Společenství vlků

Výtvarně podmanivý exces jenž zprvu připoutá překvapené divákovo oko, bohužel posléze začne působit přeplácaným dojmem. A ani formální postup při vyprávění příběhu o zlých vlcích, jenž vlastně ani tak nemají hlad jako chuť, není tím nejlépe zvoleným prostředkem. Snové výjevy mladé dívky, mísící se s dalšími a dalšími příběhy, jenž se o sebe zákonitě začnou tříštit, posouvají divákovu zmatenost do maxima. Navíc nestřídmě zvolené tempo vyprávění, v němž dialogy, jež mají posunovat děj dopředu, jsou úsečně ustřiženy, aby se mohlo pokračovat ve vyprávění pomocí kulis, jimž by nepohrdl ani kdejaký film Terryho Gilliama, trochu schizofrenně mate nejen diváka, ale vlastně i sebe. Zmatená vypravěčská hříčka, jenž si žádá hlubšího proniknutí, vyvolá poněkud rozporuplné dojmy u těch, kterým se přemýšlet nechce. Já osobně se i na hlavu stavěl (25.11.2005)

Snový příběh třináctileté dívky v pohádkovém světě s vlkodlaky, jehož lehce hororová skvostná atmosféra si vnímavého diváka omotá kolem prstu. Někomu nemusí vyhovovat pozvolné tempo, ale jedno se nedá tomuto filmu upřít – tak vizuálně vytříbených a originálních snímků na světe mnoho není. Dle mého jeden z nejzajímavějších filmů 80.let, kterým dal Neil Jordan o sobě hodně vědět. (25.05.2002)

Filmu se nedá upřít úžasná vizuální a výtvarná stránka. To je opravdu pastva pro oči a vyvolává to skutečně zajímavé emoce. Stejně tak je to s hereckými výkony, které jsou naprosto bezchybné a úžasné. Bohužel film ztroskotává na scénáři, který do sebe zaplétá několik příběhů a vyprávění a to tak že jeden se odehrává v tom dalším. Pro mne osobně je to až nepříjemné, protože když sleduju vyprávění již třetího příběhu v druhém a ten probíhá v prvním a celé se to vlastně zdá dívce z dnešní doby, jsem z toho trochu jelen ... Tohle ten film zcela potápí. A pak význam nebo podstata filmu, o čem to všechno vlastně je? Hodně dlouho člověk neví, každý si v tom může najít něco jiného, nebo také nic podstatného. Z mého hlediska jde jasně o vztah "dívka vs vlk", tedy archetypální postava a vztah dívky k muži. A to mladé dívky ke zkušenému muži. Celý film je tak naprosto nenápadně zabalen do erotična ... Vlk by rád, ale dívka by měla znát pravidla. Pozor na zkušené vlky, dokážou dívku ("oběť") obelstít. Nakonec "Karkulka" však dokazuje, přesně jak jí v jednu chvíli říká její matka, že ženy mají v sobě také šelmu jako muži, jen je víc skrytá a ještě rafinovanější. Karkulka dostojí tomuto tvrzení a jako správná mladá holka dospěje a "vyjebe" se všemi, kdo na ni mají jakýmkoliv způsobem zálusk... Dále pak je zde hodně preferována postava vlka jako takového. Jak se říká: Kdo zabíjí vlka, zabíjí (potlačuje) zvíře v sobě. Velice zajímavý filmeček, ale ta struktura propletených příběhu mi prostě vadila. (21.01.2009)

Když pominu fakt, že jsem se díky filmu dozvěděl několik zajímavostí, jako třeba že Karkulka arachnofobií rozhodně netrpěla, v lese kam chodívala rostly metrové houby, měla mizernej vkus na chlapy i na vlky, vyprávěla nudné pohádky a její babička byla doslova holka z porcelánu, tak zůstane slátanina a za mě hodně nepovedená variace na klasickou pohádku, kde když se měnil první vlkodlak, tak jsem nejdříve myslel, že to má být nějakej sup bo co (jasné je to starej film, ale ne zas tak starej, aby člověk začal hádat, že místo vlka bude sup) . Karkulka je sice pěkná holka, buchtu má v košíčku a v ruce pořádnej nůž, ale to na horor nestačí. Tuhle chlupatinu si už podruhé nepustím a i ta hodina a půl se táhla až moc. (20.10.2014)

Alenka v říši divů bloudí mezi obřími houbami, Sněhurka nabírá vodu ze studny a společnost jí dělají holoubci a Červená karkulka se vydává do lesa, kde potká vlka. Rosaleen se propadá do snu, kde se setká s babičkou, vlky a vlkodlaky. Výtvarná stylizace souzní do určité míry s filmy T. Burtona a Legendou R. Scotta. Strašidelný les, mlha, táhlé vytí a svítící oči krvelačných vlků. Příběhy v příběhu, z nichž nejzábavnější je prokletá dekadentní hostina, kde se šlechta promění ve vlky. Film je samozřejmě alegorií na dospívání dívek tak, jak jej zaznamenal Ch. Perrault v Červené karkulce, která v jeho původní verzi končí sežráním babičky i děvčátka. Šlo totiž o varovný příběh! V závěru filmu je citována Perraultova báseň uzavírající příběh o Karkulce. Slušné mechanické efekty při proměně vlkodlaka, useknuté hlavy a roztrhaná kráva. Překvapivé probuzení a rozbité hračky symbolizující konec dětství. Sarah Petterson si mimochodem v roce 1987 zahrála i tu Sněhurku. Viděno 4x a stále s chutí. (14.08.2018)