Moonlight

„Jdu takhle po centru a najednou vidím negra, jak sprintuje s novým laptopem pod paží. Vypadal úplně jako můj. Paxem se ale uklidnil, protože jsem si vzpomněl, že ten můj je v garáži na řetězu a myje mi auto.“ Byla by to jen obyčejná nezáživná, tupá a nudná negrobukvařina, kdyby loni Džáda Pičr Smisová tolik spravedlivě negronebojkokotovala předávání cen akademie, protože populace negroameričanů je přece třináctiprocentní, a tak je do očí bijící diskriminací až rasismem, že negr vyhraje nějakou tu cenu v šesti hlavních kategoriích maximálně každý druhý rok. Statistika ji sice s úsměvem na faktoriálu kope do prdele, ale já s ní naprosto souhlasím a myslím si, že by na to konto okamžitě měli z antidiskriminačních důvodů nechat nějakého mouřenína vyhrát třeba i mistrovství světa v plavání, ač na to negři nemají fyziologii, a to například tak, že by všechny ty zkurvené bílé rasisty diskvalifikovali za hajlování u motýlka. No a tak tu máme obyčejnou nezáživnou, tupou a nudnou negrobukvařinu, co naprosto, ale naprosto oprávněně vyhrála Osrala, i když by po ní za normálních okolností neštěkl ani prašivý ghetový pes, a nejlepší vedlejší roli zcela zaslouženě získal negr, jenž se během pěti minut dvakrát prošel před kamerou po ulici a toporně se přitom culil jako afrovečerníček. Prostě dechberoucí ukázka živočišného negroherectví, po které může také nominovaná, zasraná bílá huba Míša Šanón jen závistivě praštit hlavou do třináctého dodatku, zalitovat, že není čokoládový, a odebrat se hrát po zbytek kariéry maňáskové divadlo na harlemské poutě. Ovšem s negrokašparem a negročertem, nejlépe zbuznělými, bo jinak diskriminace, rasizmus a homofobie!!! Jsem docela zvědav, co se stane, až o sobě teď opodstatněně dají vědět latinořímané a ťamanoameričané, kterých je dohromady dvakrát více než ploskonosích. To asi Osrala jednoznačně dostane sociálně laděná telenovela Sanšájn portorikánsko mexického bojovníka za vyšší sociální dávky - Josého Armanda Mižigara - o lhostejným systémem utiskovaném, teplém čínském horníkovi, který bude dvě hodiny ukrutně záživně kopat kobalt pro necitlivého, multikulturně odtažitého bělocha, až se nakonec rektoryvně přitulí k nějakému hispánskému buzerantovi, přičemž cenu za nejlepší mužskou vedlejší roli získá Mao Ce-Tung, jehož portrét tam ve dvou krátkých záběrech nesmírně sugestivně visel na zdi. Můnlajt se tak stal evidentním nástrojem bezprecedentní mediální diskriminace všech filmařsky talentovaných bělochů militantní rasistickou židonegerskou klikou. (01.04.2017)

Sorry, ale prvoplánové to rozhodně není. To se zase rád za Moonlight postavím. Je to hezký, civilní, nikde to zbytečně netlačí na pilu, jede to svou komorní cestou a neudělá to žádnej očekávanej levnej krok ke zvratu. Jen to plyne. Problém je, že jsem si moc z takovýho mixu neodnesl a to bych chtěl. (23.01.2017)

Ok, takže v roce 2017 stačí k získání Oskara za nejlepší film, abychom hrubě sestříhali tři životní etapy nezajímavého černošského homosexuála, proložili je řádkou těch nejpoužívanějších sociálních klišé o matičce feťačce, moudrém mentorovi-dealerovi či školní šikaně a pozlatili poetickou scénou o očištění v mořských vlnách. A přitom abychom jedinou linii vyprávění nerozvedli tak, aby měl divák šanci k hlavní postavě přilnout nebo poznat, co je mu vlastně primárně sdělováno - na příběh o vyrovnávání se s homosexualitou je ve filmu málo sexuálního náboje (no vlastně díky Bohu), na zpověď o adaptaci na vlastní prostředí je moc zkratkovitý a nepřekvapivý. Opravdu potěší jen věrohodní herci v čele s Naomie Harris, která by si paradoxně jako jediná Oskara zasloužila, a vymazlená kamera, jejíž součinnost s mrazivým soundtrackem buduje dobrých 80% celkové depresivní atmosféry. Moje oko pak ještě speciálně potěšila kráska Janelle Monáe, i když tu působila trochu moc..... studeně. Hodně slabé 3* (27.02.2017)

Past na Oscary? Asi ano. Jenže taky precizně natočené drama s chytře vystavěným příběhem, který se odehrává ve třech časových osách a řadu významných momentů úmyslně nezobrazuje. Trojice Alex Hibbert, Ashton Sanders a Trevante Rhodes dokázala nesmělost, nejistotu a nemluvnost vystihnout tak přesvědčivě, že jsem v nich Chirona viděla bez ohledu na měnící se podíl svalové hmoty, a James Laxton by si za kameru a umění najít krásné modro-fialové tóny na černošské kůži nějakou tu cenu jistojistě zasloužil. Můj jediný problém s Moonlight tedy nakonec spočívá v posledním aktu, od kterého jsem po zvratu ze středoškolské fáze přece jen čekala něco víc. Snad jasnější odpovědi na otázky z předchozích částí, snad větší náhled do Chironova života, snad výraznější katarzi. (25.02.2017)

V mesačnom svetle sú všetci čierni chlapci modrí. Moonlight je príbehom jedného z nich, ktorý nemal na ružiach ustlané, ktorý bol citlivým dieťaťom a stal sa z neho "drsňák" ... pritom vo vnútri zostal tým citlivým dieťaťom. Film ma pozvoľné tempo, nedejú sa tam žiadne veľké zvraty, ale to komorné spracovanie spolu s hudbou a výbornými predstaviteľmi Chirona a Blacka sa mi páčilo. (01.02.2017)