Aguirre, hněv Boží

Pekelný roadtrip po řece a fascinující bezskrupulózní mizera šplhající na vrchol moci a propadající stihomamu. Film vás přenese do dusné, těžko prostupné džungle i na hnědou řeku skrývající viditelného (příroda) i neviditelného (indiáni) nepřítele a navzdory řidšímu ději a zbytečně dlouhým záběrům vás udrží v napětí, jak tahle absurdní výprava skončí. A to třebaže tu není moc komu držet palce - Španělé, idiotsky tahající do džungle brnění, děla a ženy a chovající se k indiánům jako hovada, si mnoho sympatií nezaslouží. Ale zas takový majstrštyk bych z toho nedělal. Výprava je parádní, scénář tasí řadu fajn epizodek a dobových detailů a Kinskiho xicht funguje spolehlivě, ale charakter Aguirreho mohl být ukázaný plastičtěji, příběh mohl být vyhrocenější a závěr taky nepatří k nejuspokojivějším. Ale pokud jako já milujete říční a jungle filmy, není o čem. Příští zastávka: Fitzcarraldo. (24.02.2021)

Podivně odtažité a nelidské takovým tím nechtěným způsobem. Kinski celou dobu hledí někam v dáli a v hlavě si představuje, že podává nadlidský výkon, ale v mých očích působil velmi směšně. Čekal jsem zdrcující příběh o lidské odvaze tváří v tvář nehostinným podmínkám a dostal jsem nudný dokument o cestě džunglí. Jediný obdivuhodný aspekt na celém filmu je fakt, že se natáčel ve skutečné džungli, což muselo být samo o sobě hrozné peklo. Vůbec jsem nebyl překvapený, když jsem se dočetl,, že Herzog neměl žádný pevně stanovený řád a všechno točil spontánně, protože to tak vypadá. Spousta záběrů má nulovou vypovídající hodnotu a herci kolikrát hledí za kameru, jakoby čekali na pokyn režiséra. Sledovat příběhy o natáčení bylo mnohem mnohem zajímavější, než prosedět hodinu a půl u samotného filmu. (19.11.2023)

Zhlédnuto na promítání pro školu a docela mě udivovalo, když jsem pak celý den v gymplu od studujících i vyučujících slyšela, jak to byl příšerný film, nudný, bez pointy, s minimem dialogů a naopak přebytkem dlouhých záběrů. Mně, ač nejsem nijak zvláště nadšena, se film docela líbil a jsem ráda, že jsem měla možnost ho vidět. Je sice pravda, že postrádá výraznější děj a zakončení, ale je rozhodně zajímavý. Zobrazuje Španěly (samozřejmě nemluvící španělsky, myslím, že španělština by dodala na autentičnost), jak se rozhodli za každou cenu kolonizovat Jižní Ameriku, vzít Indiánům všechno bohatství a obrátit je na „správnou“ víru. Aguirre, hněv Boží pro mě znamenal první setkání s Klausem Kinskim a hned mne přesvědčil o svém nadání. (26.05.2009)

Na začátku v krásné scéně se výprava dobrodruhů - "výbor civilizované Evropy" - kněz, krásně oblečená žena v nosítkách, vojáci, několik těžkých děl... - snaží slézt prudký horský sráz. Všude spousta stromů, nastražených pastí, lidé, zvířata i proviant se utápí v blátě... Až dorazí k nekonečné řece. Depresivní a beznadějná pouť. Před nimi je vidina bohatství říše Inků, o kterém slyšeli, a utěšují se, že "Mexiko také nebylo iluzí". To jediné je zadržuje od potupného a nejistého pokusu vrátit se stejnou cestou zpět. A tak se objevují další a další kilometry řeky, docházejí potraviny, prohlubují se vnitřní spory, přibývá záhadně zavražděných a dosažení cíle už >je< pouhou iluzí... A všemu vévodí úžasný, démonický Klaus Kinski, který ke skvělému hereckému výkonu nepotřebuje téměř ani otevřít ústa. (05.06.2006)

Člověk by řekl, že po nějakých těch desítkách stovek filmů už začne mít odhad na to, jaký film bude pro něj. A evidentně to stále neplatí. Aguirre jsem si dlouho schovával a těšil jsem se na film plný džungle a šílenství. Což o to. Obojího je dostatek, nicméně celek se pro mě stal pouze a jen úmorným čekáním na jakoukoliv změnu (ať už děje, nebo třeba způsobu vyprávění), která vlastně nepřišla vůbec a díky tomu mě zanechala v takové podivné letargii. Tu bych sice mohl označit jako důsledek sugestivního vyprávění a ponoření se do děje, jenže pocit, který mě svíral, se spíš podobal deliriu z nudy. 5/10 (02.08.2014)