Režie:
Casey AffleckScénář:
Casey AffleckKamera:
Adam ArkapawHudba:
Daniel HartHrají:
Casey Affleck, Anna Pniowsky, Elisabeth Moss, Thelonius Serrell-Freed, Patrick Keating, Tom Bower, Timothy Webber, Hrothgar Mathews, Dee Jay Jackson (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Dívka (Anna Pniowsky) a její otec (Casey Affleck) putují ve snímku zasazeném do dystopické společnosti neutěšenou krajinou deset let poté, co následkem neznámé choroby vymřely téměř všechny ženy. Zatímco otec bedlivě střeží nevinnost své dcery, kterou se snaží uchránit před novými hrozbami, jejich vztah i lidská podstata procházejí zkouškou. (HBO Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (121)
Krásné zjištění, že mladší z bratrů Afflecků je taky dobrý režisér. Casey Affleck si napsal a zrežíroval postapokalyptické drama, a ještě zvládnul hlavní roli. Affleck sází na pomalejší vyprávění, civilnost a perfektně vystavěnou atmosféru. Místy to připomene film Cesta (nebo její knižní předlohu) či skvělou hru The Last of Us, tedy když si odmyslíte ten nadpřirozený prvek. Je to hodně komorní, a hlavní síla je v přesný dialozích, které umí tnout do živého. A samozřejmě v hercích, kteří předvádí skvělé výkony. Affleck je v této poleze parádní a hodně se mi líbilo jakým způsobem hraje svou postavu. Anna Pniowsky má dost těžkou roli a zvládla jí na výbornou. V menší, ale dost v zásadní roli mě potěšila Elisabeth Moss. Hodně mě sedla civilní stránka filmu, otázka morálky a etiky, která je v průběhu filmu naznačená nebo či biblické vnímání. Světlo mého života je povedený menší film, který i přes pomalé tempo dokáže hodně silně zaujmout. ()
Oceňuji úmysl, ale je to hrozně nepromyšlené/nedomyšlené. Volné pásmo nebo snad deníček, prostě sled událostí, které nikdo nekočíruje. Náhledy do minulosti bez-významné. Hudba to snižuje o několik úrovní. Anna Pniowsky nicméně famózní. Některé momenty jsou super, jakožto milovník mlčení musím paradoxně pochválit momenty dlouhých monologů pana autora, ale straší tu to věčné ale... ale když to k ničemu nevede. Nevím, jestli je to syndrom debutu, nebo syndrom přílišné patetičnosti, ale něco mě silně nutí hodnotit dost nízko, ačkoliv "objektivně" bych ty tři asi dala. Nepotřebuji vysvětlení vlastně skoro ničeho, ale nutně potřebuji smysl. ()
Po všech těch komorních filmech o apokalypse, ve které se objevují jen 1-2 přeživší a celou dobu vedou jenom dialogy, jsem si myslel, že tohle je konečně zas po dlouhé době ten, který mě nebude nudit a bude v sobě mít i něco víc, než jen klasickou šablonu. No... to první se stalo, až s výjimkou třetí čtvrtiny, která mě nudila poměrně hodně a to druhé se nestalo. Každopádně první polovina byla (a dost mě to překvapilo) naprosto úžasná. Doslova jsem si užíval tu pomalou atmosféru složenou z úžasné kamery, pochodování dvou hlavních hrdinů - otce a jeho dcery - po lese a vedou dialogy, ze kterých se pomalu dozvídáme, co se vlastně ve světě stalo. Fakt mě to hodně bavilo, dostal jsem se do té pochmurné atmosféry a o nudě by v tuhle chvíli nebyla ani řeč. Bohužel v druhé polovině to šlo výrazně dolů a zapadlo to do té klasické šablony, včetně toho, že úplně všechny zvraty se dají odhadnout poměrně brzo, aspoň od té chvíle, kdy víme, co se se světem stalo. A taky to dost věcí, jak je u těchto filmů snad zvykem, nevysvětlí - Ta nákaza se vzala odkud? A ta holka se nenakazila proč? Jak moc se svět do té doby změnil? On totiž není ani pořádně naznačen a těžko říct, jak moc se změnilo jeho fungování. Žádný extra zajímavý závěr tady rozhodně nebyl, ale zase z toho byla cítit nějaká depka, takže aspoň něco to předalo. A je tu i pár myšlenek, ale všechny jednoduché a dost jednoduše podané. Celkově se mi to celkem i líbilo, jen první polovina je na nesrovnatelně lepší kvalitě, jak ta druhá, která to shazuje dolů. 3* ()
Postapokalyptické drama o vztahu mezi otcem a dcerou je v určitých aspektech podobné loňskému snímku Beze stop s Benem Fosterem. Někoho může zamrzet, že se postapokalyptický svět “bez žen“ nerozpracoval do hloubky, ale jelikož je Světlo mého života především o vztahu otce s jeho dcerou, který se snaží být dobrým rodičem i v tak nebezpečném světě, tak bych to nepovažoval za nedostatek. Pokud máte rádi psychologická dramata a vyžíváte se ve všedních realisticky pojatých dialozích, kde valnou část stopáže strávíte pouze s dvěma postavami, tak zde budete ve svém živlu. 8/10 ()
V podstatě taková něžnější kombinace McCarthyho Cesty a nedávno snímku Debry Granik Beze stop. Light of my Life těžce spoléhá na budování dojemného pouta mezi otcem a dcerou ve smutném post apokalyptickém světě, ve kterém vymřely všechny ženy. Je to z velké části konverzačka, už jen první scéna dá divákovi jasně najevo, že se bude koukat na pomalé melodrama, žádnou napínavou temňařinu, kde se hrdinové musí každou minutu vypořádávat s nějakým problémem. Na rozdíl od nudnějšího Beze stop si ale film udržuje po většinu doby relativně slušnou vypravěčskou rovnováhu a strukturu. Pouto mezi otcem a dcerou je uvěřitelné a kvalitně zpracované, člověk si fakt přeje, aby to spolu dotáhli do šťastného konce. Je to šikula, ten mladej Affleck. Umí jak docela dobře točit, tak i psát, o hereckém výkonu nemluvě. Vlastně mi vyhovuje víc než jeho slavnější starší brácha. Snad jen ten konec byl krapet nedoladěný a uspěchaný, plus druhá půlka začala ztrácet na onom atmosférickém kouzlu, které si skvěle budovala půlka první. Ve výsledku ale příjemné post apo drama. Po zhlédnutí první půlky desáté série Walking Dead hlavně takové odpočinkové. Slabší 4* ()
Galerie (122)
Zajímavosti (2)
- Casey Affleck prozradil v Noční show Davida Lettermana (od r. 1993), že úvodní dvanáctiminutová scéna bez střihu se ve skutečnosti točila osm hodin. Text vždy pokazil Casey, na rozdíl od Anny Pniowsky, která uměla texty obou. (Punisher)
- Natáčelo se od 8. února do 31. března 2017 v kanadské provincii Britská Kolumbie (Okanagan, Vancouver). (Jirka_Šč)
Reklama