Snílci

Snílci nejsou o příběhu, ale o výrazných postavách a jejich vzájemných vztazích, přičemž režisér je dovádí do natolik extrémních poloh, že je těžké k nim zaujímat pozitivní postoj a sympatizovat s nimi. Ačkoli je trio hrdinů poměrně slušně herecky zastřešeno, nejsou jejich postavy natolik dobře napsané (ačkoli jde o adaptaci literární předlohy), aby utáhly celý film. Otevřené sexuální scény film akorát zdržují, nejsou nijak zajímavé a v důsledku zavání obyčejnou samoúčelností, konstruktem a snahou šokovat. Mnohem zajímavější jsou Snílci ve chvílích, kdy otevřeně vyznávají lásku kinematografii. Bertolucciho odkazy jsou do detailu propracované, často prostříhávané s citovanými originály, nenápadně doplňované hudbou z dobových francouzských filmů a ve výsledku fascinující. Filmové umění je pojítkem celého snímku, díky němu se postavy sešly a je také impulzem k mnoha jejich činům. Ozývají se hlasy doby... krizový rok 1968, válka ve Vietnamu, snaha o revoltu, Mao C-Tung. Ale stejně jako Paříž samotná jsou všechny zatlačeny do pozadí coby zajímavá kulisa a zůstávají ve skutečnosti zjednodušeny a nevyužity. Bertolucciho Snílkům se nedá kvalitativně vytknout nic, protože jedna dokonaleji natočená scéna střídá druhou a úhly kamery, kompozice záběru, barevná stylizace, všechno je jako vystřižené z učebnice na filmové škole. Bohužel jeho snímek je, přes neustálé řeči o citech, lásce a velkých myšlenkách, ve výsledku chladný a odtažitý, což v kombinaci s pomalým tempem nakonec ústí v prachobyčejnou vznešenou nudu s několika velmi zajímavými scénami a filmovými postupy. Jen pevně doufám, že Bertolucciho nechytá stařecká fascinace sexem a životem mladých, ale dočkáme se od něj zase nějakého mistrovského kousku, kde využije své schopnosti i bez laciných kontroverzních berliček. (15.11.2005)

Eye candy řešení schematismu kolem roku 1968 a aféry francouzské kinematéky. Takže naštěstí mnohem důležitější, než Henri Langlois, je znalost filmů s Gretou Garbo a Marlene Dietrich, potažmo aplikace filmové slasti na domácí orgie. Takže je libo masturbovat před fotkou z Modrého anděla? Užívejte si a zapomeňte na Godarda. (24.11.2014)

Bertolucci objavil týmto filmom pre svet Evu Green, za čo sme mu nesmierne vďační. The Dreamers ale ponúkajú skôr málo invenčný príbeh, ktorý kvázi šokuje erotikou, ale zase nie príliš. Ide o film pre cinefilov, kde sa ale ukazuje, že čím viac ste toho videli, tým prvoplánovejšie vám tieto odkazy budú pripadať. Niežeby som všetko spoznal a všetko videl, ide skôr o spôsob, akým Bertolucci na (svoje?) obľúbené filmy poukazuje. Je trochu prekvapením, že sa po tomto kultovom dielku nedostal do tej najvyššej hereckej ligy aj Michael Pitt, ale to môže byť aj vecou náhody a rôznych okolností. No a ten byt by potreboval poriadnu rekonštrukciu. (04.11.2020)

Bertolucciho obsesi krásou Evy Green sice chápu, ale když každá otevřeně-erotická scéna působí o něco méně než ta předchozí, přejde tahle trojka do smutně zapomenutelného průměru. Příjemně dobový feeling se vytratí, příběh se topí sám v sobě a z přemíry křeče mě vytrhne jen občasný krásný záběr (viz Eva jako Venuše). Tohle snění mě tak v důsledku nechává zcela chladným, přestože celá forma cílila mnohem výš. (24.12.2005)

Hrozně se mě líbily ty filmové hry, fakt moc pěkný. Zajímavý byly i ty tresty. Což mě přivádí k další kladný věci filmu. Sexuální otevřenost, konečně film kde sex nepůsobí strojeně, nepravděpodobně, uměle a trapně. Kuchyň, vynikajcí nebo "buď ve mě ještě" - hodně dobrý. Rozhodně stokrát lepší než když černoch s binbonem dvojnásobnýho sloního chobota předstírá, že klatí bělošku ještě ke všemu v pozici vykloubenýho jogína a běloška začne dejchat jak kdyby právě dokončila desetiboj aniž by si ráčila sundat kalhotky. Film má v sobě užasně otevřenost, atmosféru plnou bezstarostnosti a volnosti mládí. Je z něj cítit láska k filmům, třeba ta hudba z Godarda a do toho najednou "New York, Herald Tribune, New York Herald Tribune" úplně mě radostí poskočilo u srdce a jen tak mimoděk jsem se kouknul do poličky kde "bydlí" pan film U konce s dechem. Opravdu jeden z nejkrásnějších filmových zážitků tohoto roku. (14.07.2010)