Hastrman

Atmosféru, kterou jsem nasál z trailerů, a která byla také důvodem přečíst si nejprve knihu, jsem naštěstí našel i ve filmu. Přestože předloha byla místy temnější a k českému venkovu se hodila více, tak i ten rozmáchlý Havelkův romantismus se k příběhu hodil. Je pravda, že bez načtení knihy bych asi hleděl na chování postav ve filmu místy překvapeně, ale není to zde tak dramaturgický malér, jako u převážné většiny českých filmů. A Karel Dobrý společně s kameramanem Divišem Markem mají na svědomí nádherné scény a obrazy. Snad se brzy dočkám dalšího vodníka, Lesapána, nebo Domovoje. (17.01.2019)

Skvělý režijní počin Ondřeje Havelky , co se týče snímku Hastrman, protože musím říct, že se mi to moc líbilo, Jelikož takové filmy mám rád a hlavně tvorbu Karla Jaromíra Erbena : například Polednice nebo Máj popřípadě Kytice. Opět jsem od snímku nic neočekával a dočkal jsem se, co jsem chtěl. V roli Hastrmana hrál herec Karel Dobrý a můžu vám říct, že nebyl dobrý ale výborný. Obsazení filmu nemělo chybu především Simona Zmrzlá, která si dokázala omotat chlapy kolem prstu. Atmosféra, ale především výborné písně to mě asi nejvíc učarovalo na tomto snímku.Místy ten film měl hororový nádech, protože v jednom momentu jsem dokonce viděl záběr z Antikristu. Při pohledu na Hastrmana jsi nemohl nevzpomenout na režiséra Juraje Herze, který natáčel hororové snímky jako je třeba Panna a Netvor. (22.11.2020)

„Jste velkorysá. To já urážky neodpouštím.“ Havelkův filmový režijní debut nabízí baladický příběh z českého venkova s vlastní poetikou (navozovanou i jazykem, nádherným vizuálem a zvukovou stránkou). V některých ohledech mi vzdáleně připomínal Brabcovu Kytici (ne nutně i kvalitou). Hlavním tématem je pak pomalu se rozvíjející tragická romance mezi kráskou a zvířetem. A zatímco u Katynky si třeba nejste úplně jisti, co přesně cítí (jen flirt?), u „barona“ je ten vnitřní svár mezi predátorskou náturou a nečekaným citem zjevný. A obsazení jak Zmrzlé, tak hlavně Dobrého byl výborný tah (neumím si v jeho roli představit jiného herce). Film mě dlouho bavil, ale směrem ke konci začal být stále víc přitažený za vlasy a závěrečné cca 2 minuty byly už zcela mimo. Škoda, přesto mi to ještě na ty slabší 4* vychází. „Co skrývá její koketérie? Pouhý chtíč, jenž byl pouze mou zvířecí přirozeností? Nebo jsou její city natolik hluboké, že unesou tíhu poznání mé pravé tváře? Začínal jsem chápat, že běs, který mnou zmítal, byl strach, že ji ztratím.“ (10.03.2019)

Víc jak rok po shlédnutí a pořád mě nenapadá nic jiného než "snaha byla", což je samozřejmě extrémně neuctivé. (2019) --- Druhé shlédnutí už nebylo tak rozpačité, ale pořád se mi nelíbí voiceover, režisérův přístup ani žánrové klopýtání. (2020) --- Další dva roky uplynuly a zase se k filmu v myšlenkách vracím, tentokrát po přečtení Urbanovy knihy. Ačkoliv to podobu filmu samotného nemění, chce se mi ocenit režisérovu touhu převést do filmové podoby ten text, když už ho teď znám. Je tak těžké něco takového zkoušet v České republice. Magic. (01.10.2019)

Začátek vypadal docela nadějně, hlavně díky opravdu pěknému prostředí Holanských rybníků a pár desítek minut jsem si také pochvaloval, že to má na český film poměrně dobře zvládnutou výpravu, respektive historické či historizující filmy jsou většinou odsunuty do televize, kde tvůrci nemají takové prostředky, aby bylo prostředí řekněme v dikci filmu "ponoruhodné" a divák necítil hned za okrajem záběru moderní svět. Postupně se však začne nehezky odkrývat špatný, nezvládnutý scénář, kde se nálada zcela nelogicky mění ze scény na scénu nebo dokonce v rámci ní (projeví se to už při první vodníkově zkoušce oné vytoužené české vody, kdy poprvé zahlédne lesem pobíhajícího faráře, načež následuje vyhrocený velký detail oka a hudba polopaticky přepne z poklidné lyrizující polohy na divoké bubny s vysokým tónem smyčce a jakmile o pár vteřin později onen děsivý vetřelec zmizí ze zorného pole hastr-mana, stejně rychle máme původní hudbu zpět s tím rozdílem, že nyní původní hudební téma pateticky vrcholí a má z toho asi stříkat hrdinovo nadšení vodou). Tyto přechody či spíše nepřechody jsou velmi nepříjemné a rozbíjí už tak chatrnou kontinuitu celého hastrmaního univerza. Bohužel je jich snímek plný a promítají se do mnoha složek filmu, včetně herectví, střihu, pokusů o vypointování scén (jeden příklad za všechny - vlasy v knížce o Korsice), charakterizace postav a vztahů mezi nimi. O téměř žádné z postav se ani po 3/4 filmu nedá říct nic moc konkrétního a uvěřitelného, protože chování jednotlivců i masy často jednoduše nedává smysl z žádného úhlu pohledu. Nejvíce mě v tomto ohledu dostal závěrečný trapný zvrat, kdy postava učitele, o kterém všechny postavy v průběhu děje mluví jako o trotlovi atd., během několika vteřin a bez jakéhokoliv důkazu přesvědčí celou vesnici o tom, že dosud zbožňovaný a už jenom díky šlechtickému titulu nutně obávaný a respektovaný baron, je ve skutečnosti jakýsi neurčitý "netvor" a nejen to, dokonce se hned přechází k nefalšovanému lynči v podobě kamenování! Deus ex kamena a čtení Feuerbacha milému učiteli asi moc nedalo. Množství lopotně skládaných konstrukcí snímku tedy nakonec bohužel stojí na tak chatrných nožkách, že je nutno se spokojit s dobře vypadajícími exteriéry, typově velmi zajímavou a uvěřitelně přitažlivou Simonou Zmrzlou a nadprůměrně ošetřenou výpravou a kostýmy. To je na dílo, které samo sebe chce vnímat jako oživený mýtus, vyvěrající přímo z hlubin české krajiny, tragicky málo. (02.02.2019)