Režie:
Jean-François LaguionieScénář:
Jean-François LaguionieHudba:
Pascal Le PennecObsahy(1)
Na konci léta ujel důchodkyni Louise z pobřežního letoviska poslední vlak. Rozhodne se u moře zůstat jen ve společnosti věrného psa a přežít do jara v záchranářské budce. Poetický, vizuálně podmanivý příběh režiséra J.-F. Laguionieho, kterého znají čeští diváci hlavně díky jeho animovanému snímku Obraz, získal na působivosti také díky hlasu, který osamělé Louise propůjčila francouzská herečka Dominique Frotová. (Febiofest)
(více)Videa (2)
Recenze (18)
Moře i pláž letoviska si konečně mohou zase na nějaký čas oddechnout. Léto je na samotném sklonku a perón nedalekého nádraží opouští poslední vlak. Vylidněná pláž se s příchodem podzimu noří do melancholické nálady. Opuštěné pobřeží však nezůstává zcela osiřelé a jeho zimní spánek bude sdílet Louisa se svým novým čtyřnohým společníkem. Poeticky-meditativní příběh režiséra i scénáristy J.-F. Laguionieho okouzlí svou atmosférou a zahřeje u srdce. ()
Narazil jsem na to úplnou náhodou včera na ČT Art a nakonec mě to příjemné překvapilo. Dost poetický animovaný film (ani bych nevěřil, že to vůbec jde) o jedné staré ženě, které ujede poslední vlak z přímořského letoviska a ona tam na následující tři čtvrtě roku sama uvízne, přičemž si přerovnává vlastní život a smiřuje se svým stářím. Je to silné, má to dost zajímavých scén, pěknou animaci a skutečně to působí poeticky. První polovina se mi líbila hodně, druhá už byla slabší, ale i tak zajímavá. Jen jsem doufal, že se o Louisině životě dozvím víc, přece jenom je tam naznačené, že má minimálně jedno dítě (které si jí teda neváží a ani ji nenavštěvuje - proč?), ale o tom, s kým ho měla a jak ho vychovala nevíme nic. Proto nakonec dám jenom 4* ()
Popravdě, ačkoliv se to snažilo jako že o radost ze života, stejně mi to přišlo celé až moc nihilistické. Jsou tam různé odkazy protikřesťanské (příjezd k babičce, zahrádka u kostela na hřbitově), které mi přišly zbytečné, pak je tam sice kritika moderního kultu mládí, ale podaná až moc zjednodušeně přes ty fotky v časopisech, a vlastně ani nevím, jestli pan nebyla lesba, jak je to tam tak divně podané. Četl jsem knížku od Mary Westmacotte (alias Agathy Christie) s názvem Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, jež je také o ženě, která ztvrdne na jednom místě a musí se nad sebou zamýšlet. Jenže tam to skutečně jde do nějaké hloubky, tady jsme se jen dozvěděli, jak je fajn zapomenout na manžela a své děti (!). Což mi přišlo už za hranou a hodně sobecké. A pokud mne tvůrce jako diváka zásobuje takto povrchně, nevěřím mu ani ty hezké kulisy přímořského letoviska v zimě (v reálu je to depka a okna jsou přebitá prkny, aby tam nikdo nelezl) a nevěřím mu ani tu výpověď, protože mi toho o Louise nic neřekl. Btw, co jedla, než odešla bydlet na pláž, ty tři dny bouře? A kde brala vodu? ()
Z ryze animovaných filmů jsem dosud viděl jen ty pro děti. Tímto snímkem jsem to alespoň částečně napravil. V první řadě zmíním fantasticky dobrou kresbu, která je v souladu s duchem příběhu. Jinak je to zajímavé zamyšlení se nad životem svým, bilancování, ale i nad stářím obecně. Myslím, že senioři by film měli vidět především. ()
Krásně melancholické vyprávění o tom, jak smířlivý a svým způsobem kouzelný může být podzim života. Poetiku příběhu podtrhují jemné pastelové tóny barev, vkusná animace a duši lahodící hudba. Takhle v poklidu zestárnout za svitu hřejivých slunečních paprsků a ševelení mořských vln by vůbec nemuselo být špatné, obzvlášť když by stál po mém boku věrný psí parťák. (95%) ()
Galerie (15)
Photo © Gébéka Films
Zajímavosti (1)
- Příběh se odehrává ve fiktivním přímořském městečku Filigen. (sator)
Reklama