Strýček Buck

Jedna z těch komedií, na které z mládí nikdy nezapomenu a budu je mít na vždycky rád. Dost za to ale může i John Candy, který kde se objevil, tam jsem ho zbožňoval. Například třeba Kokosy na sněhu, jedna z nejlepších komedií vůbec. Tady v tom hodnocení prostě vítězí mládí, a věřím, že i kdybych to viděl dneska tak bych tomu stejnak vrazil pět. Tyhle typy filmy mám totiž hrozně rád. Pravda ale je, že postava podobná Johna Candyho se už nikdy neobjeví a tak to ohledně jiných komedií nedokážu tak tvrdit, jako tady. (20.09.2009)

John Huges byl ve své době na komedie opravdový machr a i když takhle nepatří k jeho nejlepšícm kouskům krásně se na ní kouká. Nejedná se o bláznivou komedii plnou gagů a fórů ale o film, který vtipně vypráví o napravení jednoho povaleče. Film je plný morálních ponaučení na jaký jsme zpodobných snímků zvyklý ale zde nejsou vloženy nijak násilně. Největší zásluhu má John Candy, který byl v hlavní roli perfektní. Jen je škoda, že není ve filmu více vtipných situací a hlášek hodných zapamatování. I tak se ale jedná o pohodovou komedii, u které se člověk nenudí. (15.11.2008)

Taková pohodová, rodinná oddechovka na jedno použití. Humor sice chvílemi skřípe, ale díky přesnému Candymu se pořád bavíte. Děti se chovaly překvapivě přirozeně a vcelku nestrojeně, a tak jediná postava, která mi vadila svojí trapností byl Brouk. A ikdyž se sem tam nějaké to klišé objevilo, pořád to zachraňují dobře napsané dialogy a již zmíněný John Candy, takže ve výsledku lepší průměr. (19.09.2009)

Musím říct, že při výchově dětí používal Buck velmi neortodoxní metody. Myslel to s nimi ale dobře, i když s dětmi neměl žádné zkušenosti. O domácnost svého bratra se také staral po svém, hodně při tom improvizoval. Vyvařovat prádlo v mikrovlnce jsem ještě nezkoušela. Chlap se holt nezpaře. Ta afektovaná holka mě taky pila krev, a ne málo. Pěkně to Buckovi dávala sežrat. Pozérka, která si myslela, že strýčka dostane na kolena. Nedostala. John Candy byl výborný. (19.09.2009)

Sice nedosahuje filmařských kvalit Ferrise Buellera, ale také Strýček Buck velmi zřetelně odráží ojedinělý talent a komediální timing Johna Hughese (který se po Sám doma jaksi začal vytrácet, což ale bude dost možná zapříčiněno rozdílnými nároky publika v jiné kulturní atmosféře). Příběh je tentokráte dost klasický a musím přiznat, že občas jsem chování postav trochu nepobíral, ale v jednotlivostech se opět nápady nešetří, vše probíhá v příjemném tempu a s absencí laciného humoru a John Candy servíruje svého hrdinu s přesvědčivostí jemu vlastní. S takovým strejdou bych chtěl trávit dospívání určitě, i když by akutně hrozilo přibrání na váze a ještě markantnější omezení romantického života. 75% (04.05.2020)