Matrix Resurrections

(Do vět seskupené analytické postřehy a metakritické špílce.) Žijící meme Slavoj Žižek v souvislosti s prvním MATRIXEM uvedl, že film je určený pro dva typy publika: idioty, kteří jsou cílovkou, a pseudointelektuály, kteří budou prezentovat svou obeznámenost různými náboženskými, filozofickými, společenskými ad. koncepty, protože snímek v tomto funguje jako Rorschachův test. Svou neomarxistickou interpretací prvních dvou dílů se následně přiřadil ke druhé skupině diváctva. Výklad slovinského socialisty je v RESURRECTIONS nepřímo zmiňován. (Nikoliv v toaletní scéně Morfeem, jak tvrdí někteří pseudointelektuální publicisté, protože ta odkazuje na výrok Karla Marxe o tragédii a frašce. Chápu ale, že vousatí a pupkatí rudoši jsou ve svátečním období Santa Clause snadno zaměnitelní.) Kdybych měl parafrázovat popfilozofického požírače hotdogů, MATRIX RESURRECTIONS v prvé řadě není pro "idioty", což bych pro potřeby komentáře přeložil méně ofenzivně do ecovského pojmu "naivní publikum", které má potřebu podléhat fikci a je iritováno čímkoliv rozrušujícím, vybočujícím z dobových norem. Pseudointelektuál*ky, transformovaní*é na pseudoprogresivist*k*y, si i tentokrát něco najdou. Vyložit snímek třeba prostřednictvím queer čtení jako trans nevyžaduje moc velkého úsilí. Vše - odmítnutí dead-namingu ze strany Trinity/Tiffany i Strojů, Thomasova/Neova tělesná dysmorfie při pohledech do zrcadla, jezení modrých pilulek, nestálost a mnohost identit v případě Morfea/Smitha anebo Trinity/Tiffany/Bugs - je velmi explicitní (stejně jako kritika neoliberalismu na příkladu korporátní kultury a komodifikace značek).__________ Co zůstává stranou dojmů zhrzeného naivního publika a pseudoprogresivistů/ek, je estetická pozoruhodnost a výlučnost MATRIX RESURRECTIONS. Pro Wachowskou platí, že žánrové vyprávění jí je pouze záminkou k experimentování: 1.) experimentování s možnostmi vůči klasicismu se vymezujícího vyprávění (např. mind-game u MATRIXU či síťová narace u ATLASU MRAKŮ a SENSE8); 2.) experimentování s dějinami audiovize (např. pastiše - neonoir revidující reprezentaci a úlohu femme fatale a homme fatale v PASTI); 3.) experimentování s montáží (např. různé stíračky objektem ve SPEED RACEROVI, několik žánrově, časově a prostorově odlišených linií sbíhajících se v ATLASU MRAKU, různé typy - intelektuální, senzuální - montáže v SENSE8); 4.) experimentování s médiem a rozmanitými mediálními relacemi (např. MATRIX nabývající podobu zfilmovaného grafického románu s důrazem na rozfázování až zastavení času, transmedialita matrixovské franšízy, adaptování postupů z mangy a anime do hraného počinu ve SPEED RACEROVI). Hlavní důvod krajně rozporuplného přijetí RESURRECTIONS shledávám v kontroverzním rozhodnutí souvisejícím s bodem č. 2 (experimentování s dějinami audiovize), protože tentokrát se Wachowská se svým spisovatelsko-scenáristickým týmem rozhodla vztahovat k matrixovské franšíze jako popkulturnímu produktu a symptomu doby, který je podrobován jízlivému komentáři i kritice, rekontextualizaci a revizi. Zatímco MATRIX odkazoval na Baudrillardovu koncepci simulací a simulaker, kterou simplifikoval až dezinterpretoval svým alespoň v jedničce dodržovaným binárním pojetím, RESURRECTIONS jakoby vycházelo z věty zmíněného filozofického béčka o nostalgii, která sílí tím víc, čím ustupuje realita - a zároveň jízlivě reagovala na Baudrillardovu kritiku matrixovské trilogie, že jsou to díla, která by Matrix vyprodukoval o sobě samém. Přitom jde o rekonstrukci i dekonstrukci v jednom: např. první korporátní akt RESURRECTIONS upomíná na MATRIX, který spadal k trendu cubicle movies satirizujících korporáty, ale tentokrát se glosuje a satirizuje korporátní nostalgie po značkách.__________ Ať se k dané odvážné volbě posílení metafikčnosti kdokoliv postaví jakkoliv, RESURRECTIONS nelze upřít formální nápaditost a pozoruhodnost, byť tak mnozí esteticky necitliví činí. (Mmch metafikce je filmovědný pojem, který mnozí komentátoři marně hledají, protože "meta" samo o sobě nic neznamená, jelikož předložka znamenající "o/přesahující něco" bez následného kořene slova vypovídá leda o bezmyšlenkovitém přejímání anglicismů s původními řeckými kořeny. Navíc metafikční byla už matrixovská trilogie, nikoliv ale tak výrazně: tematizovala mytickou cestu hrdiny a věci s daným paradigmatem spojené, predestinaci, kauzalitu apod.) Co se týče oné formální výlučnosti, například velmi uvědoměle se pracuje s několika typy obrazů: 1.) ty, které svým napodobováním upomínají na dřívější matrixovské texty (např. variace matrixovského prologu, variace chateu bitky z RELOADED), ale pojímají je esteticky schválně jinak (modré tónování nahrazující zelenou, vyprázděnost mizanscény oproti její přebujelosti...); 2.) ty, které jsou přiznaně digitální, následkem čehož distancují publikum (simulace jako souboj v dojo, spřádání plánů nad studnou); 3.) ty, které pracují s autentizujícími postupy - přírodní a přirozené svícení v podobě paprsků slunce, osvětlení pomocí pouličních zdrojů, baterek na puškách anebo výbuchů, což naopak publikum spíše vtahuje; 4.) ty, které kombinují uvedené, následkem čehož je diváctvo vtahováno i vyhazováno při sledování.__________ Zvolený postup nemusí a taky nesedne každému, ale je jedním z příkladů estetické pozoruhodnosti, protože většina zejména superhrdinských blockbusterů poslední dekádu desaturuje obraz ve snaze docílit zdání fotorealističnosti triků. Zato RESURRECTIONS pracuje spíše s teplou barevnou paletou (významotvorné nakládání s modrou a červenou i žlutou) a výraznými kontrasty (extrémně nízká hloubka ostrosti v dialogových scénách a naopak extrémní hloubka ostrosti ve /velkých/ celcích, přidávání matrixovského kódu do obrazu s přirozeným zdrojem světla), hyperrealistické triky přiznává, staví na odiv a pojednává o nich (např. anti-bullet-time).__________ Co do práce s časem a prostorem jde znovu o malou revoluci, po které v souvislosti s akcí volají esteticky necitliví fanoušci. Jenom telegraficky, co mě zrovna napadá z toho na úrovni stylu pozoruhodného anebo jednoduše nápaditého: přechody mezi několika geograficky vzdálenými prostory v rámci jednoho záběru (Kulešov upgraded); přeplněnost figur v předkamerovém prostoru s řadou vtipných detailů v rekvizitách anebo kostýmech u atrakčních sekvencí; předkamerový prostor rekonstruující a zároveň dekonstruující povědomé z předchozích částí (Merovejec potřebující nákladnou rekonstrukci, zatímco Morfeus, Neo a Smith svádí bitku evokující scenérií tu ze záchodků a stanice metra z jedničky a závěrečnou ze skladu z trojky); vnitrozáběrová montáž přímo užívající záběry z předchozích částí a komentujících zrádnost nostalgie (stejně tak ta práce s odrazovými plochami v prvních dvou aktech!); cyklická montáž věci s mírnými variacemi opakující na místo rozvíjení dění v čase (např. "Morfeova/Smithova" krátká montáž a Thomasova/Neova montáž ke konci prvního aktu - včetně variování napříč těmito montážemi, viz "Morfeus" a "Thomas" před zrcadlem a v tělocvičně); různé pojetí temporality v prostoru (viz anti-bullet-time: tři různé rychlosti pohybu v časo-prostoru, přičemž jsou do toho ještě vloženy flashbacky, nebo Wachowských oblíbená montáž plánování, která zde zabere celých deset minut projekce a střídá několik časových a prostorových rovin)... Plus mě nemálo baví práce s hudbou. Tou, která není součástí světa příběhu a která překvapivým způsobem upomíná na témata a motivy skladatele Dona Davise (agentské/Smithovo téma zazní při objevení se Morfea před Bugs, naopak milostné a hrdinské je zužitkováno v klimaxu s novým vyzněním). I tou, která je součástí světa příběh a k níž se přistupuje podobně hravě jako k orchestrální (např. Thomas poslouchající v kanclu Propellerheads, White Rabbit užité u nostalgického traileru zde zní v montáži vysmívající se představám publika a korporátu o tom, co by sequel ne/měl obsahovat).__________ Pokud bych měl přistoupit na argumentaci postav v rámci metafikční roviny snímku, že populární kultura je založena na neustálém převypravování, leda se mění tváře, scenérie a někdy vyznění, platí následující: Wachowská dosahuje originality ne nutně myšlenkové (fuck off idiotům užívajících nic-protože-všechno-znamenající-nálepku "woke" jako odsudek ale cením), nýbrž filmařské. A nezapomíná přitom být hravá. I proto je spolu s podobně konceptuálně odvážným ČASEM od Shyamalana pro mě MATRIX RESURRECTIONS nejlepším kinofilmem tohoto roku. (24.12.2021) (méně) (více)

Prvý Matrix je kultová klasika, ktorá doteraz vôbec nezostarla, jeden z najlepších predstaviteľov akčného sci-fi žánru vôbec, pokračovania mi už dejovo prišli trochu zbytočné, ale stále sú to dostatočne kvalitné filmy s výbornou akciou a parádnym vizuálom, ktoré si rád občas pozriem. K tomuto znovuoživeniu značky som radšej pristupoval trochu s rezervou, nečakal som, že príbehovo ešte dokáže po predchádzajúcich dvoch dieloch zaujať, ale zase stále je to Matrix, čo je pre mňa skutočný pojem a nakoniec som z filmu úplne nadšený, nečakal som, že ešte dokáže prísť s takouto kvalitou. No úvodné minúty to teda vôbec nenaznačovali, vzhľadom na štedrý rozpočet to pôsobí akciou a vizuálom dosť béčkovo, ďaleko za celou trilógiou, ale potom si ma to už začalo získavať, takže na prvý dojem určite netreba dávať.  Ale predsa len práve tomuto vôbec nerozumiem, celá trilógia sa vyznačovala výrazne nadpriemernou akciou, ktorá predčila väčšinu konkurencie, ale tu mi prišlo, že ju všetci zúčastnení doslova odflákli. Choreografia, kamera, strih a aj triky sú sotva priemerné a o nejakej nápaditosti sa tu vôbec hovoriť nedá, skôr sa len odkazuje na akčné scény hlavne z jednotky. Jedine finále na motorke ma bavilo zaujímavým využitím bežných ľudí, celkom drsný nápad. Takže akcia je tu rozhodne sklamaním. Ale pre mňa Matrix nikdy nebol primárne akčný film, skôr ma zaujímali tie zvyšné prvky a toto už teda vyšlo. Tu si dali na scenári skutočne záležať a poriadne sa vymyká tomu, čo je vo vysokorozpočtovej produkcii bežné. Ako samostatný film to moc nefunguje, ale pre fanúšika série a hlavne tej jednotky si to už neviem predstaviť lepšie. Film je zložený z troch odlišných tretín, prvá na štýl jednotky opäť postupne odkrýva tajomstvá tohto univerza, ale zároveň si z toho celého trochu uťahuje, paroduje pôvodné diely, ale aj celý systém. No všetko to bezchybne funguje a ten humor to seriózne pátranie po pravde vôbec neruší. Druhá tretina ukáže, čo sa všetko za tie roky zmenilo, takže film sa aspoň nedrží stále v rovine jednotky, ale je z toho aj plnohodnotné pokračovanie, no a záverečná už dá väčší priestor Neovi, Trinity a ich vzťahu, takže ja ako fanúšik série si tu vôbec nemám na čo sťažovať. Chváliť môžem aj postavy, hlavné duo Keanu Reeves a Carrie-Anne Moss už samozrejme trochu zostarli, ale stále im charizma nechýba a páči sa mi, ako sa ich postavy posunuli. Yahya Abdul-Mateen II našťastie nie je ten istý Morpheus, ale iná postava s podobným významom, ale zahral to dobre. Najväčším plusom je asi Jessica Henwick ako Bugz, ktorá to ťahá aj samostatne, agent Smith sa konečne trochu posunul a našťastie nemá ani toľko priestoru, aj kvôli nemu už tie pokračovania boli slabšie, jeho príbeh bol v jednotke uzavretý, ale stále ho tam naťahovali a pritom mu nič zaujímavé nevymysleli. A k tomu ešte zostarnutá Niobe, malá indka z Revolutions, ktorá už dospela a ich postavy ma aj na tom malom priestore bavili a časť z obsadenia si režisérka priviedla aj z jej skvelého seriálu Sense 8 a ich rád vidím. Takže ešte aj na tých postavách si tu dali záležať. Technicky ma tu trochu sklamalo, že tento najnovší Matrix vizuálne pôsobí až moc obyčajne, predsa len celá trilógia má špecifickú atmosféru a vizuál, čo mi tu trochu chýbalo, ale pri druhom pozretí mi to už nevadilo a je mi jasné, že ani pri tých ďalších. Takže síce som to hlavne po tých otrasných recenziách vôbec nečakal, ale ja som z tohto nového Matrixu nadšený. Jednotka je samozrejme lepšia, ale obe pokračovania  sú určite o dosť slabšie. Jedine tá akcia ma trochu mrzí, ale tu na nej nikomu nezáležalo, príbeh a postavy sú bez výhrad, druhýkrát som si to už užil od prvej do poslednej minúty a našiel som si aj viacero pekných nostalgických a emotívnych momentov ako Morpheova socha, pre mňa jasné plné hodnotenie a ďalšia klasika hodná mnohých pozretí. Skvelý film. 87% (29.12.2021) (méně) (více)