Mrtvá a živá

Tuhle jsme jeli se synem tuším z Budapešti a on se díval na tento film, a já zjistil s velkým překvapením, že jej zde nemám ohodnocený. Nu, asi už nedám dohromady tak sofistikovaný text jako kdysi na FAMU, ale mně se ten film líbí. Jak jednotlivými záběry, se kterými si Hitchcock společně s kameramanem důsledně vyhráli, tak vedením příběhu s několika zvraty, tak herectvím Laurence Oliviera, který zde hraje tak dokonale, že by mohl být padouch i hrdina, takže jeho úloha v příběhu je celou dobu krásně nejasná. Vadilo mi jen přehnané, někdy až afektované herectví Joan Fontaine, a ten přerod od naivky v protřelou ženu jsem jí moc nevěřil, a pak ty spousty náhod, jenže ty jsou už takový Hitchcockův trade mark. Stejně jako happy endy, protože jak sám řekl, chce lidi bavit, ne jim přidávat na životních depresích. (19.08.2023)

4,5*/5...Prvý VEĽKÝ Hitchov film, pri pozeraní ktorého by aj jeho odporcom malo dojsť, že ten chlap mal neskutočný talent..Samozrejme, ako režisér "dozrel" v polovici 50 rokov odkedy natočil svoje najväčši pecky, každopádne Rebecca sa v ich spoločnosti nemusí hanbiť. Spočiatku nastolená romantická línia sa pozvoľna prehupne do tiesnivej a dusnej atmosféry, aby sa to celé po zlomovom bode (nechcem spoilerovať) zmenilo na plnohodnotné krimi s obligátnym štýlovým Hitchovským záverom. Fantastické nasvietenie, ktoré nádherne vynikne v rámci čiernobielej kompozície, vynikajúce herecké výkony. No a taký nepríjemný zjav ako bola Judith Anderson som už fakt dlho nevidel, bŕŕŕŕ:) Celkovo vynikajúce!!! (07.08.2007)

Spíše potěšení z krásné, elegantní filmařiny ranného Hollywoodu v honosných kulisách a s výborně vybranými a stylizovanými herci, než z příběhu. Ten už dnes nedokáže strhnout jako v době svého vzniku, a rouško diváckého vzrušení přináší až závěrečným rozkrýváním pravdy. Navíc, úzkostnou pozici hlavní hrdinky v příběhu více procítí ženské, než mužské publikum. Pro mě je Rebecca především o star-power charizmatu Laurenca Oliviera, dizajnu a atmosféře pochmurného sídla Manderley a černé siluetě tajuplné hospodyně v interiérech s dlouhými záclonami. Tedy o prvcích, které Hitchock později zužitkoval ve výraznějších a pro mě důležitějších dílech. [Noir Film Fest] (26.08.2019)

REBECCA je vůbec první film co jsem od Hitchcocka viděl. Byl jsem ohromen režisérovou genialitou, protože to co předváděl se světlem a hudbou bylo úžasné. Navíc perfektně zvládnutá atmosféra (ta samozřejmě u Hitchcocka není neobvyklá, jak jsem se už dříve dočetl). Laurence Olivier a Joan Fontaineová byli typově skvěle obsazení a hráli skvěle. Každopádně určitě se teď hodně rychle začnu poohlížet po dálších mistrových dílech. Na programu jsou PTÁCI A VERTIGO. :) (30.07.2006)

(1001) Vím, že tohle není zrovna nejintelektuálnější způsob, jak začít přemýšlet o tomhle filmu, a také se netýká jenom tohoto díla, ale nemohu si pomoci: Jak je to sakra možné, že je Laurence Olivier tak démonicky krásný i s tím příšerným knírkem? A co se týče těch vznešenějších výplodů, tak tohle je jeden z těch filmů, které se mne nikterak vnitřně nedotýkají, na které se dívám jako na okno do minulosti - ale ne v tom pozitivním smyslu. Tenhle film pro mě zkrátka není nadčasový, je zatížený až hanba a to mi znemožňuje se na něj napojit nebo ho nějak prožít. Ta terapie láskou tady pro mě není funkční (oproti Langovu modrovousovštějšímu Secret Beyond The Door, kde nová žena opravdu pomůže svému muži z labyrintu předchozích nejistot) a jako jediné ponaučení mi z filmu trčí "nežeňte/neprovdávejte se k čertu za někoho, o kom nic nevíte". (09.10.2014)