Reklama

Reklama

Bitva o Moskvu

  • Rusko Dvadcať vosem panfilovcev (více)
Trailer

Děj filmu se odehrává na podzim roku 1941. Německé jednotky dělily od Moskvy už jen necelé dvě hodiny jízdy po hlavné silnici. Blízko ní operuje 316. střelecká divize, které velí generál I.V. Panfilov. Jeho jednotka ho natolik respektuje, že svůj bojový útvar pojmenovali Panfilovská divize a sami vojáci se hrdě nazývali Panfilovci... Ve vojenských novinách Červená hvězda, oficiálním tisku sovětského ministerstva obrany, se objeví zpráva reportéra Vasilije Korotejeva o neuvěřitelném hrdinském působení vojáků Rudé armády. Je to příběh Panifilovovy dvacetosmičky - skupiny dvaceti osmi vojáků 316. střelecké divize pod velením generála Ivana Panfilova, která sama a s nedostatečnou výzbrojí zastavila postup kolony 54 německých tanků těsně před Moskvou a zdržela postup nepřátelské 11. pancéřové divize až na několik dní. I když byly Panfilovci vyzbrojeni jen běžnými puškami Mosin-Nagant a kulomety DP a PM-M1910, které jsou proti tankům neúčinné, nebo měli k dispozici pouze staré protitankové granáty RPG-40 a protitankové pušky PTRD-41 nedostačující síly a průraznosti proti pancéři německých tanků, sovětští vojáci bojovali neúnavně a vzdorně, s neobvyklou statečností a neochvějným odhodláním chránit Moskvu a svou vlast. (TV JOJ)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (92)

Trustme 

všechny recenze uživatele

Ruská báchorka o Dvaceti vosmi statečných. Stejně jako Číňané točí jak na běžícím páse filmy o svých hrdinech všech možných povstání a bitev, ideálně ve stylu kung-fu movies, chrlí Rusové vlastenecké válečné eposy z druhé světové války na podporu i za podpory své skomírající Matičky Rusi a utužení národní střízlivosti. Schéma bývá vždy podobné. Zde parta vojáků tlachá veselé příhody ze života, kterým se dokáže zasmát jen sovětský gardista. Kdesi na poli, jenž je bránou do Moskvy hodlají přemoci přesilu německé tankové divize. Tedy jinak než obvykle, kdy Rudá armáda právě převyšujícím počtem vojáků doháněla svůj deficit ve výzbroji vůči Němcům. A tak vznikla legenda o super rudoarmějcích, kde není potřeba celý pluk na obranu, ale postačí několik soudruhů, kterým politruk vysvětlí, že obrana vlasti je to, pro co se narodili a zemřou a budou hrdinové. Na děj se tu nehraje. Sovět brání, Němec se blíží. Je to vcelku pěkně nasnímané a ozvučené i když celá bitva je na rozloze fotbalového hřiště a za použití opakujících se záběrů. Postavy vojáků jsou jako obvykle k nezapamatování, protože mají nízkou trvanlivost. Film vznikl za podpory půlky Ruska a tak v závěrečných titulcích jsou všichni vyjmenovaní, čímž jsou to titulky delší než u Robocopa (1987). ()

Ampi 

všechny recenze uživatele

Je zajímavé, jak na základě výpovědi jednoho bývalého rudoarmějce a pozdějšího kolaboranta je označována za úplně smyšlenou celá legenda. Film však s určitými prvky i těchto faktů počítá. Faktem je, že Rudá armáda u Moskvy zabejcila a snad poprvé wermacht obdržel na zemi velkou porážku. Ano plno expertů bude tvrdit jak mohou za to mohli generálové Bláto, Zima a Mráz, já si myslím, že jmenování působili na obě strany a Žukova a ostatních i zde zobrazenych prostých vojáků by Němci bitvu u Moskvy vyhráli. Film samotný je možná trochu pomalý a bez tempa, ale když dojde na boj už je tempo mnohem svižnější. Také má dobrou vojenskou výpravu a miltarie. Za mě Panfilovci dostávají pěknou ruskou čtyřku. ()

Reklama

PROCESOR 

všechny recenze uživatele

Snímek zachycuje troufám si tvrdit celkem realisticky první dny boje o Moskvu. Kdy Němci poslali to nejlepší co měli, pod taktovkou bleskové války a překvapeným Rusům zbyla jenom polní lopatka a zápalná láhev na tanky a jejich odvaha. Nic jiného neměli. Přesto se snímku podařilo zachytit dobrou atmosféru i napětí a udržet jej na reálné vlně. Aníž by se z nich museli nutně dělat superhrdinové, jako jsme na to už zvyklí z americké produkce, např. Železné srdce, kdy jeden nepojízdný tank, téměř přemůže elitní divizi Němců…Tady sledujeme normální emoce, strach, ale i pýchu nad národem, kde nejsou zbytečný politický kulisy. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Tuctový snímek zcela bez osobitosti a napětí. 1) Dětinské až hloupé dialogy sice odpovídají nátuře ruského mužika, ale pro neruského diváka nejsou zajímavé. 2) S nekvalitním snímkem si může podat ruku nekvalitní český dabing, který vnukal pocit, že sedím s partou u hospodského stolu u piva na pokecu. Originální zvuková stopa téměř nebyla slyšet (JOJ Cinema HD), a tak mi nic než český dabing nezbyl. Překladatel občas projevoval pozoruhodnou neznalost sovětských reálií. Např. původní reakci na příkaz nadřízeného: Eстъ (česky - provedu) přeložil osvícený překladatel: rozumím. Odpověď mu přišla zřejmě příliš krátká a tak jako pilný divák amerických filmů dodal: pane (!), což v Rudé armádě v oficiálním oslovení působí obzvlášť pikantně. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,Dějiny píší vítězové'' a tento citát u ruských válečných filmů platí dvojnásob. Někdy je těžké objetivně hodnotit viděné. Občas jsem na vážkách jak vlastně k filmu přistupovat. Dnes je to zrovna takový případ. Proč? To se musíme vrátit hodně zpět v čase do skutečné, ne filmové historie do listopadu roku 1941 na velitelství 16. armády. Reportér sovětských novin Rudá hvězda se během cesty tam (měl udělat rozhovor s generálem Konstantinem Rokossovským) setkal s politrukem Sergejem Jegorovem. Ten mu vyprávěl zajímavý příběh o obklíčené skupince vojáků Rudé armády padesáti tanky, která se odmítla vzdát a bojovala do posledního muže a náboje. Jegorov více nevěděl, ale doporučil o těchto statečných npsat článek, který by povzbudil morálku a válečné úsilí. Článek skutečně vyšel 27.11.1941 v Krásné zvezdě. V listopadu 1941 se německá armáda valila na Moskvu. Cestou se střetla s 16. armádou Rokossovského a severozápadně od Moskvy s 316. střeleckou divizí generála Ivana Panfilova. U Volokamska velitel divize Panfilov 18.11. padl a ta se přejmenovala na 8. gardovou ,,Panfilovovou''. Němci obránce obklíčili, ale část se probila do vlastních pozic.Dubosenkovo koncem listopadu padlo a právě zde se měl hrdinný příběh odehrát. Když se o statečných vojácích dozvěděl maršál Žukov, chtěl jejich seznam z důvodu na vyznamenání. Tím se novinářský výmysl stal skutečností a začal kolotoč výmyslů.Po dobytí Dubosenkova v roce 1942 vznikl seznam jmen a všech 28 vojáků obdrželo v roce 1942 Hrdina Sovětského svazu. Příběh se dostal do encyklopedií, po vojácích byly pojmenovány ulice a sovětský básník Ivan Tichonov složil báseň Slovo o 28 gardistech. V průběhu války se však zjistilo, že ne všichni mrtví ze seznamu jsou mrtví. NKVD se však nehodilo uvést vše na pravou míru a tak se dál lhalo a fakta zametala. V roce 1947 se v souvislosti se soudem z jednoho údajně mrtvých hrdinů, který čekal na trest za kolaboraci Ivanem Dobrovavinem zjišťovalo jak to vše bylo a při následných výsleších redaktorů Krásné zvezdy se zjistilo, že většina příběhu je smyšlená, což potvrdila zpráva vydaná v roce 1948. ----- Vraťme se tedy nyní zpět v čase do roku 2016, kdy v Rusku vzniká velká sbírka na film o národních hrdinech. Rusové své hrdiny milují a tak se film ,,podle skutečných událostí'' začne skutečně točit. Je čistou propagandou, nehistorickým nesmyslem včetně vět, které udájně tehdá doslovně pronesli oni hrdinové. V tomto hohledu je film brakem. Jenže a jsem zase na začátku jsme u toho co a jak hodnotit. Řemeslně byl totiž film zvládnutý dokonale a byl natočen podle současných ruských standardů, což znamená skvěle. Málokdo dnes točí válečné filmy jako Rusové a já si opravdu pošmákl. Pravda wermacht protřelý boji v Francii se tam nechává dost hloupě kosit, stejně tak tanky... (Já bych určitě s PzIII nenajel na zákop abych se nechal vygranátovat nebo zapálit...). Stejně tak dávají Němci Rusům po dělostřelecké přípravě zatraceně dost času ošetřit raněné a posbírat výstroj, ale budiž... je to pohádka, jakási legenda... Filmový Pearl Harbor taky historicky úplně neodpovídal tomu co se tam ve skutečnosti tehdá po přepadu dělo... proto by měl divák hodnotit spravedlivě. A protože se mi to líbilo, dávám za 4 drátem svázané granáty. Jsem hrdý na to, že i když my, těch hrdinů moc nemáme, nemusíme si například při předem ztraceném boji našich výsadkářů v kryptě kostela po zabití Heydricha nic vymýšlet. Jen mi vadí, že nesmysl historiky potvrzení tímto filmem zřejmě v Rusku začal opět žít svým vlastním životem, což není dobře. Už takto je děsivé, že velké množství Rusů vzpomíná na tatíčka Stalina se slzou v oku. * * * * (Koho k tématu zajímá více, doporučuji skvělý článek J. Sobotky - Vylhaná legenda v časopise Vojska č.25.) () (méně) (více)

Galerie (328)

Zajímavosti (11)

  • Zbraně používané Rudou armádou byly: samopaly PPŠ-41 a PPD-40, pušky SVT-41 a Mosin-Nagant, protitanková puška PTRD-41 a pistole TT-33 Tokarev. (K98)
  • Ve skutečnosti 316 střelecká divize vedená generálem Ivanem Panfilovem měla k dispozici 10 000 můžu. Pantilov sám o dva dny později byl zabit a jeho divize si ve válce vybudovala jméno „Panfilovovi muži“. (ARI50)
  • Režisér filmu Andrey Shalopa dostal vyznamenání za věrnost historické pravdě od Ruské vojenské historické společnosti (RVIO). (Kaufman)

Reklama

Reklama