Foxtrot

Jak už napsali kolegové film má tři příběhové roviny mě naprosto uchváltila pomalu plynoucí obrazová umělecká kreativita druhé části. V první "rodinné" mě naopak rozvleklost některých záběrů přišla zbytečná, protože to nejsilnější v této části se odehraje až ke konci. Samozřejmě pro příběh jako celek je nejpodstatnější závěrečná třetí nejkratší část, která vše propojí. Samuel Maoz natočil originálně vyprávěný film ani ne tak o nesmylnosti války, jako nesmyslnosti byokracie a některých izraelských postupů, alespoň tak jsem to vnímal já. Myslím si, že film budu mít ještě chvíli k sobě a bude doznívat. Krátce po projekci mám v hlavě neskutečně kvalitní vedení kamery, pocity rodičů, zmar vojáků čili je toho poměrně hodně. (05.04.2018)

Dokonalost v každém záběru. Maoz rozvíjí příběh postupnými smečemi, vypálí před diváka s neskutečnou vervou a postaví ho do míst, do nichž by se jiní filmaři postupně prokousávali i několik desítek minut. Pak se tváří velmi nevinně, jen se potutelně usmívá nad divákovým tápáním. A když už, už máte pocit, že vás nic nepřekvapí, dostanete další ránu. A znovu musíte děj podrobit analýze a syntéze. Skvěle pomáhá plastická a dynamická kamera, která v šikovných náznacích upozorňuje diváka na důležité aspekty děje. Spojení Maoz + Bejach je opět dokonalé. (24.04.2021)

Izraelské úrady sú podobne neschopné ako všade na svete, takže pokiaľ vám niekto niekedy oznámi, že... tak si veci radšej sami overte. Po jednoznačnej expozícii však nasleduje výhybka a Maoz nám ukazuje, že dramaturgia jeho filmu je o niečo zložitejšia. Všetko nakoniec do seba zapadne vďaka poslednej scéne s ťavou. Ide síce aj o kritiku miestneho riešenia nepríjemných problémov, v tomto prípade nešťastnej nehody, avšak asi ešte viac išlo Maozovi o až mysteriózne sa zamyslenie nad osudom, ktorý má nad nami takú moc, že pred ním nikam neutečieme. A že je to, beťár jeden, veľký cynik. (20.11.2023)

Foxtrot patří mezi ty filmy, které se od prvních minut chlubí svojí chytrostí a výjimečností. Pakliže to po skončení dává smysl, mám takové filmy rád. Líbila se mi úvodní dramatická, a po formální stránce precizní část. Když se film přesune na checkpoint, styl vyprávění se razantně mění a má blízko k jakési magicko-realistické ironii. Bohužel, tenhle kontrast mi dohromady moc nešel a krátká animační mezihra rovněž ne. Stále jsem ale doufal v propojení, které dá celé té ostentativní podívané hlubší smysl a ospravedlní tak skokové a vynechávané vyprávění. Jenže to, co v poslední minutě předvede Foxtrot, je v mých očích bohužel jen levná manýra, která mi celý, potenciálně zajímavý zážitek vyhodila z okna ven. Opravdu nerozumím té velké chvále všude okolo. 5/10 (02.05.2018)

Jsem z toho na vážkách. Vizuální manýry si mě získaly zcela, ty vypravěčské o kus méně. Ta úpěnlivá snaha dodat symbolicky bohatý film s velikánským dějovým obloukem mi nepasovala k intimitě námětu a tahle neukázněná exhibice stojí v cestě psychologii postav (obzvláště ženské postavy jsou vyloženě karikatury, co pouze omdlévají, hystericky pláčou, obviňují a vyčítají) a nakonec i uvěřitelné katarzi, kterou by to tak moc chtělo mít. Jak ukazuje moje výsledné hodnocení, tak na tenhle mix říkám (zatím) oukej, protože tenhle typ filmů mám rád. Ale upřímně mě překvapilo, když jsem po projekci zjistil, že režisérovi je pětapadesát - ten film se jeví spíš jako dílo zuřivého třicetiletého absolventa, který chce říct hned a všechno. 70 % (05.04.2018)