Na špatné straně

„Cesta zo školy by nemala byť plná útrap.“ – „Nie. To nemala.“ Je to (už asi typický, dalo by sa povedať) Zahler: dlhé dialógové scény, WTF nápady (chrúmanie) a strašné výbuchy násilia, ktorými posúva hranice toho, čo sa smie (prehltnutý kľúč, banka). Mnohé veci naoko nedávajú zmysel (dlhé scény s postavami, o ktorých netušíte, ako zapadajú do príbehu), ale postupne sa všetko vysvetlí a je to fakt kruté. Je to dlhé, to áno, ale s pribúdajúcimi minútami ma to dostalo. Nie je to geniálne, ale hlavne ku koncu ma fakt zaujímalo, ako to dopadne. A dopadlo to všelijako. Proste Zahler. (14.04.2019)

S. Craig Zahler je zjevení posledních let, to bezpochyby. Režisér ze staré školy, jež už po dvou filmech jasně definoval své principy, které my diváci od něj můžeme očekávat. Nejinak tomu je i u další horké novinky, kterou jsem už bezmála rok vyhlížel. A je vskutku neuvěřitelné, že tu zas máme biják, který se jednak se svými hrdiny vůbec nepáře a je absolutně bez kompromisů. Osobně si nepotrpím na slowburnery, filmy, které si pozvolna budují atmosféru, jen aby diváka v samém závěru pokud možno úplně odrovnaly, nicméně u Dragged Across Concrete je to úplně jiná písnička.Strašně se táhne, má setsakra pomalé tempo, jež by si tradiční Hollywood nemohl v žádném filmu dovolit, nicméně mistr plně rozumí dramaturgii jednotlivých scén, přesně ví, kde zatlačit na emoce, kde na napětí a kde jen neškodně seznamovat diváky s novými postavami, o nichž tak trošku tuší, že se nezdrží dlouho. Ve zkratce, tato festivalová novinka mě bavila po všechny tři cca téměř hodinové akty, každou minutu a každou sekundu. Navíc má výborné herce z Bloku 99 plus mého oblíbence Mela Gibsona, který neztratil nic ze svého charismatu ani respektuhodnosti a vyloženě si to užívá. Malinko jsem tam poznával druhou řadu True Detective s, posledních pár let vždy výborným, Vincem Vaughnem, doufám, že ten chlap po restartu kariéry (hlavně u Zahlera) předvede ještě mnoho úžasných věcí. Mimořádná spokojenost, v dnešní době takřka nevídaná žánrovka. (26.03.2019)

Zahler má bezesporu talent originálně napsat a posléze i natočit stokrát viděné, přinášet zajímavé situace, atraktivní postavy se silnými příběhy a především nekorektní brutalitu. Mám s ním pravidelně problém jen jeden a pro mě je bohužel i dost zásadní. Vůbec mi nesedí jeho fetiš na utahané tempo děje, který není ani schopen naplnit vtipnými hláškami nebo zajímavými dialogy, aby pro takový přístup našel opodstatnění jako třeba Tarantino. Tím rozhodně nemyslím tu zábavnou "závěrečnou" patovou situaci, ale především tu hodinu a půl dlouhou pasáž v podobě záběrů na dva ksichty v autě jak u sledovačky žerou svačinu a konverzují o hovně, případně o stejných věcech, o kterých konverzovaly půl hodiny předtím. Pokud by ty ksichty nevlastnili zrovna Gibson s Vaughnem, ale dva no name herci, nebavilo by to patrně nikoho, protože se zkrátka v určitých pasážích vůbec nic neděje a nic se v nich ani neřeší. Tohle je třetí film, který Zahler natočil a je to zároveň i jeho třetí film, u kterého jsem po hodině odpadl. Škoda, protože má na to psát a točit kultovní filmy, které by i za dvacet let bavily dnes narozené děti, ale díky jeho úchylce na vyžívání se ve zbytečnostech točí prostě jen nadprůměrné instantní thrillery, k jejichž skutečně interesantním vrcholům se musí divák často pronudit skrze totální balast. 65 % (30.03.2019)

S. Craig Zahler jeden z nejzajímavějších a nejosobitějších režisérů posledních let na nás po westernu Bone Tomahawk, vězeňském brutálním thrilleru Cell block 99 tasí solidní syrovou kriminálku s Mel Gibsonem a Vince Vaughnem. Byť je film převážně dialogovka a odehrává se nejčastěji v autě, téměř to nevadí, protože sledovat dva výtečné herce, kteří kritizují americkou sociální situaci v USA a vtipně u toho držkují je paráda. Highlightem je určitě nekompromisní přepadení banky a závěrečná přestřelka, která si nebere s ničím servítky. Nekompromisní, násilné, překvapivé a vlastně i nepříjemné, takový je Zahler. Někomu může vadit stopáž 160 minut, ale kupodivu film utíká rychle.80% (26.03.2019)

„Přemýšlím, jaký život mohu své přítelkyni nabídnout, a víte…v tom životě ji moc diamantů nečeká.“ Kosti a skalp stejně jako Blok 99 se mi dost líbily. A tento film stojí na podobných základech jako oba zmíněné snímky, ale bavil mě ještě o něco víc. Důraz na poznání výborně napsaných (anti) hrdinů, pomalé (nikoliv však nudné) tempo, chytlavý děj, překvapivá (ovšem ne samoúčelná) brutalita, zdánlivě banální dialogy (bavící diváka, ale i zlidšťující postavy), častá úmrtí, místy solidní napětí a atmosféra…k tomu nechybí řada zajímavých scén, i když pasáž s klíčem vám v paměti dost možná utkví nejvýrazněji. Více než čestnému gestu 1 z postav jsem ovšem nevěřil, a to je spolu s koncem to jediné, co můžu filmu vytknout. Proto dávám „jen“ silné 4*. „Dnes být veřejně označen za rasistu je totéž jako být v 50. letech obviněn z komunismu, ať už jde jen o možnou urážlivou poznámku v soukromém telefonním hovoru či netaktní chování k menšině prodávající dětem drogy. Zábavní průmysl, dříve známý jako zpravodajství, potřebuje darebáky.“ (26.05.2019)