X-Men: Dark Phoenix

Když si představím, s čím vším se tvůrci museli potýkat! Časové linie nedávají smysl už posledních asi pět filmů, Sophie Turner prostě nemá charisma (uvědomuju si, že silný, ale přitom ne over the top ženský archetyp to nemá snadné, ale ona to prostě nedává), Jennifer Lawrence zjevně odmítla trávit příliš mnoho času v maskérně kvůli tomu divnému make-upu a X-Meni už dlouho nikoho nezajímají. Plus ty přetáčky jsou dost zjevné a disonance některých částí filmu velmi patrné. Není toho málo. Takže nálepka za snahu. A teď už nechme X-Meny spát, dokud neztratí poslední špetku důstojnosti. (30.08.2019)

Půjdu rovnou k věci. Příběh jako takový má sice několik zajímavě natočených scén, které se povedlo s vysokou mírou efektivity přenést na plátno, ale bohužel jich není moc. Ke všemu jste naprostou většinu z nich mohli vidět v trailerech. Jde o scénu s vlakem a úvod ve vesmíru. Tomu předchází již známá scéna z ukázek. Představitelka Jean je sympatická a dá se říct, že má daná situace mírný emocionální dopad. Malá rusovláska sice v některých scénách přednáší věty, které by sedmileté dítě nikdy neřeklo, ale jinak vše oplývá zajímavou atmosférou. Navíc se dočkáme i pěkné přednášky o tom, jak nakládat s darem mutantství. Hned na to celý úvod vyvrcholí v heroicky skvěle pojatou scénu ve vesmíru, kdy konečně přicházejí X-Meni. Není sice tak opojná jako „Avengers Assemble“, ale působí na diváka správným elektrizujícím dojmem. Můžete sice zaregistrovat menší logické lapsy, ale jinak si není na co stěžovat. Když se však vracíme na Zemi, začínají přicházet první problémy. Scénář totiž stojí na chatrných dialozích, u kterých máte pocit, že vypadly z nějaké tuctové telenovely. Největší hvězda James McAvoy má po většinu filmu na tváři úsměv uličníka, který se brání nařčení, že to okno vybil on. Není zrovna v pohodě, když má takový výraz v okamžicích, kdy umírají jeho blízcí. K tomu všemu je tady hlavní postava. Sophie Turner tady Jean přehrává, nebo má problém zahrát to, co se po ní chce. V kombinaci s tím, že je na první pohled trochu nesympatická se tak dočkáváme neskutečných výrazových kreací. Zachraňuje to aspoň duo Hoult a Fassbender, kteří působí věrohodně a přirozeně. U Magneta je největším problémem to, že v průběhu celé série létá jako hadrový panák ode zdi ke zdi mezi kladnou a zápornou stranu. Prostě tak, jak se to scénáristům zrovna hodí. Navíc jsme se nedočkali žádného vývoje mezi ním a Quicksilverem, který měl v tomto filmu vygradovat. Ač Peter opět nezklamal, jeho postava dostala minimální prostor na to, aby se nějak projevila. Záporná strana, o které jsme se z trailerů prakticky nic nedozvěděli vychází ze Skrullů. Stejně jako myšlenka filmu nemá špetku charismatu a je tady jen tak do počtu. Dozvíme se o ní jen takové minimum informací, které potřebujeme k tomu, abychom pochopili, že se jedná o „šiřitele zkázy“. Největším pozitivem je proto hudba Hanse Zimmera, která vytváří aspoň nějakou atmosféru, která zbytku filmu naprosto schází. V kině jsem se navíc nudil, a tak se asi nebudete divit, že jsem zklamaný... (06.06.2019)

Dark Phoenix není zdaleka taková katastrofa, jakou jsem čekal. Kinberg docela umí singerovskou atmosféru z prvních dvou dílů, takže se X-Meni i tentokrát jasně liší od marvelek, a navíc se opírají o parádního Fassbendera a nečekaně řízné finále ve vlaku. Správně však tušíte, že tím zásadní pochvaly končí, jelikož většinu filmu podrývají buď slabí herci (ano, jde o partu z Apokalypsy), anebo přílišná zkratkovitost, která paradoxně ničila už třetí X-Meny od Ratnera. Kinberg má řadu zajímavých nápadů (linku s Profesorem X trefil skvěle) a hlavně v akci si je až překvapivě jistý v kramflecích. Jeho film se ale bohužel točí kolem Jean Grey a záhadných mimozemšťanů, což jsou dvě věci, které vás absolutně nebudou zajímat. V rámci série tedy jde o jeden z nejslabších kousků, které vůbec není potřeba vidět. V rámci očekávání to ale zase tolik nebolí. Už kvůli tomu vlaku! (6/10) (06.06.2019)

Po těch všech rumorech, přetáčkách, nepřesvědčivých ohlasech, dojmech i recenzích jsem čekal ledacos, ale víte vy co, občas je lepší, když si člověk uvědomí, že má vlastní hlavu a vlastní názor a o kvalitách filmu se přesvědčí sám. Dark Phoenix není tak osudová jako Endgame, ačkoliv de facto uzavírá ještě o dekádu delší éru, nicméně je v ní prakticky všechno správně a navzdory produkčnímu vývoji se na to skvěle kouká. Těžko říci, kde vlastně začít. Tato druhá adaptace Phoenix ságy je čtvrtý díl soft-rebootované x-menovské série a já v době fascinace trilogiemi nevěřil, že se podaří upsat znovu všechny herce a plnohodnotný čtvrtý díl vznikne. Sice v malinko jiném provedení, než bylo původně v plánu (rozdělení na dva díly by bylo naprosto zbytečné), ale dle slov herců na tom má zásluhu hlavně Simon Kinberg. Dlouholetý scénárista a producent u Foxů, ovšem také papírově nezkušený režisér - který ale dokončoval hned několik nepovedených projektů (Fantastic Four) po nezbedných tvůrcích (Brian Singer). Ve štábu nicméně oblíbený a je to znát, jelikož i z nepopulárních tváří z převážně předchozího dílu (neoblíbená Apokalypsa a nová Jean, Storm a Nightcrawler) či pouze v mých očích neoblíbených (Nicholas Hoult) dokáže vymáčknout maximum a alespoň částečně tak skrýt jejich antipatie. Zbytek vyvažuje Michael Fassbender, který zůstává i nadále v mnohém smyslu neuvěřitelný a překvapilo mě, že se vrátila i JLaw, která z nového obsazení brblala zdaleka nejvíce. O Jessice Chastain a její low cost scrullské rase (těch paralel ke Captain Marvel je tu mnohem víc, než si v předprodukci zřejmě u TSG entertainment dokázali představit) toho chci říct ze všech nejméně (-> odborný názor, stojí za prd). Zkrátka, abych to zbytečně nenatahoval do obludných rozměrů a pouštěl se do rozborů, na které jsou zde mnohem kvalifikovanější, musím vyzdvihnout jednak naprosto epickou hudbu Hanse Zimmera (zjištění až zde), která skvěle podtrhuje výborně natočené akční scény a zejména vynikající finále ve vlaku (která mě u X-menů nikdy příliš nebavila), jež mě zarazilo do sedačky. Možná mě maličko překvapilo, že tu je celkem střídmý počet známých mutantů (Olivia Munn ostrouhala), ale možná je to tak i funkčnější a kompaktnější a jsem moc rád, že jsem se mohl s mutantskou sérií v této podobě rozloučit filmem, který mne moc bavil. PS : Sophie Turner se dá přežít, přece jen je tu mnoho postav. PPS : Za adaptování eventu House of M bych obětoval mnoho. (18.06.2019)

Veselohra pokračuje i v další epizodě. Materiál o ničem, ze kterého nejde vydojit absolutně nic. I kdyby se Fassbender a spol stavěli na hlavy. X-menům odzvonilo už dávno z mnoha důvodů. Příliš košatý příběh, skákání časem, klišovité scénáře. Není hitmaker, který by to dokázal pevně uchopit a vést. Poslední opravdu povedený díl tak zůstava s naprostým přehledem First Class, který byl svěží, originální a režijně nebývale zdatný. Zbytek po tom už je matlanina bez ladu a skladu. Možná samostatné spin-offy mají nějakou šanci, ale tahle parta hic je jinak těžce za zenitem. (07.09.2019)