S láskou Vincent

Van Gogh vytvořil jedny z nejkrásnějších obrazů v umění vůbec, a tak jsem uvítal jejich oživení na filmovém plátně. Artový film staví na formě a já jsem z ní nadšen. Popravdě mohu kacířsky říci, že příběh mě až tak moc nezajímal. Je ale vidět, jak dnešní rozmazlený divák, zvyklý na jednoduché a polopatické příběhy, nezvládne snímek, kdy se si za pomocí obrazu dotváří příběh sám. Na druhou stranu - příběh zde samozřejmě je a mně se napínavé hledání adresáta líbilo. Přirozeně kdo nemá vztah k výtvarnému umění a navíc nemiluje impresionisty, pak mé nadšení sdílet asi nebude. Je třeba říci, že se jedná o film pro menšinové publikum, tohle prostě mainstream není. A rozhodně není na škodu znát Vincentův život. Krásný film plný úžasných obrazů, emocí a otázek, které si jistě vnímavý divák zodpoví sám. (16.06.2018)

Dějově možná až příliš epizodické, zjednodušené a obyčejné, přesto díky své neskutečně působivé audiovizuální stránce si tohle drama o posledních dnech a týdnech jednoho z nejznámějších malířů zaslouží vaši pozornost. Když už nic jiného, stanete se svědky kousku filmové historie a prožijete si na plátně sympaticky rozpohybovanou tvorbu Vincenta van Gogha. (30.01.2018)

Působivá forma převedení obrazu na plátno, to bezpochyby. Nikdy jsem nic podobného neviděl (ačkoliv to není první film natočený olejomalbou) a možná už ani neuvidím. Trošku mě to obohatilo, co se týče osoby slavného malíře, pokud ovšem byl film tvořený z větší části dle dochovaných memoárů. Po chvilce jsem zapomněl, že koupám úplně na něco jiného, než na typický hraný film nebo animovaný, chcete-li. A možná i proto mi to po hodině přišlo až možná příliš dlouhé či minimálně rozvleklé a příběh mě tolik nepohltil. V tomto případě pro mě forma vyhrála nad obsahem. (06.09.2018)

Na pozadí jednoduché detektivky vidíme svět, ve kterém se pohyboval Vincent van Gogh. Výsledky pátrání dle relevance: 1. Vincent se postřelil nešťastnou náhodou (doctor Mazery správně tvrdí, že se nikdo nestřelí do břicha, aby umíral několik dnů v bolestech), 2. Vincent byl zastřelen (proti oběma "podezřelým" jsou jen indicie), 3. Vincent se střelil do břicha sám, protože byl jiný (tj. divný)... Zajímavější tedy bude nejspíš výtvarná stránka filmu, která nás vtáhne do děje spolehlivěji než příběh. Proč nás Mistrovy obrazy tak fascinují (nestydím se zde použít toto nechutné sloveso)? Je to proto, že se nám jeho obrazy líbí samy o sobě (to je ovšem triviální výpověď) nebo bychom také chtěli vidět svět jeho očima? Pozn.: Na IMDb 335 čtenářů z 336 považuje za užitečnou informaci, že tohle je "The world's first fully painted animation feature". Alois Nebel je zřejmě dělaný stejnou či podobnou technikou, která je tu ale (bohužel) samoúčelná. (21.05.2018)

S láskou Vincent je detektivka a animák v jednom. Takhle se na to musí. Pro mě jeden z nejsilnějších filmových zážitků roku 2017. Zcela jedinečný a dokonalý "ručně" natočený animovaný film o posledních dnech života velkého umělce Vincenta Van Gogha a následném střetu událostí a teorií. Když jsem se dozvěděl, že film byl připravován sedm let a 100 světových umělců každý záběr ručně namalovalo na plátno, a že postavy byli točené se skutečnými herci a následně zabarveny, tak jsem si řekl, že takového filmu si opravdu cením, a hlavně jeho tvůrců, avšak celé to působilo spíše jako jeden velký experiment, než ucelené dílo. Zfilmovat život jednoho z největších umělců všech dob a ještě v animované verzi jeho vlastních děl je jedinečný nápad. Životy mnoha malířů jsou ve filmovém zpracování opravdu zajímavé. Egon Schiele, Francisco Goya či právě Van Gogh. Na filmy o těchto lidech chodím opravdu rád a zejména u Egona Schieleho jsem byl doslova unesen. Nechci stejně skvělý film Egon Schiele urazit, ale tou vnitřní poetikou bylo S láskou Vincent ještě o něco silnější. Schiele měl ale zase silnější, jak vnitřní, tak vnější vyprávěcí linie. Tím nechci říct, že S láskou Vincent, který byl ještě k tomu ručně malován, byl vystavěn hůře. Egon Schiele ho u mě o takových 5% porazil, ale to vůbec nevadí. Musím říct, že S láskou Vincent mohu po umělecké stránce přirovnat k hrané klasice Žízen po životě s Kirkem Douglasem. Duo Dorota Kobiela a Hugh Welchman se filmu skvěle zhostili a napsali výrazný a opravdu skvostný scénář, jenž kombinuje rysy experimentálního animáku a temnou detektivkou. Jednotlivé záběry byly jako Van Goghova galerie. Herci v čele s Douglasem Boothem a skvělou Saoirse Ronan byli všichni skvělí - jejich překreslení bylo fantastické. Bylo krásné vidět právě Van Gogha v barvě jeho vlastních děl. Clint Mansell je skladatel, kterého moc nemusím, za tento film bych ho ale nominoval na Oscara pro nejlepší hudbu. Hlavní téma The Night Cafe bylo překrásné. Přeji filmu, aby v kategorii animovaný film zvítězil, i když to bude s neméně skvělým Cocem velký boj. Tenhle film stojí hlavně na příběhu. Není to životopis. Je to film o teoriích, lásce, smrti, psychologii, a podává nám pozoruhodně obraz a poslední okamžiky života jednoho z největších umělců. Je to drsný, něžný a dech beroucí film zároveň. Finální scéna byla jedinečná. Délka je ideální. Ke konci to začne být lehce zdlouhavé na dialogy, ale stejně jde o fantastické dílo kterého si budu velmi považovat. Opravdu si cením těch, co ho kousek po kousku poskládali k sobě. U mě to nejlepší hodnocení. (08.02.2018)