Špína

po všetkých stránkach a vo všetkých rolách presvedčivé a realisticky podané herecké výkony (popri dominike morávkovej, na ktorej charizme a prejave celý film stojí, výborné najmä pri do menších úloh obsadených monike potokárovej, juliane oľhovej a patrikovi holubářovi) sú najvydarenejšou stránkou tohto režijného celovečerného hraného debutu, ktorý na príjemne nerozťahanej stopáži v pomerne komorne nastavenej výprave (jeden ústav s osadenstvom, z ktorého sa občas na chvíľku vybehne buď do prístavu, domov k hlavnej hrdinke, alebo do školy) rozpráva psychologicky a emočne náročnú tému. popri dobrej a za európskym štandardom festivalových filmov v ničom nezaostávajúcej formálnej stránke a režijne slušne odvedenej práci s pár dobrými nápadmi, pri ktorej sa kde-tu ešte objaví kozmetická chybička odpustiteľná pri debute (nevypointovanie obrazov, nezvládnutá improvizácia, nekriticky a neinovatívne preberané štruktúrovanie sujetu overeného a videného v mnohých iných podobne tematicky či žánrovo ladených filmoch posledných rokov) je vlastne jediné, čo najviac uberá filmu na naliehavosti, ktorú mohol mať, výpovednej hĺbke a zimomriavkovej katarzii scenáristicko-dramaturgická stránka, kde občas chýba motivické väzbenie (scén či konaní) alebo je nie úplne zrozumiteľne či štrukturálne správne postavené, občas sa skĺzne do dialogickej rutiny a klišé a niekedy sa pri výbere scén a obrazov pristupuje k pokusu o vyvolanie emócie "zvonka", scénami, ktoré sú tu pre ne samotné a pre zvýšenie dramatičnosti či emocionálnosti, pričom iné, ktoré by možno viac pripútali diváka k pacientom a samotnej hrdinke (ktorej samozrejme držíme palce, ale je to hlavne preto, že je obeťou, dejú sa jej zlé veci a je tak krásna a čistá, že tá špina, v ktorej sa ocitne, ju ničí a nám je to ľúto, ale silnejšie emočné a aspoň nejaké intelektuálne napojenie na ňu je slabé) chýbajú. scenáristka s režisérkou si dali dlhoročnú precíznu prácu na vývoji scenára, overovaní psychologickej správnosti konania postáv, konzutovali a poctivo pracovali na koherentnej a pokope držiacej psychologickej komornej dráme, čo im vyšlo, len popri tomto ponore do témy sa niekde občas vytratila (alebo mierne ochabla) snaha myslieť aj na diváka, ktorý už veľa filmov videl, ktorý niečo očakáva a ktorého treba celý čas držať v napätí (alebo ho baviť, alebo prekvapovať, alebo dráždiť, alebo masírovať - skrátka čokoľvek, než len mu ukazovať a o niečom ho presviedčať) a na konci ho oceniť katarziou. debutujúcim autorkám sa však rozhodne podaril pre ne veľmi cenný film, ktorý (verím a dúfam) bude tým najlepším východiskovým bodom do ich ďalšej tvorby a kariéry. (14.06.2017)

Předpremiéra Febiofest, konečně měl někdo odvahu v česko-slovenském prostředí zpracovat toto závažné a velmi časté téma z reálného světa. Tvůrcům gratuluji, tak pravdivé, psychologicky velmi dobře zvládnuté. Film Špína vzniklý v česko-slovenské koprodukci získal v německé Žitavě cenu saské ministryně kultury za nejlepší režii v konkurenci 130 filmů. Více na http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-live-kulturni-servis/468827/cesko-slovensky-film-spina-ziskal-cenu-na-nemeckem-festivalu.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copy (20.04.2017)

Když to srovnám s Pirkem, tak tohle se mi líbilo o dost víc. Problém je ale v tom, že začátek je takový odbytý a určitě by se na něm dalo lépe pracovat. Pak nastane ta část, kde jsou zajímavé momenty, ale i ty nijaké a hloupé. Postavy jsou zde prostě špatně popsané a o nějakých nevím naprosto nic, což je škoda. Co se týče konec, docela se mi líbil, i když scéna v posilovně se moc nepovedla (a je mi to líto). 2* (04.01.2018)

No vida, kdo by si před lety pomyslel, že z té roztomilé Slovenky z filmu 10 pravidel jak sbalit holku bude jednou režisérka (i když u dcery z filmařské rodiny to vlastně žádným překvapením není). Film je to podle mě vcelku zdařilý - líbila se mi kamera (i když na můj vkus nadužívá detailních záběrů), skvělý soundtrack i herectví Dominiky Morávkové (i když ve filmu Pírko se mi přece jenom líbila víc). Samotné téma mě už tolik neoslovilo a původně - když jsem o filmu ještě nic nevěděl - jsem se domníval, že bude o něco originálnější (námět o znásilnění mi přijde velmi ohraný a osobně by mě více zajímal - a přišel v dnešní době i zajímavější - film o muži, který byl ze znásilnění obviněn neprávem - samozřejmě nechci trauma ze znásilnění zlehčovat nebo jakkoli obhajovat, ale čistě z uměleckého hlediska mi přijde, že v literatuře i filmu už bylo toto téma reflektováno "dostatečně", a z toho důvodu by měl zajímalo se na to podívat z druhé strany, mj. i v kontextu současné kauzy #metoo). Jinak veskrze souhlasím s výtkami, které na adresu tohoto snímku přede mnou adresoval Martin Svoboda, v konečném hodnocení ale tak příkrý nejsem, a za sebe nemám problém dát 4 hvězdy. (18.11.2017)

Veľké sklamanie. Film je na rozdiel od opadového zvratku Všetko alebo nič ladený dramaticky a rieši vážnu tému. Avšak to spracovanie je amatérske a presne zapadá do kvality slovenskej tvorby. V prvom rade vulgárnosť. To už všetci slovenské herci vedia hrať len so scenárom, ktorý musí obsahovať zázračné slovíčka p..a, ko..t a je..ť? A to na všetkých miestach, ani tam, kde to vôbec nie je nutné? Toto nie je film z ulice (ako napr. Bratislavafilm). Scenár je v tomto filme najväčšou slabinou, a to je už čo pocedať, keďže herecké výkony prekoná i Pat a Mat. Jakab sa snaží byť úlisný vďaka mastným vlasom, to je asi tak všetko. Vôbec som si k nemu nevyvinul pocit odporu. Hlavná herečka je nejaká albínka, čo na konzervatóriu chodila poza školu. Inak sa jej obsadenie nedá vysvetliť. No a tie scény. Nosným pilierom mala byť scéna znásilnenia, ktorá bola tak odfláknutá, že to nemohlo nikoho zabolieť. Jakab na slečnu ľahol jak vrece zemiakov, tá sa ani moc nevzpierala a jej mamka sa na chodbe bavila so susedou, či bude pršať. Dôveryhodné jak reklama na Perwoll. (04.12.2017)