Pán prstenů: Dvě věže

Kdo v nedávné četl můj komentář k prvnímu dílu, prosím aby jej v tuto chvíli nějakou dobu ignoroval, neboť se může zdát v několika momentech vzhledem k mému názoru u tohoto snímku poněkud opoziční. Lord of the Rings: The Two Towers musí být nutně souzen jako samostatný film a nejen jako součást trilogie, v jejímž středu bohužel stojí. Je to nevýhoda, to bez jediné pochyby, neboť tento snímek se musí vypořádat s těžkým úkolem, že jakožto středová část nemá vlastně počátek ani konec, ale stává se pouhým zprostředkovatelem děje mezi dvěma částmi... Jenže bohužel tím obtíže s tímto zpracování nekončí. Narozdíl od prvního a posledního dílu jsou totiž Dvě věže mnohem lidštějším příběhem, jsou tu sice krátce načrtnuté příběhy elfů a zejména pak entů, ale ostatní rasy získávají bohužel velmi málo prostoru. Jistou výjimkou jsou hobiti, kteří ovšem neprožijí krom velmi povedené cesty mrtvými močály v podstatě nic co by bylo pro děj - tohoto jednotlivého příběhu - důležité. Polidštění děje ovšem tvůrci brali jako výhodu, chtěli udělat z nouze cnost a přímo se kasali tím, že důraz na lidi není něco co by je omezovalo, ale právě naopak se snažili nalhat ostatním, že je to věc, geniální nápad, se kterým přišli... Zjednodušeně tak jsme svědky víceméně historického filmy s mírnými fantasktními prvky. Větší důraz je kladen na to minimum akce, které tu je a je jasně cítit, že tvůrci se snažili zahrnout více emocí. Nepopiratelným faktem je též zrychlení děje, kterému napomáhá jak rozdělení společenstva, tak i několik perfektních změn, kterými filmaři příběh obohatili. V podstatě se dá říct, že veškeré změny tu byly jen ku prospěchu věci. Máme tu minipříběh dvojice dětí, jedné rodinky, Aragorna, který zmizí po boji se sřety a spoustu dalších věcí, které napomáhají temporytmu příběhu a neustále se snaží diváka držet v centru děje... Dvě věže mají spoustu kladů a několik vyloženě nezapomenutelných scén, ale chybí jim větší jiskra a po filmařské stránce jsem opravdu znepokojen. Průměrný scénář si určitě zasluhoval lepší zpracování, veškeré prvky tu totiž působí neohrabaně a okoukaně. Se zápory většinou souhlasím s Dan9kem - takže tímto odkazuji na jeho komentář, abch zbytečně neopakoval již řečené - až na to, že mám k předloze přeci jen o něco vřelejší vztah... (11.03.2005)

Veľkolepý film, v ktorom sa dá nájsť hneď niekoľko symbolík, ktoré sa dokonca navzájom môžu dopĺňať. Napríklad, pohľad z environmentálneho hľadiska je zjavný – vrcholí protiútokom prírodných národov (hobitov, trpazlíkov, elfov) a stromov (entov) proti Železnému pásu, oblasti industriálnej tyranie, útočisku dobyvačných ohyzdov (po česky skřetov) a iných démonických bytostí, miestu, kde príroda zomiera na úkor pecí a kovární. Dobro vs. zlo. Film Last Airbender bol očividne inšpirovaný touto skrytou agitkou. (27.12.2013)

Řekl bych úplně stejně dobré jako "Společenstvo prstenu". Spoustu vynikajících efektů s těmi všelijakými živočichy jsou sice lépe zmáknuté než u "jedničky", ale "jednička" zase drží líp jako příběh. Zvláště konečná, téměř hodinová, bitva v Helmově žlebu je fascinující nejen svými efekty, ale i nápady a choreografií. Herecké výkony jsou bezchybné, nejvíce mě zaujal Viggo Mortensen jako Aragorn, Orlando Bloom jako Legolas a Eliah Wood jako Frodo. Knihu J.R.R. Tolkiena jsem nečetl, ale film se mi dost líbil. Poslední hvězdičku si nechávám do rezervy na "trojku". (20.11.2005)

Dvě věže jsou takovou emoční a obrazovou kanonádou, že mozek napoprvé není schopen vstřebat vše co vidí a po skončení jsem si nemohl vzpomenout na to, co jsem viděl na začátku. Tohle není film na jedno shlédnutí. Vstřebá se až napodruhé, napotřetí. Zarytí fynoušci knihy budou asi prskat znechucením, jaktože si Jackson dovolil pozměnit děj a charakter Faramira. Mně to je jedno a naopak - myslím si, že ony změny filmu velice prospěly. Dokonce i tolik kritizovaná scéna s Arwen se mi moc líbí a patří ve filmu k tomu nejlepšímu. Film je prostě film a kniha je kniha. Dva rozdílné světy. Mně zajímá film a ten je natočen skvěle, je velkolepý a parádní. (16.01.2003)

<- Pravil jsem, že odbočky a možnosti pozorovat komplexní svět Pána Prstenů jej dělají působivějším filmem, než samotná cesta prstenu - Dvě věže mají tohoto asi nejmíň, a tak jsou často označovány jako nejslabší díl trilogie. Je to však křivda způsobená samotným konceptem tří filmů, kdy první způsobuje wow efekt ponoření se do fantasy světa a poslední sklízí katarzi ze všech. Dvě věže jsou v přvé řadě epickou akční řeží nevídaných rozměrů, i velkofilmy jako Spartakus, Statečné srdce, či Gladiátor zůstávají v akčních sekvencích v závěsu za rozmáchlostí bitev z Dvou věží... U tohoto dílu jsem také nejvíc ocenil Jacksonovy opojné záběry "pozemské" krajiny, jenž dělají z filmu tak "nadpozemský" zážitek. Výsledná monumentálnost a velikášství filmu nakonec zahlazuje řadu klišé a patetických fráziček, které zde nabírají svých původních rozměrů a nikterak neshazují úroveň scénáře. Pokračování -> (04.12.2011)