Skleněný

Red Pill: The Movie. Tipuju, že tu máme nový oblíbený film Jordana Petersona. Nejdřív jsem myslel, že je zásadní chyba, že film věnuje tolik pozornosti motivu "Není to vše jen psychická nemoc?", když zároveň ukazuje divákovi věci, po kterých si to nemůže myslet (je to asi tak otravné, jako kdyby teď někdo natočil Marvelovku, ve které by někdo Thorovi vysvětloval, že ve skutečnosti nemá žádné superschopnosti, a tvůrci doufali, že to divákovi zamotá hlavu). Pak mi došlo, že právě v tom spočívá ten vtip - jde v podstatě o dvouhodinové kňourání. "Svět není schopný docenit moje úžasné schopnosti, které jsou přitom tak očividné, a místo abych stál na vrcholu společnosti, jsem nucený vzdávat se svojí výjimečnosti. Je potřeba rozbít okovy průměru, neposlouchat lidi, co mi tvrdí, že jsem normální člověk, a vzít si, co mi patří!" Myslím, že díky tomu má Skleněný celkem potenciál mluvit hodně ukřivděným géniům Shyamalanova ražení od srdíčka. To je ale jen začátek problémů. Směšné je to nonstop, zábavné až poslední půl hodinu. Zpočátku jsem byl celkem ochotný připustit nulovou návaznost na jakkoliv uchopitelnou logiku či psychologii (mám rád, když si filmy budují svůj svět s jinými pravidly pravděpodobnosti a kauzality), ale všechno má svoji hranici - konkrétně tu, že mě to musí zaujmout. A dekonstrukce komiksu už je takový mainstream, že se z toho na zadek neposadím a každý nesmysl si nenechám vysvětlit jako reakci na něco, co se v komiksech běžně děje. Když sleduju blbý film, tak fakt potřebuju slyšet lepší důvod než "je to tak schválně" (ne že bych tomu v tomhle případě věřil). Na jednu stranu respect za to, že Shyamalan nehledá bezpečná řešení. Jeho zjevná víra v to, že ho docení dějiny, je ale stejně lichá jako všudypřítomná. Při sledování mě mrzelo, že divácká kultura v Česku neumožňuje se nahlas v kině smát nesmyslům a pokřikovat na postavy, jak debilně se chovají, protože jsem nikdy neměl takovou potřebu to dělat. Asi nejhloupější americký film, na kterém jsem byl kdy v kině. Jedna hvězda čistě za nechtěně zábavné scény. (16.01.2019)

Mr. Shy si s tím hodně vyhrál. Důsledně pracuje s dramatickým potenciálem všech tří hlavních postav a jejich prohlubující/blížící se interakce uvnitř jednoho baráku, graduje a baví skoumáním a rozkrýváním podstaty brilantního námětu, který stvořil před 19 lety a před 3 na něj navázal (magická myšlenka přítomnosti komiksových hrdinů v realitě), a dělá to pro něj typickou vychutnávkou vizuální kreativity, tematických odkazů a ve finálne i dvěmi pointami. Ale přesto, že to při první pointě do sebe všechno zapadá a stává se správně konspiračním a vůči divákově očekáváním originálním a odvážným, nejsem si úplně jistej, že jsem to tak chtěl. Nemluvě o druhé pointě, která tam prostě neměla být vůbec, protože na ni film absolutně není stavěný. (20.01.2019)

No ... vzhledem k tomu, že jsem byl psychicky připraven na nejhorší, nejsem zklamán. Spíš relativně maličko příjemně překvapený, že to dává smysl alespoň konceptuálně. Vymyšlené je to totiž imho dobře. Shyalaman ve Skleněném prozkoumal zas trochu jiný, dobře známý motiv komiksových filmů, tak jak by asi mohl probíhat v reálném světě, aniž by to diváci do poslední chvíle vlastně tušili. I jako završení trilogie to celé dává smysl. Bohužel si ten film takřka vůbec nelze užít na čistě divácké rovině, ale až po skončení, pokud jste tedy schopni a ochotni docenit tu konstrukci. Od příjemného diváckého prožitku totiž průběžně vytrhává řada dílčích debilovin, prázdně vyznívajícíh dialogů a proměnlivě kvalitního herectví (Sarah Paulson, jak ji mám obecně rád, je v tomhle případě špatný castingový tah). Úplně mimo je pak postava Taylor-Joyové (ta co je tam nucena dělat, to je fakt neuvěřitelné) a celé to závěrečné spojenectví nekterých postav. (13.02.2019)

Mírné zklamání. Vyvolený je podle mě jeden z nej Shyamalanových filmů a Split bylo milé překvapení. Skleněný jim neposkytl důstojné završení. Už během projekce jsem nacházela logické kiksy - když se třeba doktorka snaží Davidovi vysvětlit, že si svoje superschopnosti (které objektivně má) jen namlouvá, protože má něco s mozkem... Nebo když se Kevinova oběť z Rozpolceného najednou o svého únosce tak stará. Líbil se mi úvod s otcem a synem Dunnovými (syna dokonce hraje ten samý herec!), McAvoy a jeho herecké hrátky před kamerou a některé zajímavé komponované scény. Jenže od lepšího zážitku mě odradily divné střihy a nepřirozené řeči o komiksovém narativu ("Tohle je origin story!"). Nízký rozpočet je docela znát - minimálně na lokaci (tři čtvrtiny filmu se odehrávají v jedné budově) nebo nepřítomnosti některých důležitých scén, protože na ně prostě nebylo (třeba finále na parkovišti namísto avizované nejvyšší budovy ve městě). Jo a pokud je vám divné, že Willis je ve filmu docela málo, tak to bude asi tím, že na place byl jen minimum dní a často ho nahrazoval duble (v pláštěnce a ve tmě to není tak těžké). Meh. (21.01.2019)

Říkal jsem si, že Amíci zase jednou podstřelují, ale oni ještě přestřelili. Skleněný totiž není ani veleprůměrné drama, nýbrž dvouhodinové trápení, v němž se hrstka marných postav motá v nejhůř střeženém blázinci na světě. Vyvolený je pro mě pecka a Rozpolcený není o moc pozadu. Tady se ale spadlo do natahovaného bahýnka bez napětí a smyslu, které v roce 2018 absolutně nejde obhájit. Jako by Shymalan znovu ztratil cit a produkující Blum měl nějaké zatmění mysli. Jejich komentář superhrdinského žánru totiž nabízí jen šroubované dialogy, WTF zvraty a spoustu důvodů k předstírání, že tahle crossoverová marnost nikdy nevznikla. (16.01.2019)