyl, o co více pak, když zrovna od něj čekáte jen ,,skok, hadžá! bum, hyjáááá - kop, utiky utiky, skok, hadžá....". Prostě šok a jedno z největších překvapení poslední doby. (15.01.2018)

Už dlouho jsem si na náhodném setkání s televizní obrazovkou nepošmákl tolik jako na téhle obnovené spolupráci (dnes již) starobních důchodců Brosnana a Campbella. Zlaté Oko před lety svedlo tyto dvě osobnosti dohromady, a The Foreigner vrátil Pierce Brosnana k bombovým atentátům, což je vtipná paralela, protože Exploze byla jedním z jeho prvních známých filmů, a kariéra jeho postavy (ministra Liama Hennessyho) odstartovala podobně - v řadách IRA. Filmů o tom, jak různí gauneři "messed with the wrong guy", který je shodou okolností veterán speciálních jednotek/ghost warrior/silent assassin, už tu bylo hodně, ale autor předlohy si dal sakra záležet na tom, aby věc obohatil o vysokou politickou hru, pokrevní vazby, morálně spornou práci tajných služeb a policie - a tvůrcům filmu se podařilo to nezvorat a obohatit o vizuální přitažlivost. Dnes už mě málokterý film donutí zůstat vzhůru po půlnoci, ale The Foreigner si to zasloužil. 80% a moje nejvřelejší doporučení, zvlášť pokud chcete vidět Brosnana pro změnu v... řekněme zajímavé nekladné roli;) (20.12.2019)