Dukla 61

Víš, co se stane s havířem, který zdechne na směně? Dostane dva dny volna a pak jde zase pod zem. 1) Zajímavému ale nijak mimořádnému snímku se dostalo nebývalé pozornosti. Je to totiž film český, o havířích, o údajně druhé největší důlní katastrofě na českém území, vlastně i o tom, jak se tehdy žilo. K tomu Ondříček: Zkracovali si život, podstupovali obrovské nebezpečí, ale vyfárali ven a měli prachy. Byli šlechta, ale vlastně i trestanci pracující v nelidských podmínkách._____ 2) V dole je horko a tak se vyrojila celá mračna samozvaných kritiků. Dobu si nepamatují, ale přesně vědí, jak se kde tehdy mluvilo, jaká část havířské výbavy je autentická a jaká není a jak to všechno bylo._____ 3) Na dole Dukla jako vzorovém pracovišti se ověřoval přechod na pětidenní pracovní týden při zachování výkonů. Aby je důl mohl splnit, rozhodlo se vedení zvýšit kapacitu otevřením porubu na jedenácté sloji. To se mělo stát 11. 7. 1961. Báňský úřad však projekt neschválil kvůli špatnému větrání. 7. 7. 1961 došlo ke katastrofě._____ 4) 49letý David Ondříček spolu se scenáristy 37letým Jakubem Režným a stejně starým Matějem Podzimkem odvedli dobrou práci. Výborné dialogy, dobře napsané postavy a pěkná pro dobu a místo příznačná jazyková směs patří k tomu lepšímu, co jsem v televizi viděl. Zajímavá je i kamera 30letého Marka Dvořáka, která věrně zprostředkovává klaustrofobické pocity uvnitř dolu._____ 5) Z hereckých výkonů mě zaujal 52letý stylový dělnický kádr Jiří Langmajer (ředitel), vynikající typově přesná 37letá Martha Issová (matka) a půvabný a herecky přesvědčivý 19letý Oskar Hes._____ 6) Filmem ovšem nijak nadšen nejsem. Chvílemi jsem se nudil. Pro neznalého věci mi druhá část přišla nepříliš přehledná. Nekvalitní zvuk s přemírou basů vedl k tomu, že u části dialogů jsem nedokázal rozpoznat, co herci říkají._____ 7) V diskusi na idnes.cz uvádí pamětník Karel Drlík: ...Hlavovkami rozhodně nebyli vybaveni všichni horníci. Běžně se fáralo s kahany. Technici a doprava měla reflektory. Hlavovky měli havíři v rubání._____ Běžný pracovní den vypadal takto: vstávalo se brzy, cesta tramvají přes Mariánské hory, přestup na starou tramvaj č.1 na Frýdlantských mostech, jízda přes centrum, Přívoz až do Petřkovic, kde jsme z ní vyskakovali a šli po historické dlažbě na důl který je dnes hornickým muzeem. Denně jsme měli k dispozici čisté prádlo i ručník. Fáračky ovšem nesly vrstvu uhelného mouru, ve kterém jsme vleže museli v rubání pracovat. Byla to vrstva mouru, který byl mokrý, protože noční směna zavlažovala při pokuse omezit prašnost - vtlačovala vodu do navrtaných děr. Část vody vytekla i s mourem. Před sfáráním poslední cigareta, kdy si každý zapaloval od druhého. Mít zápalky v kapse fáraček při fárání byl hornický zločin. Pak pod zemí půlhodinová cesta na pracoviště v ostrém tempu. Svážnou jsme sjížděli po kolejích, lampu pod zadkem. Svačina před směnou pod rubáním a po ní vzhůru do rubání. Zůstala jen obsluha sýpy a doprava. Pracovní nástroje sbíječka a lopata. Havíř kopal a šlepr těpal. Těpat znamená házet narubané uhlí na dopravník. Během chvilky byli všichni zpocení, pot se řinul po zádech, po čele. Jen rychle paží setřít pot a znovu bez přestávky. Zabudovat vykopaný prostor. Denně přesčas asi hodinu. Šlo se vyfárat, až se nakopal potřebný počet vozíků. Jízda do svážné navěšení jako hrozen na posledním vozíku s uhlím. Další půlhodina cesty, vyfárání, cigareta, půllitr mléka, sprcha a cesta domů. Šest dnů v týdnu! V textu jsem opravil chyby a překlepy._____ 8) Skutečný průběh katastrofy je přehledně zde. _____ 9) Spoiler. Působivá byla scénka, kdy ředitel pracuje na šachtě i nadále (ve skutečnosti dostal podmínečný trest a důl vedl dalších sedm let až do roku 1968, kdy byl hlasováním havířů sesazen). Rovněž působivá byla závěrečná scénka, kdy matka doprovází svého syna do hornického učiliště. (05.07.2018) (méně) (více)