Stezky slávy

„Jen válka za svobodu svatá jest. Když cílem války sláva je a statky, čím jiným je než krvavými jatky?“ (George Gordon Byron). Kubrickova žaloba mlýnku na lidské maso zvaného armádní mašinérie, kdy celý pluk je jen bezvýznamná tečička na štábní mapě a zanedbatelný prostředek k naplnění ctižádostivých pohnutek. Fragment vojenský soud mi svou absurditou připomínal jeden z dílů Blackadder Goes Forth.. (01.09.2008)

Film Paths of Glory (a ten název mi přijde trochu zavádějící) myslím nepojímá látku tak dokonale a univerzálně jako FMJ. Zdá se více o filmařských alegoriích, zatímco asociace, nabízené filmem FMJ jsou dané spíše tím, co film zachycuje, než jím samotným. Krom FMJ se mi nabízí i srovnání s Dr. Strangelove, zejména u postavy /ač to ostatním nepřiznává/ kariéristického generála Mireaua. Být vojákem, zejména účastnit se krvavých bojů osobně, považuje za čest a povinnost, a za zbabělce považuje každého, kdo po tom doslova neprahne. Ironicky, on sám zůstává kvůli svému postu bojů stranou, v bezpečí, ačkoliv jizva na jeho tváři dokládá, že tomu tak nebývalo vždy. Současnost vz/shlíží z/s perspektivy zkušeností minulosti a to mu nelze mít za zlé. Kubrick zde divákovi své hodnoty v nejmenším nepodsouvá, ale svůj náhled přesto demonstruje takřka dokonale. Nejlepším příkladem je moment, kdy důstojník zabije vojáka z vlastních řad, skor se zdá, že záměrně, byť z pro mě nejasných, nepochopitelných pohnutek. Vlastenectví zde získává pravý rozměr; posledního lumpova útočiště a pochybné ctnosti. Rovněž zcela iracionální /ačkoliv zdánlivě podložený/ rozkaz k palbě do vlastních řad a následný polní soud je už jen gradací už odhalených nesmyslných okolností filmu/bitvy/války/válek. Fascinující je i úvaha jednoho vojáka /před odvedením tuším profesora/ nad otázkami; Proč se před bitvou bát/nebát smrti/zabití. Dalším /půvabným/ dokladem nesmyslnosti vojenských machinací je rovněž návrh /trestu za zbabělost/ pro jinak hrdinné vojáky, jež se pro svou hloupou poslušnost vrhli do předem prohrané bitvy, rozkazy plnili, ale okolnosti bránily jejich postupu. Související nesmyslností je náhodný výběr tří vojínů, na které je vina svalena. Vyskytují se zde i alegorie iracionálního chování, jejichž význam pro film ani nejsem schopen určit jako např. připisování hanby za neúspěch bitvy všem obyvatelům Francie. Jasnější výhled nabídne až plukovníkova závěrečná řeč u soudu. Kirk Douglas je zde vůbec typickým příkladem hrdiny, muže, jež vyjde živ i s lidskou /tím zdůrazňuji hlavně opovržení tou vojenskou/ ctí i v tak upadlé machinaci, jakou je válka. Ale i on je spoután regulacemi a disciplínou armády, což ho činí v mnohém bezmocným. Dokonalým završením je pak rozhovor u jídla na konci filmu. Pozoruhodné je i tvrzení jednoho z generálů, že /stejně jako dítě touží, aby na něj otec byl přísný, voják touží po tvrdé disciplíně, kterou nějaké ty občasné popravy vlastních lidí podporují a tudíž jsou vlastně správné/. (07.09.2006)

Stále působivý nejen protiválečný, nýbrž i obecně protimilitaristický snímek, jenž dodnes překvapuje svou působivostí, trochu s podivem k tomu, že se tu vlastně nevyskytuje žádná pořádná válečná scéna. Avšak především pečlivé rozkrytí nelidských motivací vyšších velitelů francouzské armády musí v člověku zanechat nějakou tu stopu. Proto je možná celkový dojem spíš pokažen závěrečným dovršením obrazu kruté a absurdní války, díky němuž si říkáme: "S takovýmto tématem by nás dokázal šokovat každý!", a navíc např. v Mostu u Remaggenu se mi vyvrcholení na tenhle způsob zamlouvalo mnohem více. (12.02.2005)

Snímok je dokonalou sondou do hláv choro ambicióznych papalášov, ktorí postavili svoju kariéru na falošnom patriotizme, pričom obeťami sa stali skutočný hrdinovia z bojiska, bez akejkoľvek medaily. Či niekto verí, alebo nie - povahové črty z tamtej doby, sú nešvárom aj v prítomnosti. "Paths of Glory" vie solídne nasrať, a presne preto tá piata .. (06.04.2022)

Po neúspěšné operaci, která se francouzským pohlavárům nijak extra nevydaří potřebují na někoho svést vinu. Vyberou tři libovolné vojáky a ti jsou obviněni ze zbabělosti. Nevím co k tomu dodat snad jen to, že nikdo není dokonalý a nesmyslnost války, kór té první se zde na konci filmu projeví na 150 %. Mimo to se ve filmu objeví jediná, právě osudná bitva, která je na tehdejší dobu naprosto neuvěřitelným způsobem natočena a zobrazena v plné síle, tak jak by to dokázel jedině mistr mistrů Stanley Kubrick. (02.02.2007)