Režie:
Vojtěch JasnýScénář:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Vlastimil Brodský, Radoslav Brzobohatý, Vladimír Menšík, Waldemar Matuška, Drahomíra Hofmanová, Pavel Pavlovský, Václav Babka, Josef Hlinomaz (více)Obsahy(1)
Životní osudy sedmi přátel z jihomoravské vesnice v poválečném období. Mimořádný film scenáristy a režiséra Vojtěcha Jasného, oceněný mj. na MFF v Cannes. Dnes už legendární film režiséra Vojtěcha Jasného začíná v jedné malebné moravské vesnici v květnu 1945. Sedlák František, varhaník Očenáš, „kradák" Pyřk a další kumpáni tady prožívají nejkrásnější dny svého života. Večer se scházejí v hospodě U Vola při vínku a muzice, kde má prim bezstarostný muzikant a piják Zášinek. Přichází však únor 1948. Vesnice se rozděluje na dva nesmiřitelné tábory a poklidné časy kamarádských rodáků končí... Režisér Vojtěch Jasný sbíral materiál pro Rodáky od roku 1946. Spolu s Kachyňovou a Procházkovou Nocí nevěsty přinesl pravdivé svědectví o poválečných osudech vesnice, především o dramatickém přelomu padesátých let. Je to jeden z nejkrásnějších a nejhlubších filmů v celé historii naší kinematografie. Mnoho let byl pečlivě ukryt v trezoru, ale přesto mezi lidmi koloval na stovkách videokazet. Není to pouhé popisné vyprávění, ale básnické převyprávění dramatických lidských osudů, které se dostaly do konfliktu s mocí, násilím a krutostí. Vojtěch Jasný ve filmu, který mu mimo jiné přinesl cenu za režii z MFF v Cannes 1968, poskytl mimořádnou příležitost plejádě našich hereckých osobností a nabídl životní roli především Radoslavu Brzobohatému. (Česká televize)
(více)Recenze (586)
Vojta Jasný dokázal něco co k sobě snad ani nepasuje, udělal film který je krutě poetický. S filmem jsem si odžil svoje, hlavně činnost komunistů mě jako vždy spolehlivě vykvasila, jak se tyhle kreatuary, pro který neznamenal lidský život vůbec nic můžou vůbec nazývat lidmi ? Mnoho herců zde předvedlo životní výkony jmenovat jednoho by asi nebylo spravedlivé, tak budu jmenovat dva, Walda Matuška mě byl povahově hrozně blízký, byl to poctivý živel co miloval zábavu, ale měl tak trošku temnou dušičku a pak paní Věra Galatíková, ona je mezi těma všema skvělejma pánáma hercema hodně nenápadná, ale všímejte si, ona je tam dokonale přesná. Způsob vyprávění mně umožnil, abych se stal tichým svědkem krátkého úseku doby v těžkých časech na jedné vesnici a jsem panu Jasnému za tuto možnost vděčný, protože jsem měl možnost vidět všechny typy povah českého člověka. Můj vděk patří i pro pana Jaroslava Kučeru za jeho dokonalou prácí s kamerou. díky které jsem se na svým gauči stal jedním z vesničanů, bál se lidskýho zla a radoval jsem se z obyčejnosti prostého života. Viděno v rámci projektu Challange tour jako film číslo 30. ()
Nemilosrdná obžaloba kolektivizačních procesů 50.let, kdy komunistický režim šel i přes mrtvoly. Mrazivý, zvolna gradující děj. Kameraman čaruje, herci hrají jako o život (hlavně Menšík jako Jožka Pyřk je nezapomenutelný). Závěrečné rozhřešení ve stylu "co bylo, to bylo" zanechává v divákovi pocit lítosti nad zmařenými životy a zníčeným dílem několika generací sedláků. Reakce režimu po roce 1968 byla logická - přísně zakázaný, trezorový film. ()
Klasika, které jsem se velmi dlouho (a zcela zbytečně) bál. Žádná oslava venkovského životního ducha se nekoná. To jen upřímnost toho, jak někdy lidem začne být ku prospěchu zcela jiná zatvrzelost než kdy předtím, vyvolá až překvapivě smutný výraz na divákově tváři. Vojtěch Jasný jde díky archetypálním postavám sošného Františka nebo bohémského Zášinka dost razantně k jádru věci a nezbrzdí ho ani pár zbytečně nepadnoucích podobenství. ()
Jeden z těch filmů, které jsem se naučil mít skutečně rád až poté, co mě požádali o jejich formální analýzu - a ony se přede mnou postupně vyjevovaly coby mnohem komplexnější a obdivuhodnější, než jsem si dříve myslel. Výsledný rozbor "Působení protisil" si můžete přečíst tady. ()
K tomu filmu jsem přistupoval s tim, že zde má hodnocení 91% a nachází se mezi TOP 50. Očekával jsem hodně a dostal jsem... No nechci říct, že málo, ale zkrátka míň, než jsem čekal. Zklamal mě hlavně konec, kterej na mě zapůsobil tak, že to celý nějak vyšumělo do ztracena. Ale nevim, jestli to třeba nebyl účel. Rozhodoval jsem se, jestli dám 3 nebo 4 hvězdičky, ale v tomto případě se přiklonim k nižšímu hodnocení. Už jenom z důvodu, že zdejší hodnocení mi připadá opravdu hodně přestřelený. ()
Galerie (32)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zajímavosti (32)
- Na farebné ladenie sa hľadelo dôkladne a pri natáčaní jednoduchého záberu v obchode kameraman Jaroslav Kučera znovu a znovu preskupovali nakupujúce babičky podľa ich farebných šatiek. V príbytku Vojtěcha Jasného visel Breughelov obraz s opitými chlapcami pod stromom. Stal sa vedomou inšpiráciou pre jednu z najpôsobivejších scén filmu. Za ranného úsvitu sa začnú rozchádzať prebudení kumpáni do svojich domovov a sami sebe sa vzďaľovať. Vojtěch Jasný potvrdil, že scénu svitania točili pri západe slnka, pretože trvá dlhšie a je krajšie. Do filmu umiestnili zábery obrátene. (Raccoon.city)
- Film končí monologem: „Tady je tvůj Rhodos a tady skákej. A co jsme si upekli, to si také snězme. Ale co jsme si vlastně my sami upekli? Co jsme mohli a co jsme nemohli? Sbohem, všichni moji dobří rodáci. Sbohem, a kdybychom se už neviděli, vyplň se, osude.“ Citát „Tady je tvůj Rhodos a tady skákej“ je z Ezopových bajek a je jím myšlena odpověď chvástalovi, který říká: „Co já bych všechno dokázal, kdybych žil jinde.“ (sator)
- Ačkoliv film pojednává o obci Kelč, ležící na pomezí Valašska a Hané, převážná část byla natočena v obci (dnes už městě) Bystré v okrese Svitavy, včetně budov radnice, kostela, cesty mezi nimi, lomu a bývalé vápenky, kde měl být zastřelen Očenáš (Vlastimil Brodský). Další práce probíhaly v Sulkovci. (Cucina_Rc)
Reklama