Anihilace

Mimozemská forma, která přeprogramovává veškerou hmotu na Zemi? Tahle myšlenka mi přijde mnohem děsivější, než všechny ty přímočaré sci-fi od Dne nezávislosti až třeba po Cloverfield. Garland chytře přepíná mezi minulostí a současností a nastavuje tak zrcadlo, v kterém ukazuje dva velmi podobné rozpady života hlavní postavy. (24.03.2018)

Predražená, prázdna trápnosť, ktorá sa neuveriteľne zúfalo snaží vydávať za niečo viac a zrejme si myslí, že k tomu stačí vyplatiť niekoľko zahraničných „mienkotvorných“ webov... Brutálne gýčové digitálne vizuály, mimózne nepasujúca hudba a nuloví herci, ktorým vládne anemická Portmanka; čo to ako zvyčajne odohrala celé s tým istým, jediným, vyplašeným výrazom, pri ktorom má človek po chvíli chuť radšej spáchať samovraždu. Netflix si naďalej drží svoj štandard... (12.03.2018)

Damsels in distress tak trochu jinak. Sofistikované komorní p-o-m-a-l-é (pocitově jednou tak dlouhé; ovšem nejde o výtku) béčko, kde se však všichni chovají logicky a přiměřeně situaci a které si bere stejnou měrou ze Strugackých jako z Věci a Příchozích. Ovšem překvapivě málo z VanderMeerovy předlohy. Na jednu stranu podmanivě znepokojivé svými výjevy i hutnou atmosférou, na tu druhou se to halí do jakože interpretačně bohatého hardcore sci-fi přesahového rozměru, u kterého si vůbec nejsem jist, zda je opodstatněný a nikoli pouze předstíraný až banální. Každopádně (nejen) z těchto důvodů to v mysli drápky zasekne natolik spolehlivě, že se vám to z hlavy nevykouří s náběhem závěrečných titulků. (12.03.2018)

Kontakt pro genderově zmatené 21. století. Není to rozhodně béčko, ale ani hollywoodské sci-fi áčko, spíš takové A- Kdo ví...anebo se nám možná Alex Garland snažil nastínit, jak bude brzy vypadat genderově vyvážený hollywoodský blockbuster...po remakeovaných Ghostbusters vyšlapává cestičku filmů bez mužských hrdinů... (13.06.2018)

Něco jako svého času Kellyho Apokalypsa - nadějný filmař, kterého všichni vynáší do nebes, cítí tak hroznou potřebu dokázat, že minulý film nebyl náhoda, že se ztratí ve změti nápadů. Jenže zatímco Kellyho ambice explodovaly v okázale zábavné supernově, Annihilation jen legračně prská. Bylo to o něčem? Problém není, že stejně jako Natalie na konci "nevím", ale že mě to předně ani moc nezajímá. Jsem velký příznivec režisérských fetiší, které vznikají jen na uspokojení svých tvůrců a tomuto uspokojení obětují vše. Nejdřív jsem měl pocit, že právě tím je i tenhle kousek. Ale někdy během sledování jsem se přepólovat spíš do opačného extrému - kdy jsem měl pocit, že Garland dělá všechno pro to, aby uspokojil divnými výjevy a pseudochytrými (vím, jak je předpona "pseudo" zprofanovaná, ale tady si bez ní neporadím) kudrdlinkami diváka a zabíjí cokoliv, co mohlo být dobrým filmem. (13.03.2018)