Kill Bill

"HLOUPÁ BÍLÁ HOLČIČKA SI HRAJE SE SAMURAJSKÝM MEČEM." Je radost sledovat film režiséra, který miluje filmy, má nakoukáno, umí točit a královsky si to užívá. Oba díly KILL BILLA jsou filmařsky po všech stránkách mimořádně vymazlené - Tarantino umí napsat zábavné dialogy, obsadit zajímavé herce, natočit parádní akci, vyhrát si kamerově, zvukově i hudebně (povypůjčovaný soundtrack) a celkově má nápadů na rozdávání. Nesedí mi snad jen občas příliš pozvolné tempo v druhém díle, pubertální smysl pro humor, přílišné pomrkávání na diváka a splatterová grotesknost. (29.11.2005)

Kill Bill je určitě nejslabším filmem Quentina Tarantina. Bez diskuze zůstává, že je to bravurně natočená americká variace na kung-fu filmy, efekty a trikové scény jsou dotaženy do dokonalosti, ocenit se dá i dobře zvolená hudební složka filmu, ale pak už výčet kvalit tohoto díla končí. O kvalitách herectví se nedá příliš hovořit, když není co hrát a většina scén se soustředí jen na akci, nějaké hlubší myšlenky se nedočkáme, vždyť je to nepokrytě proklamovaný brak, umělecké ambice žádné, jen dobře zvládnutá filmařina... Ale stačí to? Zvláště když jsme u Tarantina zvyklí na novátorské postupy, vytváření či redefinování filmových žánrů, mistrnou práci s herci a scénáře, které posouvají měřítko z brakové četby na zfilmované dílo s uměleckou úrovní. Kde jsou ty skvělé filmové hlášky, které překročily hranice svého mateřského filmu a na celém světě vstoupily do řeči diváků jeho filmů? Ano, jsou tu jistě vizuálně nádherné obrazy, ale ty dnes umí (skoro) každý, (pseudo)symbolika asijských bojových umění a mystérium podivného východního příběhu o ženě (sic bělošce), již zaživa pohřbili a ona přeživšíc se začne mstít a sama samotinká v rámci krevní msty pobije armádu nepřátel. Jsou tu také výborné animované sekvence, které v duchu japonských filmů manga vyprávějí ty nejnaturalističtější sekvence filmu, které by natočeny klasickou kamerou zvedly hranici přístupnosti někam nad třicet let věku diváka:-) Pohříchu ale musím konstatovat, že tyhle kratičké mangy jsou mnohem lepší než hraný zbytek filmu. A to, i přes potoky až řeky krve, nudného a zbytečného filmu... PS: Jediná zajímavost je snad ta, že Tarantino téměř kompletně vykradl syžet francouzské filmové klasiky Nevěsta byla v černém... (22.01.2007)

// Zvedám na plný počet a Tarantino je šílenec, velmi velmi cool šílenec. Co on dokáže napsat a posléze převést na plátno, to je neuvěřitelné. Tolik odkazů, tolik pomrknutí na staré asijské pecky, tolik možností, jak se na jeho filmy dívat. Je to loutkař a především chce, abychom si s jeho filmy hráli. A protože hračky už jsou rozdány, je na čase si začít hrát. (11.10.2012)

(1001) Tento film mohu používat k odrážení lidí, kteří mě osočují z toho, že automaticky nesnáším všechen mainstream a naopak adoruji vše minimálně populární. Říkejme tomu guilty pleasure nebo jakkoliv jinak, má judistická minulost i jakýsi patologický obdiv k určitým segmentům japonské kultury se prostě bude vždycky tetelit. Dále se také jedná o jediný projekt, kde uznávám, že Uma Thurman opravdu hraje a není jen hezkou tvářičkou, o poslední Tarantinovo vzepjetí předtím, než se totálně vyprázdnil a zabředl do opakujících se vyčerpaných struktur, a o jeden z mála filmů, kde neprotestuji proti zvýšené míře zobrazovaného násilí. (15.02.2013)

Zapomeňte na to, že uvidíte další "tarantinovku". Žádné pro něj typické hlášky, či přehršel absurdních situací. Jednou z mála ozvěn jeho prvních dvou filmů je absurdní scéna z nemocnice, kdy "Buck přijde na fuck" a potom jeho oblíbené řazení děje do kapitol. Místama mně film emočně sejmul, místama jsem si v duchu říkal "To snad Tarantino nemyslí vážně? Tohle mu máme sežrat?" Ale po celou dobu jsem ani nedutal a seděl v křesle jako zařezaný. Jsou tu scény, které mají velmi magickou atmosféru. Zejména závěrečný souboj v zasněžené japonské zahradě. Lucy Liu v bílých šatech a pantoflích, padající vločky a v kontrastu s tím žlutý oblek Umy Thurman. To vše krásně nasvícené a do toho zajímavý zvuk vodní pumpy. Nebo např. moment, kdy se při jednom z bojů náhle změní pozadí na modrou plochu s černými rámečky a před ní pouhé siluety bojovníků je velice působivý. Kill Bill obsahuje tolik audio-vizuálních vjemů, že ta hodina a půl úplně stačila. Dějově je to sice plytké (při závěrečné větě jsem měl pocit, jako bych slyšel útržek z nějaké telenovely), ale forma zde drtivě vítězí nad obsahem. Tarantino dokázal z provařeného žánru a nepříliš originálního námětu udělat velmi působivou podívanou. Uvidíme při Volume 2, jestli mu to vydrželo.....PS: Nutno sledovat v ŠIROKOÚHLÉM formátu!!! S ořezem na TV tenhle film HODNĚ ztrácí (viz. Nova dnes). (11.10.2003)