První člověk

Damien Chazelle se již ve svých 32 letech stal jedním z nejúznavanějších režisérů současného Hollywoodu. K jeho Whiplashovi mám sice pořád své výtky ale jeho La La Land mi 2 roky nazpátek udělal neskutečnou radost a navíc se ve svých 32 letech stal nejmladším držitelem Oscara za režii. Jakmile tedy oznámil, že jeho nový snímek První člověk bude biografie Neila Armstronga a bude pojednávat o celém procesu, který předcházel Apollu 11, na místě se objevila zvědavost jelikož La La Land je vizuálně vypiplaná věc a navíc dopodrobna dokázala vysvětlit o čem je život.Chazellova novinka je konečně tady a..... opět je to neuvěřitelná pecka. La La Land mám sice pořád o trochu radši, První člověk se ale už teď pravděpodobně novou klasickou a mistrovským dílem. Po Whiplashovi a La La Landu, kteří sázeli především na hudbu, Chazelle přeskočil do odlišného žánru a řadí se tak po bok Stevena Spielberga nebo Christophera Nolana, jejichž každý film je jiný a funguje sám o sobě. Zatím co La La Land byl film plný života, První člověk je celkem depresivní záležitost a na sluníčkovou událost v roce 1969 hází trošku temný stín. Film sází na hodně klaustrofobických scén (několik scén se odehrává z pohledu první osoby a divákovi se z toho občas motá hlava). Nečekejte ale další Gravitaci nebo Interstellar- První člověk sází především na dialogovou část, opět geniální hudbu Justina Hurwitze a depresivní pohledy z kokpitu. Vesmír se tu nestává zajímavým postem ale naopak místem na, které by se pravděpodobně nikdo vydat nechtěl. Problém by mohl kvést v tom, že všichni nějak tuší jak úspěšný nakonec let Apolla 11 byl a mohlo by se tedy zdát, že napětí chybí. Jenže, Chazelle dokáže scény kdy jde astronautům o život přesto prodat a divák má o ně strach. Především o Neila Armstronga, kterého hraje Ryan Gosling a pravděpodobně si konečně dojde pro Oscara. Claire Foy pak hraje Armstrongovu polovičku a daří se jí svému manželovi zdatně sekundovat. A to není vše- Kyle Chandler, Corey Stoll i Jason Clarke zase dokázali prodat svoje postavy a potvrzují svůj stav sympaťáků. Především na konci se poté film stane úspěšnou žďímárnou slziček a dokáže prodat pravděpodobně jeden z nejlepších rodičovských vztahů. A celé přistání na měsíci je jedno velké žůžo labůžo. Chazelle prostě opět natočil pecku a potvrzuje svůj stav jakožto jednoho z nejlepších současných režisérů Hollywoodu. Velký palec nahoru, těším se na druhou projekci v IMAXU! (11.10.2018)

Je to můj problém, ale prostě jsem se nudil. Bylo to na mne příliš technické a vesmírné záběry mi přišly nekonečné. Vždy když jsem dlouhé minuty čuměl na roztřesené kontrolky, tak jsem fakt chcípal. Rodinná linka mi nevadila, ale ta jeho žena mi přišla divná. Hodila by se mi třeba do Osvícení. Nejvíc se mi líbila hudba. Prostě mi více sedí styl do detailu vymazlené Gravitace, mysteriózního Interstellaru, nebo divácky přístupnějšího Apolla 13, než tento "špinavý," zádumčivý přístup. (15.10.2018)

Během posledních měsíců jsem konečně dohnal 2001 Kubricka, THE RIGHT STUFF a APOLLO 13, viděl řadu dokumentů na téma NASA/ Měsíc a strávil den návštěvou Kennedy Space Center. Nic z toho mě zdaleka nazasáhlo tak, jako teď tohle. Chazelle to pojal až doku-dramaticky a ultra intimní, vedle legendární mise se soustředí rovným dílem na žal rodinné tragédie, Gosling hraje oscarově a bez opiček, Hurwitzova hudba (opět) nádherná a stěžejní, celá snově realistická pasáž přistání a následně zasazený proslov JFK slzyrvoucí. Je to vlastně celý smutná, krutě dojímavá podívaná a emoce tu dosahují level (podobně velmi lidsky vzatý) INTERSTELLAR. Místy a v součtu geniální, kus umění. S*ru na nějaký absurdní američanský breky o "unpatriotic" nezapichování vlajky, já 3x kino a film roku 🚀🌙 (A doufám, že se lidstvo ještě za našeho života rozhýbe - i bez motivu válečné paranoie - k posunování naší vesmírný hranice.) (25.10.2018)

Damien Chazelle je jeden z nejzajímavějších mladých filmařů současnosti a sám nevím, jestli je lepší jeho Whiplash nebo La La Land. Každopádně díky těmhle dvěma filmům ukázal, že nehodlá být zaseklý u jednoho jediného žánru, takže jsem se na biografii Neila Armstronga a příběh o dobývání Měsíce dost těšil. A částečně jsem dostal přesně to, co jsem čekal a chtěl. Technicky dokonalý film, kterému sluší velké plátno v IMAXu, má skvělou kameru i zvuky a hudbu, díky které není problém bát se při startu Apolla 11 podobně jako u regulérního hororu. Kouká se na to skvěle. Chazelle se ale pokouší vyprávět možná až příliš mnoho věcí, které se okolo celé události odehrály, a těch příběhů pilotů, inženýrů a rodin je tu zkrátka moc. Tak moc, že spousta z nich vyšumí do ztracena a dějově nikam zásadně nevede, nebo nemá takový emocionální dopad, jak by asi tvůrci chtěli. Celkově jde ale pořád o film, který je nutné vidět a pokud možno v co nejlepším a největším kině. V něm se První člověk může srovnávat s Gravitací nebo Intestellarem. Minimálně po té technické stránce. (04.10.2018)

Potemnělá kabina, pár nýtů a šroubů držících to pohromadě, malé okýnko, kterým jdou vidět jen mraky nebo tma a uvnitř pocit ztráty, který otupí až Moře klidu.. Technicky precizní a nezvykle intimní deromantizace astronautiky, která si jako protipól problémů ohlašovaných Houstonu ve stylu Rona Howarda zaslouží své místo na slunci. Vnitřně zanesen měsíčním prachem však vím, že se už nejspíš nikdy nepotkáme.. Jen tak mimochodem, to srovnávání Chazelleho s Kubrickem na základě přitroublých konspiračních teorií je myšleno jako pochvala, nebo urážka? Tehdy v ´69 totiž byl ten přenos hodně mizerný.. (04.03.2019)