Papírový dům (Netflix verze)

Uvnitř je 67 rukojmí, včetně 17 studentů britské školy na exkurzi. A banda lupičů, kteří si přišli pro své vlastní neoznačené peníze. Je jich osm, pojmenovaní jsou podle světových metropolí. Mozek celého geniálního plánu (El Profesor) ovšem tahá za nitky zvenku. Trochu podivín, přesto zaujme inspektorku Raquel, která má největší lup ve španělských dějinách na starosti. Mezi členy týmu to postupně jiskří, někteří se nebezpečně sbližují s konkrétními rukojmími. Objevují se flashbacky, díky kterým odhalujeme vztahové vazby a motivy jednotlivých postav. Ovšem mnohé telenovelácké velmi křehké vztahy v tiskárně jsou spíš otravné. A objevují se chyby. Mnohdy přímo totální hrubky. A bohužel i scénáristické berličky, kterým se hůř věří. Zatímco polovina první série šlapala skvěle, ta druhá dře. A to místy dost zoufale. Druhá série je pak děravá úplně, to už má štěstíčko úplně zelenou! A za mě je druhá série jen nedovařenou omáčkou s podivnými surovinami. Všechno bych ovšem tak nějak bral, nicméně až skoro otřesně tvůrci uchopili v druhé sérii postavu vyšetřovatelky Raquel. Tam si vzala logika dlouhou dovolenou. Idealistický závěr tomu všemu nasazuje korunu. Upřímně jsem rád, že to mám za sebou. První série ještě na čtyři hvězdy, druhá rozhodně na tři. A třetí sérii vážně ne! (03.09.2020)

Návyková záležitost. Zažral jsem se do sledování s pocitem jako když tu byl před 15 lety Prison Break. Dlouho tu chyběla podobná žánrovka s geniálním mastemindem, který to má nalinkovaný se vším všudy. Pravda, realističnost značně pokulhává a ten španělský temperament a kultura tomu dávají trochu víc afektu a přehnanosti v některých momentech. Ale jako čistá zábava s dokonalým napětím mi Money Heist dokonale vyhovuje. 85% (13.04.2020)

Seriál hodnotím po dvou sezónách, protože si myslím, že měla druhá řada všechno uzavřít. Od třetí série nebudu započítávat hvězdičky do celkového výsledku, protože se stejně jako u nastavovaného Wentworthu, jedná už o něco jiného. Já jsem si tedy obě sezóny krásně užil, příběh mě mocně bavil, i když jsem si za celou dobu našel pouze jedinou jakž takž sympatickou postavu. Já mám prostě ke zlodějům asi větší antipatii než k sériovým vrahům, protože Dextera jsem si oblíbil docela hodně. K druhé řadě jsem měl sice více připomínek, přesto byla velmi vydařená, a celý seriál můžu jedině chválit. (24.02.2020)

(Viděno kompletních 5 sérií) „A takhle sem poznala Profesora. Když sem mu mířila bouchačkou na koule. Na vztazích je dobrý to, že člověk zapomene, jak vlastně začaly.“ Oblíbit si prakticky jakékoliv z „měst“ je velmi jednoduché, a přestože vás některé z nich občas vytočí, každé (včetně Profesora) je perfektním dílem sestavy. Seriál není dokonalý, určité motivace, rozhodnutí a činy postav jsou méně uvěřitelné, protože tvůrci dávají prostor naplno vyniknout španělskému naturelu a protagonisté se občas nechávají unášet emocemi až příliš. Ale stále je Papírový dům napsán natolik chytře, originálně a napínavě (s tunou výborných zvratů), že mu tu „přecitlivělost“ snadno odpustíte, protože v současnosti patří jednoznačně k těm nejchytlavějším. Závěr 2. řady byl grandiózní a najednou začalo nové, podobné dobrodružství, které…bylo až překvapivě pořád kvalitní, ačkoliv míra zasahování citů do chování postav ještě vzrostla, pro někoho asi až přespříliš. Seriálový fenomén, který mě i přes řadu much dokázal vtáhnout a maximálně pobavit po celou svou dobu. (25.08.2019)

Netflix má vyloženě čich na nové, neokoukané věci a talentované tvůrce. La casa de papel představuje ultimátní partičku zlodějů, jejich plány se rozhodně nedrží při zemi, když chcete peníze musíte ke zdroji a mít plán, pro všechny případy. Kombinace hostage, heist movie a thrilleru, pravda některé věci nepůsobí scénaristicky úplně košer, ale většinou je dramatická stavba a twisty na jedničku. Z celé té party charakterů, je samozřejmě úchvatný mozek Profesor (Alvaro Morte), ale baví i další, Pedro Alonso jako sebestředný Berlín, který má velice zajímavý žebříček hodnot, a neváhá se věcem postavit čelem. Nejsympatičtější je jasně Ursula Corberó jako Tokio, která vás do příběhu zavede jako první. Nečekejte žádný děj ve stylu, co díl, nebo pár dílů jedna akce. Jde o velice rozsáhlé a komplikované plány, kdy nikdy nevíte, jaká komplikace potká partičku přemisťovačů hodnot. Některé postavy jen základně nahozeny, jiné se rozvijí, scénář má občas vtipné momenty, ale hlavně velmi kvalitní dialogy (španělština je nádherny jazyk smrt tomu, kdo nesleduje v originálním znění), perfektní OST, návykový úvodní song. Tato série je jako droga pořád do vás pumpuje napětí a cliffhanger se vyvrbí neomylně tak, že musíte na další díl, prostě nejde přestat. Zapomeňte, že při tomhle seriálu budete sledovat něco jiného, asi stejné jako byste kočce chtěli vnutit steril granule jako dezert místo šunky... Je otázka, kam nás vezme pátá série, co vlastně tvůrci plánují, protože podle mě by se mělo v nejlepším přestat, zvolený formát námětu nejde přece jen dojit do nekonečna. Přesto musím prohlásit, že jedna z nejdůležitějších sérií této dekády. Zajímavost, vždy když nadávám na remaky, na tenhle seriál jsem přišel díky, tomu, že při tvorbě svého každoročního přehledu asijské kinematografie vidím, že Korejci se chystají adaptovat tuhle sérii, to se asi hodně zasměju výsledku. (30.12.2020)