Blok 99

Jsem zklamanej kluk. Vidím v tom filmu snahu udělat něco jiného, Vince Vaughn je perfektní a všechny ty zvuky občas nahánějí mráz. Ale i když jsem nebyl z Bone Tomahawk tak nadšený čekal jsem víc hlavně po tom jak byl film vychválen do nebes. A jakmile na začátku titulků začne hrát nějakej popík zkazilo mi to jinak geniální atmosferický konec. Škoda veliká, převeliká. (02.01.2018)

Obsah filmu vypadá tak tuctově, nezajímavě, videokazetově... Ale jméno režiséra a scenáristy prakticky zaručuje, že to žádná tuctová, nezajímavá a videokazetová podívaná nebude. A také není. Je to silný, temný a velmi brutální příběh o tom, jak ke všemu odhodlaný člověk vzal spravedlnost do spoutaných rukou, a Vince Vaughn je v hlavní roli naprosto skvělý. Obzvlášť díky tomu, že není jen osvalený bijec, ale také dobrý herec, na mě Blok 99 tak zapůsobil. Vaughnovu postavu jsem neměl problém pochopit, jeho motivace byla jasná a velmi se mi líbilo, jak na nic nečeká a hned koná, dělá naprosto strašlivé věci, před kterými jsem nejednou uhnul pohledem, ale dělá je proto, že nemá čas vymýšlet nic jiného a pravděpodobně ho to také zrovna dvakrát netěší. Že film trval přes dvě hodiny, by mě vůbec nenapadlo. (25.12.2019)

Nová definícia surovosti na poli kinematografie, ktorá ovplyvňuje a mení popkultúrne trendy. Alternatívna podoba superhrdinských svetov s alfa avengerom proti svojej vôli, gradujúca vzrastajúcim násilím a súčasne postupovaním do až surealisticky zobrazeného prostredia súčasných väzeňských prostredí. Sociálna otupelosť je v tom ešte stále cítiť (narážam na Bone Tomahawk), ale tentoraz je za priamočiarou brutalitou dobrý úmysel. Ochranársky. Ako najtemnejšia strana poetického Drive, zdesaťnásobená a dve hodiny smerujúca do stále hlbšieho pekla. Vaughnova životná rola, za ktorú by mal Zahlerovi sakra ďakovať. Ale minimalistická, na Oscara to nebude. Tam má nomináciu pravdepodobnejšiu z mrtvých vstalý, labužnícky exhibujúci Don Johnson. Finále vo mne vzbudilo rovnakú eufóriu z dosiaľ nevideného, ako kedysi Pulp Fiction. Pre tarantinovcov a vyznávačov originálnych vízií podsvetia a zločinu minimálne film roku. [Sitges FF] (11.10.2017)

Zahler umí psát; a to scénáře i knihy. Proto je zarážející, že tentokrát ho tolik zrazuje právě psaní. Zatímco první polovina (a speciálně pak prolog) si dává načas opodstatněně, aby dodala pořádné maso motivacím a pod povrchem bujícím běsům Bradleyho "Hulk" Thomase, tak druhá od vstupu do systému to celé zazdí. Postavy jsou v ní ploché až nechtěně směšné, akce je pomálu (což špatně není) a je až neumětelsky pomalá (což špatně je), děj pak absentuje zcela, lokace věznic jsou pak přesvědčivé asi jako předvolební sliby. Místo přímočaré údernosti (zúročující důsledně budované Bradleyho motivace) se začne sázet na až absurdní u-t-a-h-a-n-o-s-t. Nikoli však stylovou, která by budovala tenzi ticha před bouří či se věnovala postavám, ale nadbytečnou, kdy mělo skončit pěkných pár desítek minut ve střižně. A o co více je Vaughn v úvodní civilní "d'onofriovské" poloze respekt budící, o to méně mu to sedne v následné muklovské poloze mlátičky jedoucí v napřesdržkuvšem módu Michaela "Bronsona" Petersona. Prostě tuctový grindhouse, kterému hraje do karet, že tu dlouho žádný seriózně míněný nebyl. (15.10.2017)

„Hovorí sa, že hlava po oddelení ešte chvíľu žije. Dúfajme, že je to pravda.“ Zahlera poznám vďaka Nočnému incidentu (scenár), Bone Tomahawk (réžia) a Špinavým kšeftom na North Ganson Street (román). Môžem s čistým svedomím vyhlásiť, že je to jednak autor, ktorého tvorbu (literárnu, aj filmovú) sa oplatí sledovať (ak na to, pravda, máte žalúdok – pre fanúšičky nemeckých romantických slaďákov to nie je zrovna ideálne čítanie a pozeranie) a jednak vie ako jeden z minima režisérov/spisovateľov na planéte Zem prísť so šokujúcou krvavou scénou, ktorá je svojím spôsobom revolučná/posúva hranice. V dnešnej dobe je to takmer nemožné. Akoby tu už všetko bolo. Diváci a čitatelia videli brutálne veci, ktoré ich znecitliveli. S. Craig Zahler to vie a tak vymýšľa veci, aké tu ešte neboli. Je tam množstvo scén, pri ktorých odvrátite zrak a ak nie, budete si to vyčítať. Ja sám som niektoré scény zvládal veľmi ťažko a to som videl Votrelca ako decko. Oproti Brawl in Cell Block 99 je však kultový sci-fi horor Ridleyho Scotta rozprávkou pre malé deti. Brawl in Cell Block 99 však nie je film, stojaci čisto na násilí. Má dobrých hercov, intenzívne pochmúrnu atmosféru, odporne temnú výpravu a plno silných scén (prvá návšteva Uda Kiera v base, finálny rozhovor s koalou, rozbitie auta holými rukami, kamoš Gil). Ale áno, to, čím bude tento film známy i po rokoch, je práve mimoriadne vysoká forma originálneho násilia. (01.11.2017)