Potomci lidí

Duo Cuarón & Lubezki složilo obrazovou poemu, která i přes nepříliš bohatý obsah dokáže přinutit k zamyšlení (i s ohledem na křesťanský symbolismus) a zároveň si hlasitě žádá o minimálně jedno extra zhlédnutí, kdy tolik nevnímáte postavy a jen se zaměříte na dokonalou „anti-Blade Runner“ mizanscénu. Single-shot scény jako lesní přepadení, porod či zuřivá pouliční bitva jsou super, ale mě dostaly dva jiné momenty. Mesiáš, který pro lidstvo vždy přináší mír jen do dalšího výstřelu a Ruby Tuesday v podání Franca Battiata nesoucí kruté poselství, že svět už není jako dřív. Je trošku děsivé, jak se depresivní vize P.D.Jamesové a A.Cuaróna začínají zhmotňovat.. (03.04.2018)

No to byla zase blbost... Svět podléhá beznaději a anarchii. Já teda nevim, ale nějak si nedokážu představit, že někdo kvůli tomu, že je neplodnej, prostě začne vraždit, rabovat, dělat bordel, atd... Mně by to teda bylo úplně jedno a jelikož (možná naivně) věřim tomu, že lidi nejsou zvířata, jejichž jedinym cílem je rozmnožit se (teda až na některý etnika), tak předpokládám, že i kdyby taková situace nastala, tak by se celá společnost prostě takhle nezhroutila. Tento film měl zřejmě šokovat tzv. prolifery a breedery, což já rozhodně nejsem. Navíc ten fakt, že najednou jsou všichni neplodný a hotovo, nějak nejsem schopnej brát vážně. Mě teda příběh vůbec nezaujal a bylo mi naprosto ukradený, co se s postavama stane. A ten konec - OMG. V celym filmu jsou tak akorát 2 zajímavý a dobře natočený scény, který to pozvedávaj z úplnýho dna a občas nějakej náznak slušný atmosféry, částečně taky díky použití ruční kamery. Na druhou stranu mě to častý používání ruční kamery občas docela sralo. Nic by se nemělo zase přehánět. Nejvíc ze všeho mě ovšem dostalo, když se tam objevilo to krásně zachovalý CXko, který by v roce 2027 bylo starý asi tak 40-50 let. Vtipný mi pak přišlo, že ta černoška i v oblečení vypadala, že má pivas jak Ruda Pivrnec a nikoho ani nenapadlo, že by mohla bejt těhotná. A pak se svlíkne a Theo na to čumí jak tele na nový vrata. (13.05.2007)

Na Potomcích Lidí je dokonale vidět relativita hodnocení, respektive trvalost jeho hodnoty. Živě si pamatuju, jak se Children Of Men během několika týdnů prodraly do první desítky nejlepších filmů na CSFD, ne-li těsně pod vrchol. A o deset let později, kdy jsem se konečně propracoval k tomu, abych se na ně podíval, ejhle 78% a místo kdesi mimo první třístovku. A je tomu tak nejspíš dobře. Nemůžu samozřejmě říct, jak bych hodnotil před deseti lety, kdy jsem samozřejmě řešil úplně jiné věci (respektive toho moc neřešil ani řešit nemusel;)), a taky toho neměl z hlediska filmového za sebou zdaleka tolik, ale pokud jde o dnešek... no, Alfonso Cuarón sice velmi přesvědčivě vymaloval hroutící se společnost, nacházející se tváří v tvář vlastnímu vymření, ale ono to vizuálně bohužel víc než co jiného připomíná Brazil. A v tomhle ohledu filmu nepomáhá ani role Michaela Cainea, která je objektivně skvěle zahraná. Ony tu v zásadě herecké výkony stojí za uznalé zamručení v podstatě všechny, ale dějově jsou Potomci bohužel dost slabí. Je to škoda, protože jinak by "Cuarónův" svět působil v podstatě realisticky. Takhle máme "kvalitní" dystopii, která působí správně bezvýchodně, máme i poměrně nejednoznačné postavy, máme několik překvapivých momentů, a hlavně i na dnešní poměry velmi působivé dloooooouhééééé akční (AKČNÍ) nestříhané záběry, které jsou samy o sobě uměleckými díly (asi jako Dunkerque ve Wrightově Pokání). Není to málo, ale rozhodně to není dost na obhájení humbuku, který tento film v době svého uvedení do kin vyvolal. Tím méně pak na nějaký jeho "historický" význam. Je to vynikající řemeslo na všech frontách krom té scénáristické. Ale přesto se mi těch necelých 80% výsledného hodnocení zdá trochu moc. Ode mě 70%. (14.10.2016)

Scénář není příliš rozvětvený, či kreativní, ale to vůbec nevadí, síla filmu je v detailech, v jednotlivých scénách a ve zpracování někdy i triviálních momentů (roztláčení auta), které jsou excelentní režií povýšeny na úplně novou úroveň. Potomci lidi jsou svým způsobem realistickým a velmi lidským filmem, jejich extrémní prožitost a sugestivnost vrcholí ve scénách jako je přepadení v lese, či na jeden zátah natočeném proběhnutí válečným polem a další... V podstatě každá údálost je zde díky dokonalým technickým aspektům filmu "větší než obykle". Obdiv patří v prvé řadě úžasné ruční kameře, dále kompozici mizanscén, která minimalisticky podtrhuje špinavé a depresivní vyznění budoucnosti i celkové montáži - psychologickému působení na diváka a emocionálnímu dopadu zasahujícímu především mozek. 9/10 (07.06.2009)

Ze všech filmových premiér roku 2006 ve mě Potomci lidí zanechali největší dojem a protože jsem v jejich případě neváhal jít do kina, byl jsem odměněn zážitkem na velkém plátně. Je to film, který je famózním způsobem natočený, jde o majstrštyk Alfonse Cuaróna, kde je z každého záběru cítit rukopis mimořádně nadaného filmaře. S Potomky lidí mám nicméně jeden problém. Je to natočené skvěle, jenže jde o to, co je natočeno. Literární předloha P.D. Jamesové je pouhým průměrem scifistického žánru a v mé knihovně se najdou stovky románů a povídek, které by si tak precizní zfilmování zasloužily mnohem víc. Základní motiv, tedy skutečnost, že se přestaly rodit děti, je ve své podstatě nesmyslná, a lze jej vnímat pouze jako podobenství. Jenže s božím trestem ve sci-fi snímku mám trošku problém. Navíc ten svět paní spisovatelky není dvakrát funkční. Proč by se měla planeta propadnout do chaosu a pouze Velká Británie přežívat jako ostrůvek stability. Ve chvílích krize obvykle nastupují staré osvědčené diktatury, je jedno jakého ražení, a ve světě, kde převládají starší lidé, převládá i touha po stabilitě. Přesto všechno mají Potomci lidí spolehlivých 90 % celkového dojmu. Spojují tři základní předpoklady pro vznik dobrého filmu - originální příběh, silné téma a osobité zpracování. Prakticky každá scéna je zachycena s pozoruhodnou invencí a přesvědčivostí. Nejsilnější dojem si odnáší divák ze zachycení bitevních scén z masakrovaného utečeneckého tábora. Cuarón má mimořádnou schopnost vyprávět dramatický příběh a nepotřebuje k tomu zběsilý klipovitý střih nebo roztřesenou kameru jako notoričtí béčkaři. Zároveň kýčovitě nedojímá a nebo nechce jenom lacině bavit. Je to po režijní stránce alarmující a mimořádně emotivní snímek. Už dneska patří do zlatého fondu děl sci-fi. (24.01.2008)