Purpurová růže z Káhiry

Jeden z nejúžasnějších Allenových filmů - a paradoxně bych v něm bez znalosti režiséra nikdy nehledal právě Woodyho. Nádherná a téměř mysteriózní romantika a do puntíku přesné herecké výkony hlavní dvojice si mě do poslední minuty podmanily. Je mistrovský um rozesmát a držet divákův úsměv několik minut a o chvíli později ho upřímně rozplakat. (15.11.2005)

Dva roky po natočení filmu "Zelig" Woody Allen zabrousil do podobných vod romantickou retrotragikomedií "Purpurová růže z Káhiry". Oproti "Zeligovi", který je mystifikačním dokumentem o fiktivní osobnosti, zde filmový hrdina naopak utíká z filmu. Atmosféru třicátých let se podařilo věrně zobrazit, nejen prostřednictvím dobového swingu. Mia Farrow byla rovněž skvělá. Ovšem ve výsledku mě film zklamal. Děj by se nechal shnout asi tak do dvaceti minut a díky značnému počtu hluchých míst (navzdory stopáži) nudí. A celou dobu mi tam něco hrozně chybělo. Že by lehkost a svižnost "Zeliga"? Že by komická rozšafnost "Sexu noci svatojánské"? Spíše to byla absence Woodyho přítomnosti. U jiných filmů mě to nevadilo, ale kdyby se tady objevil, určitě by to bylo lepší. "Purpurová růže z Káhiry" je dobrý film, ovšem ve srovnání s většinou filmů Woodyho Allena šedá myška trčící ve stínech velikánů. 60%. (15.02.2008)

V poslednej dobe si stále viac obľubujem filmy, v ktorých prebieha úplne obyčajný romantický príbeh dvoch ľudí, na pozadí neskutočného, utopistického deja. Samozrejme iba v tom prípade pokiaľ sú podarené. A tento podľa mňa taký bol, aj keď postavy, ktorých sa to týkalo boli z toho nadprirodzeného uhla pohľadu vlastne tri... Ale jedna vec mi predsa len vadila (a keď čítam ostatné komentáre, mám dojem, že som tu jediný s takým názorom) a tou je Mia Farrow. Viem, pri sledovaní tvorby Woodyho Allena, si na ňu treba zvyknúť, ale do tejto role mi jednoduchho nesedela a podľa mňa hrala skôr zle ako dobre. Na záver pridávam citáciu, ktorá pekne vystihuje podstatu tohto filmu. "Nemôžeš sa naučiť byť skutočným, to je ako naučiť sa byť trpaslíkom. To sa nedá naučiť. Niektorí z nás sú skutoční, niektorí nie sú." (19.11.2011)

Pořád jsem čekal, kdy si Jeff Daniels rozcuchá vlasy, zburanští a začne plácat kraviny. O to ten film byl zábavnější. Ta hra s filmovou fikcí a lidskou realitou je výborná. Revoluce ve filmu je velmi zábavná, stejně tak Tomova návštěva nevěstince ("Kam půjdeme?" "Ke mně do práce"). Výborný film, navzdory tomu, že hlavní hrdinka je nesympatická a její manžel naprostý kokot. Allen se vrátil z zábavnému a komickému humoru, bez přemíry existencionálního filosofování (i když i na to se, samozřejmě, dostane). (17.02.2016)

Nemít to takový závěr, jaký to má a pak taky ten celkem originální náměť, je to jen tuctová romantická komedie/pohádka s jednorozměrnými charaktery, naivním fungováním reality a spoustou přeslazených momentů. Pozitivní pro mě je, že jsem v tom moc nepoznával Allenův typický styl, který mi osobně vůbec nesedí, ale výsledek stejně nedopadl o moc líp. On si ten film sám za tu dobu (což je vinou hlavně toho, že za ním stojí slavný Woody Allen) vytvořil takovou pověst hrozně originálního a příjemného, který má světu říct, že filmy mají lidi hlavně bavit a že do kina si chodí člověk oddechnout a nehledat logiku apod., jenže tohle je takový základ, na kterém stojí asi každá komedie (která ale opravdu chce být komedie, aby někdo neměl chytré připomínky). Allenova verze téhle teze má tak nadšený ohlas dost pravděpodobně jen proto, že je Allenova a že tak významný režisér si něco takového může přece dovolit. Jenže já si nemůžu pomoct, mě ani tímhle neoslovil. Ne, že bych si rád u nějaké dobré komedie neoddechl, dokonce i těm únikům do filmových (potažmo seriálových) světů, kde vše dopadne dobře rozumím, takže ten film měl velký potenciál mě oslovit, ale tady jsem měl problém s tím, jak moc se to snaží propojovat realitu s tím fikčním světem, přičemž to nedokáže plně využívat svůj potenciál a ve vykreslení reality to kvůli jednorozměrným charakterům selhává už úplně, až teda na ten závěr. A přitom se to neustále chce omlouvat tím, že "to je přece oddechovka a víc od toho přece nikdo nečeká". No jo, ale proč by to nešlo? Proč to tak zbaběle omlouvat a tvářit se, že z toho nešlo dostat víc? Takové Pleasantville má vlastně dost podobný námět a i když se v druhé půlce filmu začínal dost rozpadat, přišel mi propracovanější, než u Purpurové růže a přitom jsou to obojí vlastně oddechovky. A i jemu jsem víc jak tři nedal (i když bych rád), takže tady tomu nebude jinak. Nepřijde mi to nijak zvlášť nostalgické, ani milé, ani vtipné, ani se k tomu filmu nebudu rád vracet... spíš jen takové obyčejné, se zajímavým a originálním námětem, který ani pořádně nevyužívá, spíš ho bere jako oběť na poukázání "hloubky" jednoduché oddechovky a snaží se umlčet možnost, že i oddechovka může mít víc do sebe a stále zůstat oddechovkou se stejným vyzněním. Pane Woody Allen, my dva si prostě nerozumíme, ať už od vás vidím v podstatě cokoli... 3* (26.10.2022)