Ať žije Django!

Režisér a scénárista Ferdinando Baldi je poměrně známý režisér spaghetti westernů, i když ne zrovna u nás. Což je škoda. V jeho tvorbě je tento subžánr v podání krapet neobvyklý, což znamená, že se od tradičních spaghetti westernů nemálo odlišuje. Ve své filmografii má také známou postavu Djanga a není od věci, že inspiraci pojal od snímku režisérského kolegy Sergia Corbucciho ´Django´ (1966). Ještě v témž roce napsal a natočil své podání této postavy ´Adios Django´ (1966), do kterého ještě angažoval Franka Nera. Se snímkem Sergia Corbucciho to však nemá nic společné. A k tématu se vrátil ještě o tři roky později, avšak už bez Franka. Co se týče příběhu, těžko posoudit, jak to skutečně bylo, ale jistojistě se inspiroval úspěšným válečným snímkem ´Tucet špinavců´ (1967). No, jak už dnes víme, nebyl jediný. O poskládání party bojovníků z trestanců k vykonání nelehkého úkolu vzniklo snímku daleko více.  Baldi však takový nápad přeci jen pojal trošičku jinak. Django živící se jako kat trestance získal určitou fintou. Do hlavní role tentokrát angažoval již spaghetti westerny zkušeného Terence Hilla a byla to od něj sázka na jistotu. Byť by se dal snímek označit jako typická Hillovka, přeci jen je to menší odklon. Snímek je brán daleko vážněji a jedná se jen o další dějový akt pomsty. Tedy stejně, jako u předchozího Baldiho počinu. Fanoušci typických drsných spaghetti westernů si u tohoto snímku v Baldiho podání moc neužijí. Ale to neznamená, že by byl film špatný. Naopak. Je to prostě jen Baldiho styl. Například u pěstních soubojů použil v rychlém střihu neobvyklé změny úhlů kamery pro větší efekt. Akční scény, byť jich není moc, vypadají skvěle a to vlivem realistických kaskadérských kousků. Dějová linka je přímočará a obzvlášť v dnešní době značně předvídatelná, ale to jen vlivem plejády podobně či stejně zaměřených snímků. Pro Terence Hilla se jednalo o první hlavní žánrovou roli a zhostil se ji dobře. Ztvárnění Djanga Frankem Nerem si jistojistě podrobně nastudoval, takže ho pojal naprosto stejně, čímž na něj navázal dokonale. Snímků s Djangem vzniklo více a to s jinými představiteli, ale upadly v zapomnění. Jen Terence Hill po Frankovi Nerovi zůstal. Inu, snaha se cení. (17.07.2022)

Tenhle prequel ke Corbucciho Djangovi z roku 1966 je sice koukatelný, ale není důvod ho vidět. Jedná se naivní revenge story - a takových jsou tisíce. Terence Hill (který zde hraje ještě vážnou polohu, kterou opustil začátkem 70s) sice vypadá jako Franco Nero, ale né že by na tom záleželo, když ten film nemá význam a jenom se dojila značka. Tentokrát to zkrátka postrádá jakýkoliv přesah či výrazný styl, což by odůvodnilo, proč tomu věnovat čas. Obrazové kompozice v závěru na hřbitově jsou sice pěkné, ale příběhově to nefunguje, protože to má prostě špatnej (horkou jehlou sešitej a vyumělkovanej) scénář. Příběhy o pomstě by měli v divákovi vybudit afekt pomstychtivosti, ale to se zde naprosto nepovedlo a mně bylo jedno, jak to celé dopadne. Já se na to podíval v rámci studia westernového žánru (a také ze zvědavosti), ale vy nemusíte. Těžko říct, jestli se někdy podívám na sequel z roku 1987, kde se zase objevil Nero - ač už starý... Pravděpodobně ano, ačkoliv to bude taky sračka. (14.01.2024)

Film jsem stáhnul jen kvůli Hillovi, jenže s klasickým spaghetti westernem si prostě nevím rady. Je tu zkrátka všechno co už jsem viděl tisíckrát - osamělý mstitel, ultra záporný záporák, podrazy, spousta mrtvých. Za zmínku stojí pěkná hudba a perfektní akční scény (přepadení dostavníku, boj v noci, finále). (04.10.2014)

Parádní Baldiho kreace, kterou mám radši, než originál. Předně je to jedna z mála poloh, kde snáším Terence - a to zcela vážná postava muže jdoucího za pomstou (i tady ale najdeme jeho terenceovské sklony, např. šklebení na papouška:). Horst Frank jako vysoce postavený politik je perfektní, Gergík jako ulízlý gauner Lucas pak hotová lahůdka. Bohužel se vytrácí ze scény snad třicet minut před koncem a zůstává pouze Horst, záporák jako vždy na výši, jehož role však potřebují k ruce nějakého toho bouchače - bez nich není sranda. I Horst je však poměrně pacifistický typ proti Garcíovi, děsivé postavě jakéhosi levičáckého indiánského desperáta José Torrese: vždycky byl chudý peón a nechtěl jím zůstat, pročež toho, kdo s tím nesouhlasil, oddělal a toho, koho ke spolupráci přinutil, odpravil posléze do zad peón nepeón. Proti němu jsou duo Frank & Eastman mírumilovnými podnikateli. Podzimní panorama, fajnové tempo, dobrý falešný Dajngo a můj top song Better smile, jen ten dabing Rouse a spol. je obtížné přežít. Holt, mrtvola je mrtvola. (01.02.2013)

Terence Hill je minimálně stejně dobrý jako Franco Nero, záporáci jsou skvěle démoničtí (modrooký Horst Frank, drsný dlouhán George Eastman), hudba skvělá a celé je to příjemně svižné. Takový lepší průměr, ale asi jediný poživatelný z toho nepřeberného množství Djangových sequelů. 60%. (11.11.2005)