Králův nesouhlas

Líbilo se mě, že na místo velkolepých válečných scén se film věnuje spíše dialogové složce a komornímu způsobu vyprávění a já Norům jejich krále jen tiše záviděl, protože my jsme tady ve stejné době měli pána, jemuž nemůžu přijít na jméno a který tuze rád svou zem vydával do spárů těch největších grázlů. (18.12.2018)

Norové prostě se svými malými velkými velkofilmy lepší asi nebudou. Vše natočí precizně, historicky přesně, ale pokaždé tomu chybí nějaké hlubší emoce. Všechno v tomto filmu je tak hrozně chladné, že se těžce hledá postava, která by byla v popředí. V tomto případě můžu říct, že herecky na tom nejlépe byl Karl Markovics, který kde se objeví, tam prostě září. Škoda, že se svojí rolí stál na druhé straně barikády...což se vlastně od něj, jakožto od německy mluvícího, dalo i čekat. Zajímavý, ale místy zbytečně zdlouhavý a nudný film, natočený ale kvalitní skandinávskou formou. (29.04.2018)

“VŠECHNO PRO NORSKO!“ /// Norské pobřeží bylo pro Němce ... ble ble ble … prostě historie. Norové na to jdou jinak než Dáni. Ukazujou, co dělal král Haakon VII, co vláda a de facto rekonstruujou ony válečný dny a útočej na norskou vlasteneckou notu. Hodně prostoru má velvyslanec Curt Bräuer, kterej má zplnomocnění vod samotnýho Adolfa. Prostě dobový drama, který je z 90% politika a z 85% óda na krále. Příběh z norskýho „Českýho“ století dramatizuje události a s bojůvkama, jako je potopení křižníku Blücher se moc nemaže. Oslava symbolu boje za demokratický Norsko udělá každýho (pravýho) Nora (a amatérskýho historika). Tož to já nejsu. Já bych radši víc toho topení námořníků… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2011 napsal Alf R. Jacobsen, neznám. 2.) Chci se něco dozvědět o operaci Weserübung. 3.) Thx za titule „majo0007“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (24.02.2017)

Norové mě zase jednou potěšili a natočili válečný film téměř bez války, který mě ale velmi bavil. Snímek nenabízí strhující akční scény, přesto dokázal přijít i s určitým napětím (a to jsem přitom věděl, jak to celé dopadne). Dilema, před nímž král stál, tvůrci složitě a sáhodlouze neopisují, jednoduše ho rozkryjí v dialozích se synem a německým velvyslancem. Mimochodem, Karl Markovics byl v roli velvyslance skvělý. Pokud zkousnete válečný film spíše z politické perspektivy, jděte do toho. (24.05.2020)

„Co chceš, abych udělal? Mám říct, že to král nařídil?“ - „Ukaž jim, kam až jsme schopni zajít.“ - „A jak daleko? Jak daleko jsi ochoten zajít?“ - „Náš názor musí mít přece váhu. Měli bychom jen přihlížet a nehnout prstem? Takový je plán?“ Králův nesouhlas je spíš historický, než válečný film. Zároveň silně životopisný, král má podstatně větší prostor než události samotné. S čímž jsem neměl až takový problém, škoda jen, že těch „jsem milující dědeček“ chvil nebylo méně. Smíšený pocit jsem měl pak z toho přespříliš uctivého chování německého velvyslance, naštěstí tu roli dostal Karl Markovics, který byl velmi autentický. Po solidním začátku (ostřelování lodě, atmosféra šoku a chaosu) se ze snímku stal postupně veskrze průměrný životopisný film, takové tedy bude i mé hodnocení. „Norsko je nezávislým národem. A nebyl by jím, kdybychom akceptovali německé požadavky. Naše odpověď je proto ne.“ - „Víte, co to znamená.“ - „Váš vlastní Führer říkal, že národ, který se vzdá agresorovi si nezaslouží žít. Dobrovolně se nevzdáme.“ (11.12.2022)