Režie:
Werner HerzogScénář:
Werner HerzogKamera:
Thomas MauchHudba:
Popol VuhHrají:
Klaus Kinski, Helena Rojo, Del Negro, Ruy Guerra, Peter Berling, Cecilia Rivera, Daniel Ades, Edward Roland, Armando Polanah, Alejandro Repullés (více)Obsahy(1)
Snímek Wernera Herzoga AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ vypráví příběh expedice konkvistadora Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě. Když ho přepadnou obavy, že je jeho výprava bláznovstvím, vybere malou skupinu, která se má vydat po řece a strávit týden bádáním. Prohlásí, že pokud nic nenajdou, expedice bude ukončena. Tato menší skupina je vedena aristokratem Donem Pedrem de Ursua a jeho zástupcem, Lopem de Aguirre (Klaus Kinski). Průzkumníci, kteří plují na vorech, jsou vystaveni útokům nepřátelských domorodců, nemocem, hladovění a zrádným vodám. Posedlý chamtivostí a šílený touhou po moci se Aguirre chopí velení a zabije každého, kdo se mu postaví. Příroda a Aguirreova neochvějná žízeň po slávě z něj nakonec učiní šílence, který velí jen voru plnému mrtvol a povykujících opic. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (227)
Nebýt Kinského, půjde nejspíš o nepříliš vybočující dílo, které diváka zaujme snad jen pěknou úvodní scénou za zvuků krásné hudby a pomyšlením na poměrně nebezpečné podmínky, za jakých to muselo být natáčeno - ovšem Klaus Kinski je zde naprosto neskutečný! Žádná rozmáchlá gesta, žádné hysterické výlevy - a přesto je divák přikován k plátnu jeho naprosto zdrcujícím charismatem a všeříkajícími pohledy, které dokonale zobrazují postupné vzdalování se od reality v Aguirreho šíleném mozku. Jestli nějaký film stojí a padá s představitelem hlavní role, pak je to právě tento. ()
"Dlouhé šípy jdou do módy..." Fascinující zpracování jedné z nejtemnějších a zároveň nejméně známých kapitol z dobývání Peru španělskými conquistadory. Pro srovnání doporučuji shlédnout (rovněž výborný) Saurův snímek "El Dorado", který vypráví stejný příběh zcela jinými prostředky. Z "Aguirra" jsem si odnesl mimo jiné i jedno zásadní poučení: Nikdy neplánuj zradu, když nevíš kdo ti stojí za zády :-)). ()
„Když to teď vzdáme, přijdou jiní... a ti uspějí! Z nás budou ztroskotanci.“ Už v prvním Herzogově dobrodružně laděném filmu z exotického prostředí nechybí režisérovo oblíbené téma člověka jdoucího za svým cílem až s překročením hranice šílenství. Příběhu o hledání bájného pokladu v divočině vévodí postava Klause Kinského se silně záporným charakterem a krutě nelidským chováním, což je výrazný rozdíl oproti Kinského postavám ve Fitzcarraldovi i Zelené kobře, v nichž jsem i přes rysy šílenství vnímal „jen“ mírně rozporuplné hrdiny, s nimiž se lze mnohem snadněji ztotožnit. To ale rozhodně není ten důvod, proč mě zmíněné pozdější snímky od Herzoga zasáhly víc, ten vidím v celkové stylizaci. Již tady se sice od počátku objevují v režii Herzoga dechberoucí pasáže s putováním dobrodruhů v džungli či plavbou podél řeky, obrovskou sílu má vyvrcholení na lodi s opicemi. Jenže tyto pasáže a slušně rozehraný děj jsou prokládany scénami, u nichž jsem měl pocit, že spíše než artový film sleduji jakési pohádkové kostýmní divadlo přenesené do džungle a herecké výkony ve vedlejších rolích mi někdy (např. během četby pergamenu) připadaly až vyloženě ochotnické. Nebo scéna s lidskou hlavou, která mluví ještě pár vteřin po setnutí, mi přišla spíše jako z parodie. Popravdě jsem byl z té maškarní výpravy (včetně modře oblečeného koně nebo dvou krásek v úhledných společenských šatech uprostřed džungle) a některých teatrálně stylizovaných postav dost rozpačitý a kazilo mi to zážitek, který byl tak pro mě silný jen ve vybraných částech. Závěr byl však, včetně završení myšlenkové hloubky, dokonalý... [70%] ()
Pekelný roadtrip po řece a fascinující bezskrupulózní mizera šplhající na vrchol moci a propadající stihomamu. Film vás přenese do dusné, těžko prostupné džungle i na hnědou řeku skrývající viditelného (příroda) i neviditelného (indiáni) nepřítele a navzdory řidšímu ději a zbytečně dlouhým záběrům vás udrží v napětí, jak tahle absurdní výprava skončí. A to třebaže tu není moc komu držet palce - Španělé, idiotsky tahající do džungle brnění, děla a ženy a chovající se k indiánům jako hovada, si mnoho sympatií nezaslouží. Ale zas takový majstrštyk bych z toho nedělal. Výprava je parádní, scénář tasí řadu fajn epizodek a dobových detailů a Kinskiho xicht funguje spolehlivě, ale charakter Aguirreho mohl být ukázaný plastičtěji, příběh mohl být vyhrocenější a závěr taky nepatří k nejuspokojivějším. Ale pokud jako já milujete říční a jungle filmy, není o čem. Příští zastávka: Fitzcarraldo. ()
Cesta na voru do pekla, cesta s ďáblem na palubě. Apokalypsa před Apokalypsou, za pár šupů, za cenu nezměrného vypětí fyzického a především duševního - herci svoje role vysloveně "protrpují" - ale tak, že jim dodávají ještě větší křiklavosti. Tenhle film není dokonalý - ani jím neměl být. Jako krutý, působivý, místy neskutečně překvapivě ironický ( o té hlavě a jejím "Zehn!" budu přemýšlet ještě dlouho) obraz muže, ne-li ďábla, který kráčí stále dopředu, je to ale dokonalost sama. Klaus Kinski - zběsile rozhánějící opičky pošklebující se mrtvolám udolaných conquistadorů - do svého pekla snad i dorazil! ()
Galerie (39)
Zajímavosti (22)
- Odborníci označujú snímku ako jeden z "najväčších riečnych filmov." (vander19)
- V jedné z úvodních scén se při zdolávání bažiny nebezpečně naklánějí nosítka s Inez (Helena Rojo), což nebylo filmaři zamýšleno. Ruka, která se náhle objeví v záběru a snaží se je zachytit, patří režisérovi filmu Werneru Herzogovi. (ČSFD)
- Snímek se točil v exteriérech v peruánském deštném pralese poblíž Puerta Maldonada. (PinPrick)
Reklama