Zabiják & bodyguard

Nikdo na světě neumí vyslovit „matkojeb“ tak procítěně, s láskyplnou intonací a dokonalou dickcí jako pan Džexn. A v tomto Julesově Dedpůlovi ty matky jebe více než uspokojivě a vůbec je opět celkově excelentní, až se z toho stala jedna z nejzdařilejších vzpomínek na doby, kdy ještě scénáristé nebyli dekadentně přiteplení pičusové, rejtynk pro nezletilé retardy tolik nehýbal filmovým průmyslem a točili se Poslední skauti, Smrtonosné zbraně a další vtipné, zábavné a inteligentně nahláškované akční filmy s koulema. Vzpomínek, při nichž se katolické panny a prudérní gejové urputně křižují nad tou fuj fuj vulgaritou, artový hnědopichům sněží na ramena tuny lupů z urputného škrábání se na mastných kšticích při rozumbradickém poukazování na všechny ty dyslogické simplifikace jsoucna, frustní interpretace charakterů, exemplární deficity symbolistní filosofie, meditativních stimulů, morálních paradigmat a dalších sebestředných ufonských pičovin, no a dokonale pobavený neupjatý soudný divák si jen pomyslí něco o deformovaných kokotech a směje se jim do xichtů. Jedinou vadou na kráse byly prkenné deprese Gájena Gejnoldse, jimiž už zprasil i Dedpůla a kterých se dalo elegantně zbavit nůžkami nebo obsazením Karlíka Huhňala. Každopádně chci minimálně další dvě až tři pokračování. (28.08.2017)

Občas to hodně skřípe v propojení crazy buddy komedie se závažnými myšlenkami a seriózními prvky (záporák Garyho Oldmana je až příliš jednostranně psychopatický pro tak odlehčený film) a tempo je nevyrovnané v závislosti na atraktivitě jednotlivých postav, ale dvě titulní postavy jsou natolik zábavně načrtnuty a jejich konfrontace tak dobře motivačně zasazená, proměnlivá a vyšperkovaná, jedna vedlejší postava (Hayek) tak dokonale ztělesňuje mou představu o bad ass femme fatale a akční scény tak přesně skloubí adrenalin s nadsázkou, že nemůžu než spokojeně pobrukovat a tenhle áčkový herecký úlet doporučit. Už kvůli Samuelovi, který sází jednu petardu za druhou a střihá si svou třetí nejlepší roli po Pulp Fiction a Osmi hrozných. 70% (22.08.2017)

Tak co tu máme? No kapku nadhodnocenou a přehnanou blbost ve který na mě sice moc nefungovali pokusy o humor, ale co se akce týče, tak jsem se nenudil. Kůl vůl Dedpůl Reynolds tu naštěstí nemá dost velkej prostor nato aby to stihnul zkurvit. Nekorektní matafaka negr Jackson si odehraje svůj standart no a Oldman je minimalistický a mrazivě přesný. Akce v Amsterodamu jako by pak vypadla z libovolné Bondovky. Nemá tu samozřejmě moc smysl řešit nějakou story, ale v rámci možností a potřeby žánru to drží jakž takž pohromadě. Mno a co těch pokusů o vtipy týče, tak to aspoň nevyznívá úplně trapně a zhruba tak každýmu pátýmu se zasmějete. Takže nechci tomu filmu dělat nepřiměřenou reklamu ani ho sprdnout pod černou zem. Jako nenáročná buddy movie zábava se solidníma akčníma scénama to rozhodně obstojí.60% (03.09.2017)

Dosť silený humor, menej vtipný než by ste čakali. Ale zvyknete si a v poslednej tretine zafunguje lepšie. Rovnako ako chémia medzi Samuelom a Ryanom, ktorá by potrebovala citlivejšiu réžiu. The Hitman's Bodyguard chce byť cool drsňácka komédia, ale zachádza až do povrchnej arogantnosti (niečo ako najhoršie momenty od Baya). Najviac tým trpí postava Salmy Hayek, navyše nedobre obsadená. Akcie požehnane, a slušne hlučnej. Najviac potešil Amsterdam, v ktorého uliciach ju často nevidíme. (08.09.2017)

Kdybych mi bylo dvanáct a film bych viděl v sobotu večer na Nově, byl bych nadšen. Jenomže dvanáct mi už dávno není a film jsem viděl v kině. Shane Black, který zásadně ovlivnil podobu moderních buddy movies, pochopil, že pokud chcete filmy jako Smrtonosná zbraň točit dneska, nesmíte se/je brát vážně (viz třetí Iron Man nebo Správní chlapi). Náběhy k sebereflexi jsou sice i v Zabijákovi a bodyguardovi (i když hranice mezi „je to hrozně debilní, vy to víte a my víme, že to víte“ a prostým „je to hrozně debilní“ je někdy hodně tenká), ale film s nimi pracuje hrozně nedůsledně. Vedle takřka parodických scén (za Michaelem probíhá apokalypsa, zatímco on nerušeně pokračuje ve svém monologu) jsou zde momenty prosté nadsázky, které mají být dojemné nebo, v horším případě, vypovídat o pseudofiktivních válečných zločinech (linie s Dukovičem mi vzhledem ke kontextu přišla dost nevkusná). Stejnou krizí identity trpí i postavy. Občas se chovají jako osoby poučené žánrovými klišé, ale v řadě jiných ohledů jen předvídatelně následují konvence a dělají hloupé chyby. Vyprávění zas a znovu ztrácí spád vinou neúspěšné snahy zlidštit oba hrdiny pomocí jejich vztahu s drahou polovičkou a víceméně seriózního vysvětlování toho, jak se z nich stali lidé, kterými jsou (naprosto mimo je svým velevážným tónem třeba flashback s Dariovou první vraždou). Tohle neustálé vztahově-poradenské mudrování, dokonce i v okamžicích, kdy hrdiny znatelně tlačí čas, není obratně zakomponované do probíhající akce a jen natahuje stopáž – hlavní dějová linie se jakoby zastaví, aby se pánové mohli nimrat ve svých pocitech a trochu si zafňukat. Tempo je tak notně nevyrovnané a film se zdá být mnohem delším. Úroveň hodně zvedají dlouhé akční sekvence v Amsterdamu a Haagu, které jsou sice strašlivě sestříhané a vyprávění nikam neposunou (tedy kromě toho, že se postavy přesunou z jednoho místa na druhé), ale mají patřičný drajv a vtip. Pak ovšem přichází nezvládnutý (trikově, scenáristicky, herecky) závěrečný akt, který v podstatě popírá předchozích sto minut (vše se nakonec vyřeší úplně jiným způsobem, než k němuž příběh celou dobu směřoval) a celý film míří strmě do háje. Zabiják & bodyguard by mohla být výborná high-concept akce s dvojicí charismatických herců (z nichž filmu skutečně kraluje Jackson) a devadesátkovým feelingem, jenomže to by nesměla svou béčkovou přepálenost tak neobratně obhajovat a dodávat si na důležitosti způsobem, který zabíjí veškerou zábavu. 50% (18.08.2017)