(Ne)obyčejný kluk

Když už se Wonder snaží o jakous takous subtilnost (asi tak ve dvou či třech scénách), tak stejně přímočaře citově vydírá na 120%. Většinu stopáže však nestydatě tlačí na pilu málokdy vídaným způsobem, za který by se styděla i produkce Hallmarku. Protáčel jsem u toho oči, kroutil hlavou, neodpustil si kousavé poznámky a... A stejně jsem tomu nakonec podlehl se vší parádou. Ach jo. (21.10.2018)

SPOILERY Chbosky po své debutové nudě už konečně ve svojí druhé nudě začal žít trochu v realitě, ale pořád je jeho film z nějakého fantasy sluníčkového světa, kde sice lidi mezi sebou nějaké problémy mají, ale ve skutečnosti jsou všichni, všichni do jednoho, strašně hodní. Smrdí to už od jeho rodiny, která je tak strašně tolerantní, hodná, dokonalá a bezkonfliktní, jako by vypadla z obrázků Vesmírných lidí nebo Strážné věže. Ve škole nám kluk sice prožije nějakou tu šikanu, ale vždycky si - poměrně rychle - najde nějaké pravé kamarády. Děj je vlastně jenom slepenec klišé ze všemožných rodinných a teen filmů - "outsider" nebo chcete-li jiné dítě (navíc s deformovaným obličejem), teen sestra přišla o nejlepší kámošku, teen ségra se zamiluje (do černocha, abychom byli i správně multikulturní), teen ségra se snaží uspět v dramaťáku, kámoška teen ségry se s ní snaží usmířit, outsider je ve škole šikanovaný, strašně dojemná smrt psa (nebo babičky/dědečka - což je snad to nejotravnější klišé), outsider má velké sny, které se mu prolínají do reality... Jediné, co jsem snad nikde ještě neviděl, byla omluva kamarádovi skrze Minecraft. Každopádně, mě nejde o to, aby to bylo strašně originální, mě jde o to, aby se to pokusilo nějak vyčnívat. A tohle nevyčnívá ničím. I když to na divákovi neustále útočí snad každou scénou (a hodně nenáročné a citlivé duše asi celý film probrečeli, pročtu si pak komentáře), ale útočí tak často, že je to až vlezlé a mě jako diváka to hodně štvalo. Proto ve mě ten film nezanechal - kromě kýče, samozřejmě - naprosto žádné emoce, Auggie mi k srdci nepřirostl a žádná jiná postava taky ne, protože se většina z nich chovala jak z jiné dimenze. Tenhle vlezlý a až přehnaně pozitivní film na mě prostě zapůsobit nedokáže. A kdyby do mě náhodou chtěl někdo, kdo tomu dal vysoké hodnocení, rýt, že jsem hovado bez emocí a citů, tak vám musím sdělit, že i mě dokáží některé film emočně zasáhnout, dojmout a v hodně výjimečných případech i rozbrečet (viz Paříž, Texas). Jenže to musí mít sympatické postavy, zajímavý děj a hlavně, hlavně jim nesmí chybět realističnost. Ta ale (Ne)obyčejnému klukovi hodně chybí a tak z ní zůstává jen kýč pro hodně nenáročné citlivky. Musím ale Chboského za něco pochválit, na rozdíl od jeho debutu to nebyla taková útrpná nuda a bylo to i lépe natočené, jenže tady bohužel všechna chvála ode mě končí. A já našel dalšího režiséra, který mi přijde strašně přeceňovaný. Ale dojmout diváka kýčem je přece tak lehké a laciné, že? Btw, ten konec je úplně stejný, jako ten v The Aŕt of Getting By, akorát tam měl nějakou sílu, tady je z něj jen kýč. Vlastně to slovo celý film vystihuje nejvíc - kýč. 2* (19.05.2020)

Láska Nebeská pro prvňáky. Extrémně cukrkandlová vypalovačka, kde je tak pětina scén navíc, nebo zbytečně delších než by měly být a má to celé galapředstavení končit asi tak o půl hodiny dřív, ale jinak je to ultra-pozitivní bomba, která se zjeví z nenadaní a překvapuje svojí odlehčeností a nenuceným humorem, takže nezbývá než valit oči. Julia Roberts předvádí její nejlepší herecký výkon za posledních několik let a Jacob Tremblay ukazuje, že je velký talent. Přeslazené a americké až na půdu, ale zároveň upřimné a procítěné. Skvělé školské etudy New Yorského předměstí a jedné jeho middle-class rodinky. (03.03.2018)

Pro silná rodinná dramata, která se občas umí shodit nenásilným humorem, mám velkou slabost. I když tlačí na pilu, i když mě okatě vodí na předem odhadnutelná dějová místa a i když přesně vím, kde ze mě tu slzu vydolují. Nástup do školy v podání Auggieho Pullmana takový není. Před každou příběhovou křižovatkou už už nakračuje na příslušná klišé, která odhadujeme desítky minut dopředu - a pokaždé včas uhne jinam. Nepřestával jsem žasnout, s jakou lehkostí si dokáže stokrát viděný příběh převázat takovým způsobem, že mě dokáže překvapit, jak kdyby se jednalo o revoluční nápad. Stephen Chbosky má (i vzhledem k Perks of Being a Wallflower) očividně odžito dost smutného, což je mi líto. Vypsat a vyrežírovat se z toho takhle báječnou formou je ale nejen pro něj dokonalou katarzí. (20.01.2019)

LEATHERFACE: PREQUEL. Žánr? Naučná sladkobolná americká moralitka pro citově chudé. Film pro děti ve školním věku, protože přesně tím podržtaškovskym stylem je to natočený. Všechno je strašně moc doslovný, výchovný, přeslušnělý, nepřirozený a politicky korektní, že by mi z toho praskl čůrák. Každopádně mě pobavilo, že odlitek držky malýho Leatherface museli dělat na základě klapačky Owena Wilsona, protože ta podoba byla nevídaná. (12.07.2018)