Stanfordský vězeňský experiment

O Stanfordském vězeňském experimentu jsem zatím jen slyšel a viděl volně inspirovaný film z roku 2010. Proto jsem rád, že tento snímek plně zachytil podstatu, o níž experiment byl. Být to fiktivní film, říkal bych si, že je divné, že se bachaři do svých rolí vžili prakticky okamžitě a neváhali být od prvního dne až sadističtí, ale takto lidská psychologie zřejmě funguje. Je zajímavé, i když člověk ví, že něco není skutečné, postupem času i o tom začne pochybovat. (17.12.2021)

Atraktivní tématika, výborně natočená i zahraná. I přes všechny otázky ohledně etiky onoho experimentu je strašně zajímavé sledovat, jak se psychika obyčejného člověka dokáže během relativně krátké doby změnit. Však si člověk vybaví, jaká zvěrstva dokázaly obě válčící strany ve vietnamské válce. Upřímně se nedivím, že se profesor Zimbardo zdráhal experiment ukončit. Jak by to pokračovalo, kdyby to nezarazil? A jak by to vypadalo, kdyby byly role rozděleny opačně? Otázky, samé otázky... (02.12.2016)

Byť téma a celý problém, "kde se v lidech bere zlo" je závažnou věcí a tenhle experiment o lecčems napovídá, tak zpracování místy spíš připomínalo předhánění se v tom, jak ponížit člověka ještě více. Dovedu si představit úplně jiné zpracování, a ony i jsou, i když nevím, jestli podle mých představ. Prostě tenhle snímek u mě zůstal někde v polovině, a protože jsem se úplně nenudil, tak dávám tu horní hranici půlky. (23.08.2020)

První, opravdu podle skutečné události, natočený příběh ze Stanfordu přesně tak, jak byl. A musím říct, že to bylo hodně mrazivé představení. Nejvíc samozřejmě člověka zdrtí dvě myšlenky: "Proč jsi to dělal?" "Protože jsem mohl."---"Víš, jakej je rozdíl mezi náma dvěma?" (vězeň,stráž) "Ne." "Hod tou mincí." 90% (17.07.2017)

Stanfordský vězeňský experiment mě, nebojím se říci, fascinoval od chvíle, kdy jsem o něm poprvé slyšela. Vážně jsou obyčejní lidé bez jakýchkoli odchylek či úchylek schopni páchat tak nepěkné věci, stát se během pár hodin někým jiným, ačkoli celou dobu vědí, že je to "jen hra"? Těžko říci, možné to asi je, i když mi to asi hlava stále úplně nebere. Jak se vše přesně odehrálo, jestli to celé bylo "přirozené" nebo dozorci třeba byli trochu ponoukáni, konkrétněji instruováni k různým naschválům či krutostem a vězni zase svá zhroucení lehce přehrávali, ví asi jen samotní účastníci celé této akce. Už samotný nápad něco takového provést je ale jistě unikátní. A děsivý zároveň, zejména, když člověk sleduje, co pak jeho realizace dělala s jednotlivými aktéry v čele se samotným strůjcem nápadu. Billy Crudup hraje Philipa Zimbarda, neotřelého, originálního a trochu démonického psychologa, kterému jeho vize trochu začínají přerůstat přes hlavu, dokonale. Stejně jako se do svých rolí skvěle ponořili představitelé všech jeho spolupracovníků i vězňů a dozorců, díky čemuž měl pak člověk při sledování nejednu chvíli velmi nepříjemné tísnivé pocity, asi ne úplně nepodobné těm, které zažívali účastníci celého toho experimentu. Ty příjemné, které zřejmě minimálně chvílemi, ujímaje se svých pokusných rolí, měli někteří dozorci nebo Philip Zimbardo, jsem tedy nezažívala. A jsem za to ráda. Ale kdo ví, jak bych se chovala, kdyby mi někdo nabídl těch 15 dolarů, dal obušek, sluneční brýle a moc... 75 %. (04.02.2023)