Nit z přízraků

Výborná hudobná stránka, skvelí herci a na ich vrchole dokonalý Daniel Day-Lewis, ktorému som veril každú jednu povahovú „chybičku krásy“. Spracovaním perfektné, no tematicky pre mnohých ťažko uchopiteľné (ja som sa nachádzal niekde na pol cesty k plnohodnotnému doceneniu). Záver navyše pôsobil nasilu odstrihnutým dojmom a jednoducho mi nesadol. I keď na druhej strane rozumiem, že niektorých divákov práve takéto ukončenie uspokojilo. V každom prípade stojí Phantom Thread za pozornosť. (24.12.2018)

Vztahový thriller (gotická romance?) řemeslně bezchybný, je mi ale líto, že na svoji údajně poslední roli Day-Lewis vybral právě moc mi neříkající 1950’s smetánkový Londýn - snobský, nafrněný, upjatý, šedý a strojený - kde hraje postavu návrháře workoholika. Pak nic platný, že je to filmařina stejně vybroušená, jako můj oblíbený THERE WILL BE BLOOD (včetně hudby), když prostě tématicky výstřel vedle a do nezajímava. I tak mě to v sobě podezřele drželo - um a charisma. (31.01.2018)

Romantické drama o vztazích, vzájemné manipulaci, jídle a šití šatů pro tři špičkové herce. Daniel Day-Lewis je dokonalý jako obvykle, o to větším zjevením pro mne byla prakticky neznámá Vicky Krieps, která nejenže se vedle něho neztrácela, ale dokázala mu být rovnocenným partnerem. A zapomenout nesmím ani na Lesley Manville, která ústřední trojici doplňovala. Výborné byly i kostýmy, kamera a hudba, snad jen konec mi přišel trochu slabší, takže nakonec „jen“ 90%. (06.03.2018)

Doháněčka posledních oscarovek a rozhodně ne zbytečná. Přemýšlím, copak jsem s Day-Lewisem v hlavní roli viděl, a že těch možností vlastně ani tolik není. Posledního mohykána, kterého jsem skoro celého protrpěl, Scorseseho (možná slabší) Gangy v New Yorku a Lincolna v kině, kterého jsem si naopak užil maximálně a dotyčnému anglickému hereckému velikánovi byla tahle role ušitá přímo na míru. A stejně tak ta jeho jeho nynější poslední a tolik propíraná. A já si nemůžu pomoct, ale Phantom Thread mi připomíná takové gentlemanské Odstíny šedi. S nebesky jistější režií Paula Thomase Andersona a v kulisách a kostýmech, právem ověnčenými zlatým plešounem. Nit z přízraků je 130 minutovou velkou hrou. Hrou o nadvládu, sebekázeň, uspokojení (v tomto případě spíše duchovní, než fyzické, ovšem tady nám scénář cíleně nedává jasná vodítka) a samozřejmě pokušení. Hrou s bohatýrem, který jasně dominuje křehké dívence odnikud, jenom aby se nakonec možná sám zapletl do pevných sítí své vyhlídnuté společnice. Naproti tomu ovšem nerozehrává žádné teatrální divadlo a pomaličku polehoučku se sune pevným krokem ke snadno zapamatovatelnému konci, který ohromí spíše svou jednoduchostí, než čímkoliv jiným. A je zkrátka nádhera se na to dívat. Nebýt zvolnění v druhé polovině, půjdu s hodnocením úplně nejvýše. Daniel Day-Lewis odchází do hereckého důchodu a mně extra chybět nebude, ovšem jeho tři rekordní oscary za hlavní roli zůstanou navždy zapamatovány. (30.03.2018)

♫ Když si oslizlou pizdu vezme cáknutý chuj, pak maj jedinej záměr - znudit tě xmrti stůj co stůj. Celej film jen tak sedí a hubou kydají hnůj, když si oslizlou pizdu vezme cáknutý chuj. ♫ Tak, velkohubí sebemrskačští artoví hnědopichové se již řádně vycákali a myslím, že je akorát tak čas na názor soudného heterodiváka, který se domnívá, že film má plnit zejména svou elementární funkci, kterou je zábava. A tou dvouhodinové sledování unylého autistického vycukávání nějakého nabubřelého přitepleného potrata, co sem tam pooooooomalinku šije hnusným starým bábám pytle na brambory, aby vypadaly ještě starší a hnusnější, rozhodně není! Prostě dokonalé krmivo pro pozéry, perverzní masochistické nudofily a otravolály, no a samozřejmě pro všechny ty obvykle beznázorové přikyvovače samozvaných odborníků, co se raději uotravují xmrti, než aby přiznali, že to byla manýristická hemoroidogenní velesračka, navíc citlivě doplněna mimořádně odrhovacím sluchožravým klavírem z němých grotesek, ze kterého vám po půl hodině začnou po celém těle naskakovat mokvající puchýře. Velesračka zcela bez děje, pojednávajíci ve vyfetlých, rádoby psychologických etudách pouze o tom, jak si snobský aspergerální retardér nabrnknul sice vypatlanou, avšak cílevědomou servírku, a ta mu způsobuje zcela nezáživné záchvaty kokotismu. Ale co taky čekat od osvědčeného komatizéra Endrzna! Ovšem zahráno je to samozřejmě excelentně! Danek Den deklaroval, že už na to sere a že je to jeho úplně poslední uspávačka hadů, proto se na ni nebývale pečlivě připravil. Počítám, že si v rámci Stanislavského metody před natáčením nějakou tu psychózu schválně skutečně uhnal, a i ta neméně skvěle kundující mu ohyzdná pypka se snad jako iritující piča už musela narodit. Takže, pokud zrovna po projekci nemilujete krvavé stopy chrupu po celém těle, pročež děkujete spotřební elektronice, že jste se tou nudou nakonec neukousali, neboť jste měli zrovna v mobilu totálně záživnou fotku tmy v prdeli, kterou jste mohli s nebývalým zájmem celou tu dobu nadšeně analyzovat, zabavíte se daleko lépe, když si místo toho pustíte na zem pár porcelánových talířů a budete se po nic dvě hodiny bosky procházet. (20.02.2018)