Sicario 2: Soldado

Cez ten odklon od "predlohy" (rozumej prvého filmu) sa nedokážem preniesť ani po rokoch. Na podnose bol k dispozícii dokonalý recept a návod na to, ako natočiť priam generačne fenomenálny akčný počin, ktorý sa z nejakých nevysvetliteľných dôvodov pretavil na generickú (ne)chuťovku bez akýchkoľvek silnejších osobnostných čŕt. Je to celé na pováženie, nakoľko z filmu na každú stranu sršia "hodnoty" predchádzajúceho počinu – z príkladov najmä dôležitosť hudobnej zložky, ktorej sa asi ako jedinej podarilo ísť úplne verne, dôstojne a schopne v šľapajach Jóhanna Jóhannssona, práca s prostredím (hoci tu mierne nezvládnutá), zmysel pre drsnú akciu s pulzujúcou energiou, operatívny chaos za vlastnými líniami, či tajomnosť postavy Alejandra vytratená. Všetky pravidlá hry, na ktoré nás svojsky geniálnym spôsobom navádzal scenár Taylora Sheridana, tu boli zmetené zo stola, vrátane vlastností postáv, ktoré sa opäť vrátili pred kameru. Preniesol sa aj spôsob vykreslenia danej problematiky skrz viacero dejových liniek z viacerých pohľadov, no oproti jednotke tieto vyznievajú prinajmenšom smiešne a prinajhoršom absolútne stupídne, počnúc prvou a končiac poslednou (prakticky takmer každou). Nakoľko predtým sme príbeh dostávali skrz jednu veľkú hlavnú a ostatné postranné miniatúrne slúžili na doplnenie, tu všetky dostávajú rovnaký priestor, čo okrem vyššie spomínaného stupídneho vyznenia takisto spôsobuje, že žiadna z nich nie je výrazná. Z vyše hodinových zimomriavok a emočných stavov dávkovaných prvým filmom tu dostávam sťaby len pár sekúnd v priebehu "westernovej" "Adios" scény z Mexico City a počas použitia Jóhannssonovho soundtracku cez úvodné štúdiové logá a záverečné titulky. Ako sa z pokračovania jedného z najlepších akčných trilerov všetkých čias vykľulo to najviac generické hovno je pre mňa ťažký zásah. Vysvetlenie sa dá nájsť len v prečítaní pôvodnej verzie Sheridanovho scenára a zistení, ako veľmi sa producenti a Sollima snažili tento zmeniť na to ich bezradné, trápne a úbohé hovno. Mojich päť hviezd si nevšímaj, prosím. Nemám rozdvojenú osobnosť. Dúfam... (x) (22.2.2019) (23.4.2019) (12.1.2023) (13.1.2023) (14.7.2023) (11.11.2023, plátno) (12.11.2023) (25.2.2024, sk dab) (10.3.2024) "It's a nice day for a drive, huh? Ah, beautiful day. Blue skies, large-caliber weapons... I love getting out of the office." (10.03.2024)

Údělem žen ve druhém Sicariovi je smutně koukat (Catherine Keener) nebo se nechávat zachraňovat muži (Isabela Moner), kteří při řešení problémů aplikují logiku „když to nejde silou, použij sílu vojenskou". V tomhle se film tolik neliší od jedničky, ovšem Sheridanův ostentativní nihilismus a touha natočit zlý film a zlých lidech nabývají až parodických proporcí. „Filozofii" filmu nejlépe vystihuje motto Brolinovy postavy „Seru na všechny". Sollima režíruje rutinně a Wolski jen manýristicky napodobuje Deakinse. Scény z větší části působí ploše a postrádají jakoukoli atmosféru a napětí (mj. kvůli tomu, že všechny postavy jsou tak trochu svině a vůbec vám na nich nezáleží). Jediný autentický moment nastává, když Del Torův antihrdina může na chvíli opustit křečovitou mačo pózu a s někým vést docela obyčejně „lidský“ dialog (byť znakovou řečí). Extrémní pomalost, daná mechanickým vyprávěním (jeden špatný plán je nahrazen dalším, ještě horším, zas a znovu), absence katarze a uspokojivého řešení v důsledku nepůsobí jako snaha vyjádřit existenciální úzkost ze světa prostoupeného zlem do té míry, že už není východiska, ale pouze jako výsledek odbyté práce a nutkání natočit stůj co stůj sequel. V bizarním finále, kdy zbytky logiky berou za své a stáváme se svědky zrození monstra, se film sice svou přehnaností přibližuje pozdní tvorbě Sama Peckinpaha (jako Přineste mi hlavu Alfreda Garcii), ale bez klíčového humoru, pro který Taylor Sheridan bohužel nemá smysl. Pokračování veskrze zbytečné, ale zřejmě žel ne poslední. Jestli si za týden vzpomenu na něco dalšího než na apartní obuv (crocsy) Joshe Brolina během psychického mučení - jehož účinnost film mimochodem nijak nezpochybňuje (oproti Zero Dark Thirty) -, budu překvapen. 45% (28.06.2018)

Dvojka Sicaria nezklamala a je téměř stejně dobrá jako jednička. Bohužel jsou oba filmy na hranici mezi hvězdami a z pokračování jsem neměl takový pocit a tak z toho jednička nakonec vyjde o něco lépe. Je to sice akčnější, ale tak nejak do ztracena vyznívající. Ke kladům, Josh Brolin i Benicio Del Toro se svých rolí chopili výborně a jsou to drsňáci a zároveň sympaťáci každým coulem. Především hodnotím dobře první polovinu, přičemž příběh ztratil tempo po přepadení v Mexiku a z toho plynoucí závěr se zachraniu holčičky mne již příliš neoslovil. 82% (29.04.2021)

Josh Brolin je minimálně podruhé v životě "Special" ve filmu, který je nelítnostný. Nikoliv lepší, ani stejně dobrý než jeho předchůdce. Sollima umí mafiánské pózy, nemilosrdné pohledy i kulervoucí akční pasáže. Dokáže navodit solidní atmosféru i ohromující scény destrukce (bombový útok v samoobsluze). Ale tam, kde tvůrci jedničky dokázali vytvořit příběh s globálním podtextem a problematikou, tam tvůrci dvojky vypráví obyčejný osobní příběh jednotlivců, kde globální spektrum slouží jen jako jakési rámování příběhu. Tedy obrazem přítomné, ale víceménně nezúčastněné/samoúčelné. Postava Del Tora málo využitá a ještě méně vytěžená. Fanoušci Matta Gravera si ale přijdou na své. Brolin hlavně ke konci exceluje, nejen proto, že mu to kameraman Wolski impozantně umožní. Jeho oči řeknou hodně, jeho gesta ještě více. Zaděláno na trojku je, asi to i dobře dopadne, ale jednička je film jdoucí úplně jiným směrem než pokračování. (29.06.2018)

║Rozpočet $35miliónov║Tržby USA $50,072,235║Tržby Celosvetovo $74,008,291▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Samozrejme prvý diel bol niekde inde ale na pokračovanie to je aj tak veľmi slušné, pestré, dravé a hlavne drsné. Stefano Sollima si po vyprávačskej a aj technicke stránke polepšil. Herecky to hlavný protagonisti tiahnu nadmieru. / 75%/ (11.11.2018)