Odnikud

Atentátů ve jménu Alláha s následnou odvetou zpovykaných amerických patriotů tu bylo víc než dost, takže tohle je velmi příjemné zpestření. Pokud se tedy dá v souvislosti s tématem použít slovo příjemné. Navíc tohle ani nebylo tolik o nějaké pomstě, jako spíš o utrpení matky a manželky, která je po zavraždění svých blízkých vystavována tlaku ze strany policie i vlastní rodiny a další muka prožívá během soudního líčení. Scény ze soudu patří vůbec k těm nejlepším. Samotnou mstu Akin příliš nezvládl a upřímně řečeno tady bych dal přednost nějakým Božím mlýnům. Nicméně tenhle nedostatek hravě vyrovnávala naprosto jedinečná Diane Kruger v životní formě, která podala výkon vymykající se všem myslitelným měřítkům. 90% (27.04.2018)

Velmi silné drama, které náramně funguje ve všech svých (přiznaných) žánrových rovinách - jako empatická psychologická studie o nejtěžší životní ztrátě, emotivní soudní drama, i netradiční zemitý revenge flick. Fatih Akin i Diane Kruger (zatím zřejmě její životní role i výkon) zasluhují oba standing ovations... 80 % (09.05.2018)

Filmová výzva 2018 - Německo. Zatímco Fatih Akin nechává vzpomenout na jeho nepřekonatelné Gegen die Wand, Diane Kruger nechává zapomenout na nějakou Trójskou Helenu. Bezpochyby její nejlepší výkon v kariéře, jak visí na plakátech všude, kam se v Paříži podívám. Jsem moc rád, že jsem na ten film šel zrovna ve Francii, která jej dokázala v Cannes náležitě ocenit, zatímco nominace na Oscara nepochopitelně utekla. V mé letošní výzvě se Německo určitě neocitne v poli poražených a zcela zaslouženě. Spojení Fatih Akin a Diane Kruger funguje a moc bych si přál jej vidět ještě někdy v budoucnu. Poznámka na závěr - vzpomněl jsem si na své státnice z trestního práva a proklínal jsem to zasrané "in dubio pro reo". které jsem si vytáhl jako jednu z otázek z procesního práva. Já bych se v kůži Diane v té soudní síni neudržel, určitě bych byl vykázán. (25.01.2018)

Diane Kruger stačí, aby jí vynechala menstruace a mluvila svojí rodnou němčinou a hned je z ní strhující herečka. Film je rozdělen do tří dějství. První pojednává o bombovém útoku na její rodinu v Hamburgu, oplakávání jejího tureckého manžela, ano, pochopili jste správně, šlo o rasistický čin, a malého syna, až po podřezání žil. Útok nám režie nedopřeje, vidíme jen zdevastované místo činu. Tahle část je působivá díky uvěřitelným emocionálním prožitkům Krueger. Druhé dějství je jiné. Ocitáme se v soudní síni, je rozkryta neonacistická globální síť, dva její údajní členové, muž a žena, vstanou před soudem, strhne se právnická přestřelka, podezřelí z atentátu opouštějí síň pro nedostatek důkazů. Vše je věrohodně a zajímavě zprostředkováno. Ve třetím dějství cestujeme s Kruger do Řecka, kam se uchýlili nepotrestaní mezuláni. V tomhle dějství jde hlavně o to, abychom zjistili, zda má hlavní zkoušená hrdinka na to sprovodit podobným způsobem, jakým atentátníci zlikvidovali na začátku její rodinku, pachatele zvěrstva. A jestli se Kruger vrátí menstruace. Ještě je důležité napsat, že kladné postavy nejsou úplně čisté lilie, Krueger bere drogy, její manžel má za sebou minulost obchodníka s narkotiky. Film to nutně nepokládá za negativum, jde mu hlavně o spravedlivou kompenzaci trpící hlavní aktérky. Diane Kruger slevila ze své přitažlivosti, nasadila ztrhanou tvář, přidala nějaké to tetování a šprechtila německy, až byla vlastně tím nejvrcholnějším z celého filmu. Akčnosti se nedočkáte, v celém filmu je jen jeden výbuch. Ale kupodivu jsem se nikterak nenudil. Režisér Fatih Akin dosáhl realističnosti, občas ji ale neudržel, v závěrečné fázi ji razantně odhodil. Ale na tom určitě nevidím nic špatného. Určitě se najdou sporná místa - podivná neprůstřelnost alibi před soudem, představitelé neonacistů mně vizáží neonacisty v ničem nepřipomínali, na co menstruační krev a proč vlastně cestovat do Řecka. A film nemá úplně atraktivní kino rozměr, spíše koketuje s televizními prvky. Ovšem celkově i německá kinematografie dospěla k natočení poutavého dramatu. Rosamunde Pilcher měla naštěstí volno. 9/10 (08.06.2018)

Diane Kruger je tu naprosto nadpozemská. Její depresivní stavy se mi dostaly přímo pod kůži tak, jako se mi u filmu hodně dlouho nestalo. Stejně tak i téma je hodně aktuální, zajímavé a v celkovém kontextu dnešní doby dost vypovídající. Víc, než film, jsem vnímal spíš psychologický stav postavy Diany, která se ve své mysli postupně hroutila jako domek z karet a já čekal každou další minutu na to, co se bude dít dál. Film jde ale do důsledků a tak tu poukazuje i na to, jak problematické je soudnictví v Německu. Osobně jsem nepochopil, co jiného čekali? Pět hvězd jsem nedal snad jen proto, že mi po shlédnutí filmu bylo fakt dost zle. Nespravedlnost je svině. (08.11.2018)