Roma

« To som čakal päť rokov kvôli tomuto, to snáď ani nemyslí vážne, a vôbec, koho to v konečnom dôsledku zaujíma, sakra, pre akú sortu divákov to vlastne je ? » Pre mňa už vonkoncom nie, keď som sa de-facto ani nemal o čo poriadne oprieť, spoľahnúť sa napríklad na kvalitné herecké výkony, a namiesto toho sa mi dostal jeden dlhočizný, typický výraz tváre predstaviteľky slúžky Cleo v podaní Yalitzy Aparicio, ktorá je stále rovnaká, a tak teraz už konečne napoviem, že od oscarového mexického režiséra Alfonsa Cuaróna, tvorcu bravúrnej Gravitácie, som po pravde očakával viac, s čím príde nabudúce, a zároveň som taktiež zistil, že extrémne pozitívne reakcie rôznych tzv. filmových kritikov sú v skutočnosti - nadhodnotené, fabulované, ktoré sa nezakladajú na pravde ! _ Najhoršie na tom je to, keď sa necháte strhnúť davom... 『 Mexičan si spomenul na svoje detské časy, čiže si o tomto životnom období zatúžil nakrútiť svoj doteraz najosobnejší, úplne autorský film, a trebárs ešte, jeden z tých chlapcov z bezmennej filmovej rodiny, je on sám... Môže byť, však ? Ale inak, je to „strašná nuda” , že som sa nudil skoro, ako pes, a mimochodom filmový pes Borras kadil všade, kde uznal za vhodné, humus ! Bolo tu tých najlepších priateľov človeka akosi moc. 』 _ Režisér, scenárista, producent, kameraman a strihač = ALFONSO C. _ To už mi pripadá, akoby som videl niekdajšieho Roberta Rodrigueza, ktorý sa stihol venovať viacerým filmovým profesiám súčasne. Cuarónova veľmi silná stránka je : réžia, strih, a teraz i kamera, keď CHIVO bol “to BUSY” . Už úvodný záber lietadla, ktoré vidieť z odrazu dlažby má niečo do seba, a vôbec tento populárny dopravný prrostriedok sa tu objavuje pomerne často, čiže skrýva v sebe daný význam. Strhujúce sekvencie sú tieto vybrané štyri : požiar, demonštrácia, pôrodnica a more. Viac-menej, si po celý čas tieto tri technické filmové zložky udržiavajú veľmi vysokú úroveň, a za každú som udelil po jednej hviezdičke, čiže 3 = 60 % = PRIEMER = DOBRÝ. Ale v žiadnom prípade nie výborný, či vynikajúci, to by som musel vidieť v hercoch trochu väčšiu snahu, možno iné obsadenie a cetera. Alfonso Cuarón je určite veľkým vizuálnym a profesionálnym režisérom, ktorého uznávam za spomínanú Gravitáciu, či ešte dopĺňam o Potomkoch ľudí, tu sa celkom precenil, ale nevravím, že nevie, ako režírovať, kde postaviť kameru, a čo nechať, či čo vystrihnúť... «Len natočil film, ktorý je o ničom a o nikde, síce má čo ponúknuť niektorým jedincom, ale mňa takmer na celej čiare sklamal» (23.12.2018)

Po Potomcích lidí a Gravitaci jsem byla přesvědčená, že Cuarón má velký problém se scénáři, vyprávěcí logikou, přirozeností. Šustilo všechno či bylo konstruované na tezích. Ale protože jsem věděla, že jiné kvality má, cit pro emoce, atmosféru, kameru, vizualitu, a že s kvalitním příběhem (Dickensovy Nadějné vyhlídky) si poradit umí, zadoufala jsem, jestli se v tomhle filmu třeba potká se svým formátem, nenuceně, a byla zvědavá, co z toho vyjde. A ráda uznávám, že mě na celé čáře překvapil, i když mi dlouho - půlku filmu - trvalo, než mi začalo být jasné, že v dobrém. *** Řada věcí ve způsobu vyprávění mě především první půli rozčilovala, drhlo to, neplynulo... výjevy a situace se řadily schematicky, toporně, nevytvářely spojitý proud vyprávění, symboly byly doslovné a otřepané (ptáci v kleci, klecovitý dvorek, dům), nedalo se pochopit, že by jeden pes s věčně prázdnou miskou denně nadělal tolik hoven, černobílost mi připadala umělá, bezdůvodná, zdálo se, že v nativních barvách by všechno bylo přirozenější, žádoucnější... kostrbatost, přitaženost za vlasy, násilnost... a pak na to člověk, ani neví jak a kdy, přistoupí jako na psí hovna, nerozporuje realitu, magickou i v nepochopitelných komplikacích a těžkostech, přijme bez zbytečných tázání úděl, vršení, a celá druhá půlka plyne už sama, byla jsem vtažená... momenty smíchu i ustrnutí fungovaly bez odtažení, přijala jsem ten příběh za svůj jako obě jeho hlavní hrdinky přijaly svoje postavení. A začalo mě to těšit, prožívat s nimi úděl nás, žen, které vždycky na všechno zůstanou samy, prostě proto, že ženy zůstanou, zvládnou to a budou pracovat (=milovat), dokud se budou moci hnout. "Být mrtvá se mi líbí," vzdychne si slastně a vstane k další práci. *** A na konci mi zbyl pocit silného filmu, blízkého, intimního prožitku, a všechna ta vyprávěcí drhnutí a komplikovanosti k němu patřily jako jeho nedílná součást (Jak můj známý případně poznamenal: Drží to pohromadě jako chatrč ve slumu.), jako by odrážely fakt, že v reálném životě také nic nejde snadno, hladce, ideálně a leckdo to až údivně zbytečně a nejapně komplikuje a ani to vždycky nedopadne dobře, ale že pokud to je životní proces zkušenosti, pak člověk zůstane obohacený, silnější, prožitější, vděčnější a víc milující, víc usilující o dobro, umanutě a pokorně dál jako tráva trpělivě prorážející betonem... Nakonec jsem to tedy všechno trpělivě přijala a nechala se obohatit, věčná a chápající a smířená a posílená ženská. *** Prožitek cesty, kterou jsem během snímku urazila díváním se, od počátečního nepohodlí a rozmrzelosti k závěrečnému naprosto ryzímu pocitu obdarování a vděku, že jsem viděla silné, dobré nekompromisní dílo odrážející krutou laskavost a milost neustále drhnoucího žití, je zcela jedinečný. Spjatý právě s tímto filmem a žádným jiným. Nezaměnitelný. A víc ani nejde žádat. *~ (11.02.2019)

Nejkrásnější film co jsem kdy viděl, extrémně precizní řemeslo, neskutečně pohlcující audiovizuální magie, esence filmový poezie, absolutní magnum opus Alfonse Cuaróna, a v neposlední řadě redefinice všeho co na kinematografii tak miluju – a celkově vzato i nejlepší film, co jsem kdy viděl. Absolutní gamechanger vizuálního story-tellingu. Širokoúhlá nádhera; vlhkej sen pro cinefily; povinná četba pro všechny filmokluky a filmoholky.... Film s velkým F. Tečka. 🇲🇽 (24.01.2019)

Stále měním to hodnocení mezi 4* a 3* a stále si nejsem úplně jistá, které je to správné. Pro mě bohužel jasné vítězství formy nad obsahem. Ten film je neobyčejně natočen, působivá kamera a Cuarón působí spíše v roli jakéhosi pozorovatele a celé je to opravdu působivé. Některé scény vyloženě majstříkové (scénu porodu i nesmírně emotivní závěr jen tak z hlavy nedostanu), ale jako celek se mi film jednoduše ne a ne zarýt pod kůži. Co oceňuji nejvíce a důvod, proč mi možná ruka přece jen vyskočí k té 4*, je, že film je i silně feministický, ale naprosto přirozeným a nevtíravým způsobem. (01.01.2019)

Film roku. Čistá esence filmového řemesla. Příběh je možná na první pohled jednoduchý, ale v detailech skrývá bohatší mozaiku než mnohé jiné filmy. A je to strašně krásně poskládaná mozaika, emotivní, osobní i celospolečenská. Založená na duchu místa i času. Pocta i odsouzení, milostný dopis i odvržení. První pomalejší část filmu diváka postupně vsaje aby ho druhá nemilosrdně sežvýkala. Nádherná oslava lidství v jeho nejlepším i nejhorším. Práce se symbolikou, několika vrstvami vyprávění a jednotlivou katarzí každé z nich je prostě fenomenální. A zmínil jsem, jakým neuvěřitelným způsobem je zde využívaná kamera a zvuk? A hovořil jsem o jejich dokonalém a neoddělitelném propojení se způsobem, jakým je zde vyprávěn příběh? Cuarón věnoval svému mládí opravdu vskutku cenný dar. Děkuji. 10/10 (31.12.2018)