Režie:
Paul Thomas AndersonScénář:
Paul Thomas AndersonKamera:
Paul Thomas AndersonHudba:
Jonny GreenwoodHrají:
Daniel Day-Lewis, Vicky Krieps, Lesley Manville, Richard Graham, Camilla Rutherford, Jason Redshaw, Cedric Tylleman, Gina McKee, Brian Gleeson (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Mít šaty od návrháře Reynoldse Woodcocka (Daniel Day-Lewis) znamenalo v dynamické éře obrozujícího se poválečného Londýna úplně nejvíc. Dáma musela mít dostatek peněz, patřičný rodokmen a odpovídající vychování, aby mohla vyrazit na večírek v jeho modelech, které byly vždy unikátní. Status génia si ale vybíral svou daň v podobě Woodcockovy totální emocionální vyprázdněnosti. Odtržen od reality všedního dne, neboť o vše praktické se starala jeho sestra (Lesley Manville), stavěl všechny ženy na roveň krejčovských panen. Měl sice vždy po ruce nějakou milenku či múzu, ale stačilo, aby si ráno při snídani trochu hlasitěji mazala topinku máslem a už se pakovala z jeho života. Když v kavárně v zapadlém přístavním městečku Reynolds objevil stydlivou servírku Almu (Vicky Krieps) a rozhodl se jí nabídnout momentálně uvolněné místo po svém boku, netušil, s čím si zahrává. Tahle zdánlivě neškodná submisivní bytost totiž rychle pochopila pravidla hry a rozhodla se aktivně bojovat za to, aby neskončila jako její předchůdkyně. Situaci jí usnadňuje i to, že se do ní Reynolds zamiloval. Nápor citů se však velmi negativně začal odrážet na jeho tvorbě, a umělcova praktická sestra se proto rozhodne rázně zakročit. (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (311)
Vztah puntičkářského necitlivého stroje a romantické upřímné duše mohl být jen těžko znázorněn přesvědčivěji - Anderson nechává příběh zlehka plynout a do popředí staví Woodcockovu denní rutinu, do níž posléze s narůstající intenzitou zapouští konflikty, které otřásají s celým perfektně vysoustruženým světem hlavní postavy. Nastavené vyprávěcí schéma je dodrženo bez jediného klopýtnutí a díky úžasné hudbě a famózním hereckým výkonům je film více než jen chladným uměleckým dílem - ve svém chladu a soustředěnosti je natolik okázalý, až jsem mu skoro odpustil i to, že ne všechny scény udržely mou plnou pozornost a že závěr přišel ve chvíli, kdy jsem ho ještě nechtěl. Časem možná odpustím, zatím jen pokorně obdivuji chirurgicky přesnou režii a modlím se, aby podobné filmy nevznikaly už jen namátkou... 85% ()
Ne, Anderson nepůjde divákovi napřed. Fassbinderovsky "nevýrazný" konec vybízí k hlubšímu přemítání o předešlém ději. Bál jsem se, že po Inherent Vice bude chtít PTA natočit něco víc "na jistotu", co posbírá zase pár Oscarů, aby mu investoři znovu začali věřit před nějakým následujícím ambicióznějším projektem. Ale opak je pravdou. Jsem spokojený a těším se na druhou projekci. ()
Dlouho, opravdu dlouho nepamatuji tak ladně plynoucí film. P.T. Anderson je Umělec, Day-Lewis předvádí nesnesitelnou lehkost herectví, Vicky Krieps je obrovský herecký objev a ta hudba, ta geniální hudba, ladí k filmu stejně jako Woodcockovy šaty k ženám. To, jak příběh vygraduje a cynicky se zakončí, to byla pastva pro moje smysly a černohumornou duši. Fantastický zážitek. ()
Další skvěle zrežírované umělecké dílo mistra za kamerou a mistra před kamerou. Scény věnující se řemeslu hlavní postavy jsou natočeny až hypnotickým způsobem, na obrazovce se toho nemusí dít mnoho, a přesto to působí uhrančivě. Líbí se mi, jak neobvyklé chování a strojená mluva vyšinutých hlavních postav dokáže v podání Paula Thomase Andersona působit vlastně "přirozeně", anebo při nejmenším naprosto pochopitelně. Nit z přízraků je jiný svět, který má vlastní pravidla... 8/10 ()
♫ Když si oslizlou pizdu vezme cáknutý chuj, pak maj jedinej záměr - znudit tě xmrti stůj co stůj. Celej film jen tak sedí a hubou kydají hnůj, když si oslizlou pizdu vezme cáknutý chuj. ♫ Tak, velkohubí sebemrskačští artoví hnědopichové se již řádně vycákali a myslím, že je akorát tak čas na názor soudného heterodiváka, který se domnívá, že film má plnit zejména svou elementární funkci, kterou je zábava. A tou dvouhodinové sledování unylého autistického vycukávání nějakého nabubřelého přitepleného potrata, co sem tam pooooooomalinku šije hnusným starým bábám pytle na brambory, aby vypadaly ještě starší a hnusnější, rozhodně není! Prostě dokonalé krmivo pro pozéry, perverzní masochistické nudofily a otravolály, no a samozřejmě pro všechny ty obvykle beznázorové přikyvovače samozvaných odborníků, co se raději uotravují xmrti, než aby přiznali, že to byla manýristická hemoroidogenní velesračka, navíc citlivě doplněna mimořádně odrhovacím sluchožravým klavírem z němých grotesek, ze kterého vám po půl hodině začnou po celém těle naskakovat mokvající puchýře. Velesračka zcela bez děje, pojednávajíci ve vyfetlých, rádoby psychologických etudách pouze o tom, jak si snobský aspergerální retardér nabrnknul sice vypatlanou, avšak cílevědomou servírku, a ta mu způsobuje zcela nezáživné záchvaty kokotismu. Ale co taky čekat od osvědčeného komatizéra Endrzna! Ovšem zahráno je to samozřejmě excelentně! Danek Den deklaroval, že už na to sere a že je to jeho úplně poslední uspávačka hadů, proto se na ni nebývale pečlivě připravil. Počítám, že si v rámci Stanislavského metody před natáčením nějakou tu psychózu schválně skutečně uhnal, a i ta neméně skvěle kundující mu ohyzdná pypka se snad jako iritující piča už musela narodit. Takže, pokud zrovna po projekci nemilujete krvavé stopy chrupu po celém těle, pročež děkujete spotřební elektronice, že jste se tou nudou nakonec neukousali, neboť jste měli zrovna v mobilu totálně záživnou fotku tmy v prdeli, kterou jste mohli s nebývalým zájmem celou tu dobu nadšeně analyzovat, zabavíte se daleko lépe, když si místo toho pustíte na zem pár porcelánových talířů a budete se po nic dvě hodiny bosky procházet. ()
Reklama