Kolo zázraků

Woody nám v posledních letech značně senilní a jeho poslední kousky tak nejsou ničím co bych musel vidět opakovaně (v případě Cafe Society něco bych bych musel vidět vůbec).U Wonder wheel to ale kupodivu/naštěstí neplatí a i když se nezařadí po bok jeho klasických kousků,mě osobně tahle spíš divadelní hříčka bavila.Retro look je prima,dialogy jsou fajn a obsazení funguje.Nejlépe to zvládá Justin Timberlake,ale mě osobně hodně bavila i KAte Winslet.Woody už pravděpodobně nikdy nenatočí nic z čeho by šel divák do mdlob (pokud po aféře MeToo ještě vůbec něco natočí),ale pokud by tvořil alespoň podobně zábavné jednohubky,asi by mi to až tolik nevadilo...70% (25.02.2018)

Woody mě zklamal na celé čáře, není možné, aby takový scénář napsal on. Chyběla tomu ta jiskra, která je pro něj pověstná, chyběly mně dokonalé dialogy mezi herci a jiné pro něj tak typické vstupy. Nepíšu to často, ale já se místy nudila a to se mi u něj nestává, je to strašná škoda. Možná, kdyby do děje vstoupil sám osobně, jak je jeho zvykem, dostalo by to jinou šťávu, takhle jsi to Woody prošustroval, takže Tě hodnotím jen slabou dvojkou, sorry. (08.10.2018)

Snad od páté minuty jsem se nemohl zbavit pocitu, že mělo jít o divadelní hru. To s sebou nese jak ještě větší důraz na dialogy, než je obvyklé, tak i trochu odlišné herecké nálady. Nejlépe si s takovou kombinací poradil Timberlake, který umí jak bezelstně švitořit, tak dávat důraz na dramatickou stránku věci, zatímco Kate je něčím podobným až téměř do samého závěru trochu brzděna. Jim Belushi je pak ztracen úplně a jeho humpolácké vyřvávání občas nepěkně zarazí. Pořád je to ovšem Woody, u kterého jsou herci většinou jen nástrojem nosné myšlenky a ta ani tentokrát nepokulhává. Retro nálada i přes malý prostor funguje perfektně a jak úsměvně vyhrocené, tak smutně upřímné chvilky plní svou úlohu na jedničku. Snad jen kdyby nebylo tak patrné, že jde jen o scenáristickou jednoaktovku, odcházel bych z kina povznesený ještě víc. (12.01.2018)

Starouš Woody točit filmy stále nezapomněl, předchozí jeho 3 snímky (zejména takový Iracionální muž) jsou toho jasným důkazem, ovšem…podobně mírné zklamání jako z Kola zázraků jsem cítil naposledy u Jasmíniných slz (cca 5 let dozadu). Po technické stránce nezbývá než zuřivě tleskat kameramanovi Storarovi ve stoje. Nad všemi těmi různorodými barvami, filtry, stíny, záblesky a já nevím, čím vším ještě, bych se mohl rozplývat dobrou chvíli. Všechno tohle pomohlo k příjemné atmosféře, stejně jako Woodyho klasická volba (nepřekvapivě) kvalitní hudby. Zklamal mě ale docela příběh. Nenudil jsem se, avšak ani necítil to správné nadšení, při kterém bych dychtil po každé další scéně. Což zamrzí i díky hercům, na které se naštěstí film spolehnout mohl. Září především „Winsletka“, která si scény vyloženě krade pro sebe. Třeba takový její „dialog“ před zrcadlem nebo naopak závěrečný pohled (tak nádherně vypovídající)…Kate prostě jede. Takže Woody, zas za rok (snad už teda u komedie). Kolo zázraků hodnotím lepším průměrem. (17.03.2018)

Nemůžu tomu uvěřit, že to dělám. Poslední filmy Woodyho Allena jsou pro mě smutné ukázky stařecké negramotnosti, a přestože všechny jejich nedostatky v nějaké míře platí i zde, zároveň mě to bavilo. Bavilo mě nekonečné proklamování, bavila mě absurdní topornost struktury, bavila mě Storarova kamera zcela ignorující Woodyho film a bavila mě Winsletová, dokonce velmi hodně. Ze všeho toho vyplývá roztomile průhledná filmová hříčka, u níž mě bavilo být. Je to pořád strašná do sebe zahleděná snobárna, ale z důvodů, o kterých musím ještě dlouho přemýšlet, jsem si ji užil. (19.12.2017)