Cesta utrpení

Jsem ráda, že je Steven Seagal zase ve formě, ale proč proboha musí točit filmy, kde kromě pár světlých okamžiků boje, je tuna sračkoidních, rádoby oduševnělých keců, které by spolehlivě uspaly i klokana na tripu. Za mne jeden z nejhorších Stevenových počinů, neb ty klado žvásty, šílené tragy postoje mne střídavě uspávaly a přiváděly do agónie. Tu jednu ušmudlanou hvězdu dávám za ty světlé okamžiky boje. Jinak je to zrálé na poslání do kopru. (05.01.2019)

Asi je to pořád lepší film se Segalem než většina jeho filmů za posledních dvacet let. Minimálně technicky. Dokonce i boje, které tu Steven předvádí jsou vidět, což je jednoznačně k plusu. Závěrečný mečový fight mi připomnělo jednu Stevenovu sračku z minulosti, jen s tím rozdílem, že tady to docela šlo. Horší už to bylo s příběhem a především s těmi moudry, co tu Steven sype z huby. Ty, kdyby si nechal od cesty, a po scéně radši jenom chodil, tak udělá líp. (24.03.2022)

Sádelník si pořád jede to svoje. Podle nadějnýho traileru jsem doufal (marně), že dostanu něco víc než je současný standart Svatého Štefana, ale to jsem doufal zbytečně. Trailer je opět totální fake a bylo do něj dáno veškerých deset minut akce v tomto (bez titulků) zhruba osmdesátiminutovém filmu, který je z větší části o Seagalově meditaci, hromadě jakoby smysluplných ale vlastně nic neříkajících keců. Akci tu vyplňují dvě opravdu mega trapné přestřelky a pár typických bitek ve stylu sádelníka let minulých, kdy jsou opět prostříhané už klasicky tak, že jsou v nich vidět jen nohy a záda Stevova dubléra, ale to není nic co by mě mohlo překvapit. Kurwa sádlo a tohle jsi ladil více než rok?! No snahu ti neberu a ty vyzvání k tanci a hra v sedě (jak jinak) na kytaru ti jdou dobře, ale někdo naivní si třeba mohl myslet, že máš ještě na víc...Hmm tak holt definitivně ne. Výsledek je bohužel v tomto případě úplně stejný jako u za týden slepené sračky. Bohužel....15% (07.10.2018)

„Často sme najprísnejší na našich najbližších.“ Neviem, čo si o tom mám myslieť. Je to plné siahodlhých monológov a zamyslení sa nad stavom tohto sveta, ale prekvapivo nie sú smiešne, ale majú niečo do seba. Sú to slová unaveného, starého muža, ktorý videl už strašne veľa zla, ale ide ďalej, oslobodil sa od násilia a majetkov (ktoré si na druhý svet nevezmete) a pomáha ľuďom. Akcie je málo, ale občas sa nejaká objaví a je veľmi zručne nakrútená a plná parádnych (fakt, bez irónie) počítačových špliechancov krvi. Finále je potom presne také drsné a akčné, aké budete čakať. Seagal to zvláda ľavou zadnou, hýbe sa, usmieva sa, má dlhé monológy a úsečné hlášky, ako to má byť. A k tomu šialená, spiatočne natočená scéna s výrobou krmiva pre rybičky. (10.03.2019)

Steven ''pakoblížek'' Seagal se už 15 let z ničeho nepoučil. Nezhubnul, nesehnal kloudnýho režiséra a opět si napsal naprosto stupidní scénář, ve kterém se snaží filozofovat o světovém míru a důležitosti bojového umění, lásce k bližnímu svému a bůh ví co všechno Steven ve filmu ještě miluje. Sice ta bečka občas máchne rukama a sem tam s někým opravdu mrdne o zem, jinak se opět koukáme na záda o šedesát kilo lehčího kaskadéra, na cákance digitální krve a to je všechno. Jestli tohle ten namachrovanej pekáč ladil ve střižně rok a půl, začínám se děsit druhého Nica. Seagal dávno rezignoval na jakoukoliv snahu objevit se v něčem, kde si z něj půl planety nebude dělat prdel. Je ovšem šílené, že tahle blitka je po deseti letech to nejlepší co natočil, finální souboj trochu připomíná starý časy, kamera ujde, Kat Ingkarat je neskutečná roštěnka, jako při tý lesbický scéně v klubu jsem se konečně probudil z letargie a co je asi nejlepší, že se to odulé postarší prasátko konečně na žádnou mladou Vietnamku nevrhne jak megalodon na makrelu. Co se ale s tímhle chlapíkem stalo, to si láme hlavu asi hodně lidí. Jeho filmy do roku 1997 neměli prostě chybu. Nečekám už nic.35%. (08.12.2018)