Velká ryba

Dosť poeovský a málo burtonovský film, ktorý mal pôvodne režírovať Steven Spielberg (tým pádom by po rokoch znova spolupracoval s Richardom D. Zannuckom, ktorý s Davidom Brownom produkoval jeho začiatky - kultové Čeľuste napríklad). Film plný smrti a života zároveň. Smutná čarodejnica z močiarov, v ktorej oku nešťastník vidí vlastnú smrť, dobrácky obor Carl, cirkusant Danny De Vito a jeho tajomstvo, ale i nenaplnená láska opustenej Heleny Bonham Carter a ulica plná žltých narcisov a finále na rieke a v nej. Zvláštne poetická snímka, zanechávajúca jemné rozpaky i u najvýraznejších fanúšikov temného mága Burtona, keďže kombinuje zdanlivo (?) neskombinovateľné žánre. Kniha je prekvapivo oveľa slabšia, ako film. Chýba jej, nuž, burtonovská poetická divnosť. (09.01.2005)

Tim Burton použil produkty své bizarní fantazie jako součást vyprávění starého muže a celé to zasadil do nekomplikovaného rodinného dramatu o zlobě a usmíření. Notně přemrštěné cirkusácké eskapády chtějí sloužit jako odraz skutečných vlastností a stesků umírajícího otce, jenže nejedna z nich ve výsledku stejně zůstává jen střeleným výmyslem umného vypravěče, a s tím mám docela problém, protože zdejší fantaskno mě zase až tak nebere. Linie s odchodem a návratem syna je prachobyčejné sentimentální drama, přičemž náhlé pochopení a odpuštění v závěru působí bezmála více komicky, než veškeré předchozí dění. Největším plusem v mých očích průměrného filmu zůstávají paradoxně ryze humorné momenty, jako jsou scény s vlkem, noktovizorem nebo rekapitulace Edwardových úspěchů z mládí. 6/10 (14.01.2010)

Příběh o střetu fantazie jednotlivce s racionalitou davu, to je něco pro mě. Ale scénář je IMHO napsaný tak, že sledujeme více méně reálný svět, jen na nás sem tam jukne zpoza rohu nějaká ta čarodějka nebo obr. A to neodpovídá Burtonovskému vidění. Není to další z jeho svobodných paralelních světů, je to voliéra, příliš těsná Burtonovu rozpětí. 70% (12.09.2006)

Tim Burton, pohádkář a vypravěč, natočil film o tom, jak to má člověk obdařený imaginací v tom našem hloupém šedivém světě občas těžké. Přizval k tomu skvělé herce, jako obvykle nechal Dannyho Elfmana vyblbnout u skládání hudby a...a pravda je, že nebýt Ewana McGregora a jeho fantazijní reality, pěkně by mě naštval, protože obě hlavní postavy (otec a syn) mi byly asi do poloviny filmu těžce nesympatické:P S postupem děje ale začnete ledacos chápat a s příchodem Heleny Bonham Carter je už všechno tak jak by u vašeho oblíbeného režiséra mělo být. A velké finále filmu vás pak vezme palicí a odvleče do jeskyně, kde sídlí obr a na jejíž druhé straně se chytají ryby na snubní prsteny a...je to nádhera. 80% PS: Vážně by mě zajímalo, co by vzešlo ze spolupráce Burton-Gaiman.... (28.07.2007)

Zatím nebudu film hodnotit, musím jej asi vidět podruhé, abych si ujasnil své závěry. Nicméně mi to přijde, jako kdyby se Steven Spielberg chtěl vyzkoušet motivy Tima Burtona a vzpomínal na svého žáka Roberta Zemeckise. No, je to asi trošku jinak, už kvůli tomu, že pod filmem není podepsán Steven Spielberg, ale Tim Burton. A to mi přijde podezřelé a celou dobu jsem přemýšlel, čím se mi nakonec vysměje do obličeje, jenže ono nic.___ Myslel jsem, že patologické rozebírání vztahu otce a syna na pozadí lehce retro filmu s fantaskními motivy a příjemnou nadsázkou je "patent" Stevena Spielberga a nikdo jiný se do něho pouštět nebude. Nicméně Burton se do něj pustil a natočil film, který je víc "spielbergovský" než Spielbergovy poslední filmy. Spielberg by ale nejspíš nevyprávěl o výjimečnosti "zrůd" a nepřevracel je naruby (siamská dvojčata, obr, vlkodlak, lilipután, čarodějnice), nevyprávěl by příběh s tak absurdní nadsázkou (celá sekvence práce v cirkuse) a neodkazoval by na Felliniho a Browninga. Burtonův hrdina je hybatelem událostí, kdežto Spielbergův by jimi byl vláčen a rozdílů by se našla celá další řada, ale pokaždé jde jen o Burtonovu příchuť v oceánu "spielbergovského" příběhu.___ Burton z nepochopitelných důvodů natočil příběh, který s jeho předchozími filmy vlastně nemá moc společného, nekončí (ani nedisponuje) hořkými zklámáními a deziluzí, ani se nikomu nevysmívá. Velká ryba je především vyprávění o vyprávění o vyprávění, přičemž jednotlivé příběhy a světy jsou nakonec natolik propojeny, že je člověk zmaten tím, který svět řídí který a jestli to nakonec není Will, který se snaží utéct před "tím skutečným" světem. A k tomu všemu se Burton na téma rodičovské téma dívá obráceně, protože většinou to bývá syn, který se snaží, aby jej otec pochopil... ___ Už jsem to podruhé viděl. ;) (29.02.2004)