Pán prstenů: Návrat krále

Předlouhá nudná slátanina, kde nějací malí lidé v sandálech furt jen žvatlají a žvatlají. Ale oku lahodí velkolepý luxusní háv, do jehož útrob jsou ti liliputi vsazeni. Zkrátka a dobře, je to jako kdybyste hleděli na lahodný nadýchaný muffin ve sněhobílém balení, jehož precizně upečený klobouček zdobí decentní vrstva francouzského čokoládového krému Pâtissière, ovšem jakmile se do něj zakousnete, bude chutnat jako týden odstátá stolice strýčka Fridricha po infarktu. Chápete, ne? (03.04.2014)

Podobně jako Dvě věže zpočátku klopotné a rozbrázděné "nucenými" střihy, ale postupem času naprosto pohlcující. Zatímco Společenstvo bude držet primát v největší ucelenosti, Návrat krále triumfuje masivní epikou a ovšem – nádherným koncem, který je sice značně kýčovitý, ale namísto umělosti a vykonstruovanosti z něj dýchá režisérská láska k příběhu a zejména opravdovost ze strany herců, kteří tím často dohánějí menší řemeslné nedostatky. Nakonec mi Návrat potvrdil to, co jsem už před tím cítil. Efekty jsou pěkné, ale nebýt hrdinů, byl by tenhle film jen nepřístupným kusem ledu. Jenže on fascinuje a pohlcuje statisíce lidí. Nádherný příběh v nádherném hávu, Peter Jackson si zakoupil vstupenku do filmařského nebe... P.S.: po druhém shlédnutí už řadím Návrat krále do čela trilogie. Pokud na mě dokáže film i podruhé zapůsobit tak mocně, je to známka vysoké kvality. Nirvana. P.S.S. Rozšířená verze je pomalu na šestou hvězdičku, neboť i trochu přerývané tempo a nepřirozený střih se stávají minulostí, postavy získávají ještě více prostoru, zápletka hlubší motivaci a nechybí ani tradičně zvrhlý humor dvojice Gimli-Legolas. Vidět a umřít! (25.01.2004)

Nad zemí leží dlouhý stín, na západ vztahuje temná křídla. Věž otřásá se; k hrobům králů blíží se osud. Mrtví procitají; vždyť přišla hodina pro věrolomné; u kamene Erech znovu budou stát a z hor uslyší troubení rohu. Čí roh to bude? Kdo je povolá z šerého soumraku, zapomenutý národ? Dědic toho, kterému přísahali. Ze Severu přijde, nouzí hnán: on projde dveřmi Stezek mrtvých. Film nádherný v každém detailu a pravý vrchol té nejmilovanější trilogie. Návrat krále je procítěnou tečkou jedné strhující cesty, která mi od základů změnila život. Každá část je plně docenitelná až po zhlédnutí rozšířené verze, ale u poslední etapy nejde ani tak o dějové zákruty jako o pocitový dopad. Zářným příkladem jsou Domy uzdravování, které zhmotňují mou představu z četby. A který díl že je nejlepší? Při čtyřech zhlédnutích z pěti si řeknu, že vedoucím střípkem mozaiky je Společenstvo, napopáté pak právě Návrat krále, ale Pán Prstenů je v mých očích jedním nepokořitelným celkem a nejlepší ságou v historii kinematografie. (23.12.2004)

Vyvrcholení celého děje a konečná cesta do srdce Mordoru, tak jak se od samotného mistra Petera Jacksona dalo čekat a již zde přetrhává domněnku, že i mistr tesař se někdy utne jelikož v případě jeho to není vůbec žádná pravda. Přesto, že se Dvě věže více zajímaly o Společenstvo je jasné a samozřejmé, že tato část se bude zaobírat hlavně Frodem a Samem. A už zde je vidět Jak je důležité míti Sama, když se Frodo dostane do opravdu závažných problémů a musím se přiznat, že scéna s pavoukem mi opravdu nahnala strach až pocit klaustrofobie. Stopáž filmu se zdá být opravdu dlouhá, ale věřte tomu, že na konci budete vcelku smutní a nadávat stejně jako já, že chcete víc a víc, ale toužebného nášupu ne a ne přijít. Bohůžel je to tak a i ta největší a nejgeniálnější výprava musí někdy skončit. --- Nezmiňuj se o Frodovi, ani o prstenu a taky nic o Aragornovi…vlastně bude lepší když vůbec nebudeš mluvit. (27.10.2006)

Čtyři hvězdičky vypadají jako hodně špatné hodnocení, když vezmu v potaz, že Návrat krále získal 11 Oscarů. Jenže já si nemůžu odpustit srovnávání s oběma díly a vůči prvnímu mi přece jenom přišel Návrat krále o něco horší. Už tradičně je ještě nabitější než předchozí díl, navíc s geniálními trikovými sekvencemi, úchvatnými bitvami (možná bude z Jacksona jednou nový Ridley Scott)... Návrat krále je skutečně víc než důstojné zakončení triologie. Jenže mi na něm znovu něco mírně vadí. A to jeho konec. V kině jsem skutečně jen nevěřícně zírala, jak film končil a znovu začínal. Sauron padnul, obraz se zatemňuje. Konec?! Ne, ještě se ukáže pohled na Froda. Znovu vše najednou končí, obraz temní a já čekám závěrečné titulky. Znovu nic. Sledujeme korunovaci Aragorna. Obraz po této několikaminutové scéně zase temní - že by už byl konec? - a přeskočí do Hobitína, kam se naši hobiti vracejí. Po svatbě dvou postav už se už tradičně obraz zatemňuje, můžeme očekávat konec? Ne, ještě přijde na řadu loď s Elrondem. A obraz zase tmavne. Tentokrát už Jacksonovi nesežerete, že za chvíli naskočí titulky a čekáte, že se obraz snad ještě obrátí k Legolasovi a ejhle... on je to fakt konec filmu. (16.10.2006)