Skleněný

Říkal jsem si, že Amíci zase jednou podstřelují, ale oni ještě přestřelili. Skleněný totiž není ani veleprůměrné drama, nýbrž dvouhodinové trápení, v němž se hrstka marných postav motá v nejhůř střeženém blázinci na světě. Vyvolený je pro mě pecka a Rozpolcený není o moc pozadu. Tady se ale spadlo do natahovaného bahýnka bez napětí a smyslu, které v roce 2018 absolutně nejde obhájit. Jako by Shymalan znovu ztratil cit a produkující Blum měl nějaké zatmění mysli. Jejich komentář superhrdinského žánru totiž nabízí jen šroubované dialogy, WTF zvraty a spoustu důvodů k předstírání, že tahle crossoverová marnost nikdy nevznikla. (16.01.2019)

Ten nápad sám o sobě není špatný, ale jeho provedení je - stejně jako u Rozpolceného - většinou nechtěně směšné. Líbilo se mi, že film chtěl s komiksovými stereotypy pracovat stejně jako (skvělý) Vyvolený, že to na rozdíl od předchozího snímku nebylo jen sólo přehrávajícího Jamese McAvoye a že jsem zase v kině viděl Bruce Willise. Jenže pořád v tom něco skřípalo. Především tedy ve vězení... A potom před ním. Úvod přitom vypadal vcelku slibně. (22.01.2019)

Jakožto obří fanda Vyvoleného jsem se velice dlouho těšil a chválabohu nejsem zklamán. Je opravdu radost opět vidět Willise v kině, navíc prakticky neznuděného a v hlavní roli. Vyvolený svou, nejspíše poslední šanci, chytil za pačesy a skvěle sekunduje jak značně rozpolcenému McAvoyovi, tak skleněnému Jacksonovi. U posledního jmenovaného mi dlouho bylo líto, ačkoliv je po něm film pojmenovaný, jeho nevděčná role nemluvy na vozíku (kvůli tomuhle prošvihne Tarantina?), nicméně závěr to plně vynahrazuje. Finále vlastně vynahrazuje naprosto vše. Shyamalanovu mysteriózní touhu, velice pozvolné navnazování na věci budoucí, i samotnou oddalovanou konfrontaci hlavní trojky. Celkově je finále tak napínavé, že jsem si ohryzal všechny nehty na rukou a dává zapomenout na určité logické lapsy, které však v tomto případě lze nějak opodstatnit. Mysteriózních filmů je málo, zároveň je to můj velice oblíbený subžánr a já se sakra těšim, co Blumhouse ještě zvládne vytvořit z této znovu-nakopnuté série, o které by nikdo před Split neřekl, že může být sérií. PS : Anya Taylor-Joy mi přišla trestuhodně nevyužitá, ale jistě dostane šanci někdy v budoucnu. PPS : Jsem zvědav, jestli soundtrack bude poslouchatelný samostatně, ve filmu funguje parádně. (18.01.2019)

Shyamalan to možná na konci s tou Möbiovou páskou metapříběhu v příběhu, v němž nejde o nic jiného, než o osud příběhu samotného, trochu přehání. Respektive až příliš tu metarovinu vysvětluje, když by stačilo naznačit, nebo prostě trochu přidat na narativní rafinovanosti (neodolal svodům se trochu prvoplánově předvádět - asi souvisí s cílovým publikem). Tematicky spřízněnou literaturu co do strukturální a formální důmyslnosti určitě nepřekonává (např. Ostrov v bodě Nemo, Sencislo9), ale i tak výjimečný film, v němž by bylo možné najít komiksovou rodinnou spřízněnost s Moorem, A. Rossem, či Jodorowským (ať již vědomě nebo ne). Alternativa všem těm ortodoxním filmům Marvelu a DC, přitom se netváří tak kulturně nadřazeně jako třeba Birdman (naopak je vtipně sebeshazovačná a žánrově podvratná). Není to úplně čistě přesvědčivé, ale svěží hledisko, takže 4 až 5*. (16.01.2019)

Glass nerobi svojim predchodcom ziadnu hanbu. Vyborne doplna a zaroven rozsiruje vytvorene univerzum. Univerzum v ktorom nechal Shyamalan dokoran otvorene dvere dalsim filmom, napadom a tymto "inym" superhrdinom. Cenim, ze stale sa film drzi pri zemi a nie je z toho preplacana farebna duha ala Avengers. (16.01.2019)