Bohatství chudých

Už název vzbuzuje podezření, že půjde o megaklišé. Stačí si přečíst název a obsah, mrknout do galerie a pointa vám bude zřejmá. Boháče sice nesnáším...ale proti penězům nic nemám... . To je asi jediná věta, která zazní a stojí za zamyšlení. Zbytek jsou po povrchu klouzající moudra, prostřídaná povykováním a plácáním blbostí. Zpracování je a la Troška po třiceti letech...akorát v italsky uječeném stylu, kde většina herců přehrává jako prase a ten zbytek hrát neumí. Takže co? Přiznám, že po patnácti minutách jsem chtěl ukončit projekci. Nicméně burani v hotelu občas zaperlili a když se přidala linka strýce, který předstíral chudobu...tam mě to i bavilo. To už mělo parametry kvalitní komedie. Ale to se bavíme tak o dvaceti minutách z celkové stopáže. Závěr sklouzl zpět do klišé, ale to už jsem měl tuhle rodinku ryzích křupanů pod kůží, takže jsem se na tvůrce nezlobil. (14.06.2024)

Vraťme se do komedií 80 let, kdy jsem se tlemili píčovinám, italo humoru a totálně vymatlaným figurkám.. Tak ? proč ne právě teď? Děj vo hovně, stokrát vobšlehnutej, herci kat -a -strofální, a navíc celý se to snadno přirovná ..však víte k čemu.. Ale co, zamatlalo mi to depku, má to druhý číslo, a to jsem asi tak nějak potřeboval, abych si zlepšil náladu po třetím Wickovi.. (14.07.2019)

Vynikající Italská komedie těžící z nápadu, který je pro žánr Komedie téměř stvořený. Buranská sociálně chudá rodina žijící uprostřed ničeho vyhraje v loterii 100 miliónů euro a musí před všemi místními výhru tajit, protože každý v dědině by chtěl nějaký podíl. Dobře zvolená rodinka, solidní gagy, skvělé tempo, asi 5 dlouhých záchvatů smíchů a scénky, které budete chtít pustit všem známým. Viděno už 3x a pokaždé pecka. Scéna v restauraci je komediální vrchol !! 90% (10.05.2019)

Věčné téma o tom, kterak chudá rodina k bohatství přišla. Buď honosným děditstvím, anebo, a to je nejčastější, výhrou v loterii. V tomto příběhu je druhé správně. Nutno dodat, že se jedná o italský remake francouzského snímku ´Les Tuche´ (2011), který se do této chvíle dočkal čtyř filmových dílů. Italští tvůrci tedy původní francouzský počin zcela okopírovali, jen tomu dodali ryzí italskou ctižádost a náturu. Filmový společenský střet mezi bohatstvím a chudobou, který bohužel nemá čím překvapit. Vulgární vtípky v kontrastu s luxusním prostředím také nedají si nepřipomenout Bohuše ve snímku ´Dědictví aneb Kurvahošigutntág´ (1992) a to například scénu oběda vesničanů v luxusní restauraci. Značně provařené téma již dokáže vyprodukovat jen omšelý humor, který i přes značnou výřečnost protagonistů a charakteristickou ztřeštěnost rodiny má prostě ohromný problém diváka pobavit. Hlavní myšlenka sice vyzývá k zamyšlení o smyslu bohatství, což je podpořeno řadou nejrůznějších klišé týkající se bohatých lidí, ale toho si asi málokdo všimne. Italové měli do toho dát také svůj pověstný italský humor, kterým by se od francouzského snímku odlišoval, ale bohužel. Spíše tak dojde k nemalému diváckému zklamání. Možná snad potěší přítomnost Anny Mazzamauro, která je známá ze snímků Paola Villaggia týkající se především pana účetního Fantozziho. (25.07.2021)

Herci trochu přehrávají. Mileniálové jsou dost sprostí. Scénář se mi nezná nejvydařenější. A závěrečné poselství vypadá umělé. Humor stojí na tradičním jiskření mezi venkovem a městem. Když jsem byl na Slovensku na workcampu, kde byla mladá Italka z Milána a starší Ital ze Sardinie, Ital mi říkal, že když přijede do Milána, dívají se na něj opovržlivě jako na Afričana, což se objevilo i v dokumentu. Itálie je prý rozdělena na dva světy - buranský jih a bohatý sever. Ve filmu bylo tolik vtípků, že jsem se nepřestával bavit. A ta pointa , zvrat na závěr! (02.12.2020)