Mindhorn

Ukázky a premisa solidně nalákaly na třeskutou zábavu, která se ale nedostavila. Mindhorn je mnohem umírněnější, než by se na základě tématu dalo čekat, což je rozhodně škoda, ale i jeho civilnější podoba dokáže vykouzlit několik dobrých fórů, ale nelze se zbavit dojmu, že se z námětu dalo vytěžit mnohem víc, než jen solidní zábava. (08.03.2018)

Musím se přiznat, že jsem se přemýšlel i nad slabými 5* (třeba to ještě změním, až se mi to rozleží v hlavě), už jenom kvůli tomu, že už jsem se dost dávno smál u komedie tolik nahlas. No jo, evidentně se Juliana Barratta dá v tomhle spolehnout. Mindhorn je skvělá komedie, která mě překvapivě dost často bavila, jako už pěkně dlouho žádná jiná. Fungovalo zde fakt všechno - příběh, zvraty, humor, je to dobré i dokonce po stránce herecké a filmařské. Jenom jedna část, zhruba okolo prostřední části filmu, mi přišla taková nijaká a utahaná, ale jinak je to skvělá a zábavná jízda po celou dobu se skvěle vymyšlenými postavami. Julian Barratt tu podle mě doslova ve své roli zazářil. Pokud jste s k tomuhle filmu dostali jenom díky němu, tak nečekejte zrovna Mighty Boosh, ale zábavné to je i tak. Tohle se mi dost líbilo. Silné 4* (12.01.2020)

Jako na houpačce. V jednu chvíli totálně ujeté s výbornými vtípky a v té druhá daleko za hranicí trpanosti. Ale ty povedené fórky převažují. Herecky fajn, ale docela mě překvapuje, kolik herců tu chybí a přitom nejde o žádná béčka. Třeba Andrea Riseborough, Steve Coogan, David Schofield a hlavně Kenneth Branagh, který se tu sice jen mihne, ale i tak. Chtělo by to doplnit. 60% (22.10.2017)

Minimálně od dob Sellersova Růžového pantera nemám rád koncept naprostého pitomce, který si neuvědomuje, jaký je pitomec, a nejenom, že dělá kolem sebe průšvihy jak na běžícím pásu (což má být zdrojem humoru), ale taky všechny okolo neskutečně prudí. (Vsuvka: Víc se mi líbí koncept posledních dvou Johnny Englishů - hlavní hrdina není až tak velký pitomec, dokonce mu to docela myslí, ale shodou okolností mu to ne vždy vyjde a z toho vznikají komické situace.) Proto mne minimálně první půlka tohoto filmu neskutečně lezla na nervy, protože jede podle toho prvního "růžovopanteřího" konceptu. Zatímco druhá půlka, zhruba od chvíle, kdy najde v obálce tu videokazetu, mne bavila velmi, neb jede už podle toho druhého konceptu, a je neskutečně zábavná (the best of je asi ta přestřelka na přehlídce postav a jejich rekvizit ze seriálů, které se na ostrově Man kdy natáčely), včetně komiksových závěrečných titulků. Navíc je tady spousta vtípků jakoby bokem, různých mrknutí okem na znalé, a dokonce Kenneth Branagh (v titulcích kdovíproč neuvedený), který si dělá prdel sám ze sebe, což mne taky docela pobavilo. (07.02.2020)

Ještě větší ptákovina, než na jakou to vypadá z traileru. Překvapivě to tolik nespoléhá na melancholii, jak by se ve světě po BoJacku Horsemanovi dalo čekat, což je asi dobře. Bohužel to ale není ani z poloviny tak chytré, Tempo a obsazení je v pohodě, zápletka a zvraty fungují a dokonce ani odhalení vraha není tak prvoplánové, jak se na první pohled zdá, ovšem načasování vtipů je tristní. Opravdu vtipné jsou možná dva. U zbytku sice chápete, proč byste se měli smát, ale nešlapou. Kandidát na komedii roku se tedy fakt nekoná, nicméně pořád jde o jeden z těch zábavnějších filmů z produkce Netflixu. Už jen proto, že místo dvou hodin má příjemných ani ne devadesát minut. (02.09.2017)