Revenge
Pomsta
Revenge
Revenge
Obsahy(1)
Bohatí milující tatínkové od rodin se jako každý rok sejdou uprostřed pouště, aby posílili své mužství a vybili stres pořádným lovem. Tentokrát si ale jeden z nich přiveze milenku, neuvěřitelně sexy lolitu, o níž se rychle začnou zajímat i ostatní... Věci se vymknou kontrole a oni nechají umírající dívku uprostřed pouště... Té se však podaří sebrat poslední síly a chlapský výlet se změní na nemilosrdný lov... (Bohemia MP)
(více)Videa (2)
Recenze (279)
Pomsta je sice stylizovaný exploatační film, ale především chytrá aktualizace rape and revenge pro jednadvacáté století. Největší přínos se skrývá v promyšlené scéně znásilnění, která je vystavěna úplně jinak, než jsme zvyklí. Přesouvá totiž pozornost od samotného aktu k muži, který situaci nečinně přihlíží a poté odchází. To je zásadní rozdíl oproti žánrovým kolegům. Takové Plivu na tvůj hrob diváka vysloveně „zve k účasti“. Sedmdesátková klasika toho docílí promyšleným stylem – časté detaily na tvář oběti, absence nediegetické hudby – a brutální třicetiminutovou (!!) scénou skupinového zneužití a mučení. Předlouhé sledování budí nepříjemný pocit, že na sexuálním násilí nějak participujeme. Legitimizujeme ho pohledem. V Pomstě však není tak děsivý exploatační přístup ke znásilnění, jako spíš společenský rozměr kořenící ve způsobu, jakým muži odmítají respektovat hranice. Ke znásilnění vede iluze mužské nadřazenosti, neschopnost akceptovat odmítnutí, ale také pasivita jiného muže, která zločin umožňuje. Proto není nutné ho sledovat přímo, zprostředkovaný pohled pasivního muže je podobně děsivý (ne-li děsivější). Divák tak ve zbytku filmu vidí (brutální) vyrovnávání účtů s toxickou maskulinitou a proměnu genderové dynamiky. Stylizované násilí přichází jako trest. A právě v tom nacházím největší přínos Pomsty ve vztahu k rape and revenge filmům obecně. Francouzská exploatace velice obratně komunikuje s tématy objektivizace žen a sexuálního obtěžování. // Zajímavá je také změna perspektivy po první třetině, která je nejviditelnější v práci s velkými detaily. Prvních třicet minut (před znásilněním) přebírá film perspektivu mužů – na ženu nahlížíme jako na objekt a skrze množství detailů prozkoumáváme její tělo. Při znásilnění se situace obrací, v detailech sledujeme pouze odpudivé věci – otevřené rány, slintající ústa nebo špinavá těla. Od zlomového momentu vystřízlivíme z fetišizujícího pohledu mužů a přebíráme perspektivu dívky. // Hravá je i nekompromisní tělesnost. Tahání střepů z otevřených ran a vyvalené vnitřnosti po výstřelu dokazují, že se debutující Coralie Fargeat dobře orientuje v tradici New French Extremity. V některých momentech dá vzpomenout na High Tension nebo Mučedníky. // Existuje poměrně dost filmů, které koncept rape and revenge definují (Plivu na tvůj hrob, Poslední dům nalevo, Thriller, Ms. 45), exploatují (Plivu na váš hrob 2) a upravují podle lokálních pravidel (Female Prisoner #701, Red to Kill), ale konečně tu máme jeden, který ho zajímavě aktualizuje. ()
Mírně nadprůměrný film postavený na příběhu hlavní hrdinky, která prostě odmítá chcípnout. Slečna přežívá i ty nejneuvěřitelnější události a stále se vrácí motivována svojí pomstou. Ačkoli se na první pohled nejedná o nic vyjímečného, tak sledovat mstu překrásné Matildy byla pro diváka velice uspokojující záležitost a tak dávám poměrně silné 3 hvězdy. 75% PS: V tomto hororu se nachází jedna z nejnechutnějších scén, která u mne ještě stále nebyla v žádném jiném filmu překonaná. ()
Chcete sa za jednu noc stať rambom? Stačí ak si dáte kúsok peyotla a môžte ísť robiť nájomného vraha. A dokážu to aj blonďavé pipinky... Ten príbeh sám o sobe nebol bohviečo, len rádoby ďalšia revenge odplata s nudnejšou a opozeranou dejovou schémou a s minimom napätia. No to, na čom snímok jednoznačne stavia je absolútne perfektné spracovanie po formálnej stránke - špičková kamera, šikovná réžia, ktorá sa prejavuje najmä v detailoch, využívanie svetla, jasné farby, slušná muzika, ktorá strieda tichšie pasáže.... No proste je to pastva pre oči, ktorá dokáže držať pozornosť celý čas. Tiež nechápem, prečo nemá film nálepku horor, pretože krvavých záberov tu bolo pomerne dosť, ba čo viac, boli celkom slušne nasnímané, čo sa o mnohých ďalších žánrovkách nedá vôbec povedať. Fajn prekvapenie a spokojnosť. Blbé, ale výborne predané. Lepší priemer. 65/100 ()
„Ahoj lásko, máš toho hodně? Jen jsem tě chtěl slyšet,“ vykládá do telefonu manžílek, který si právě užil s mladou blondýnkou s „úžasnou prdelkou“. Jenže idylku v opuštěném luxusním sídle naruší dvojice jeho společníků, z nichž jeden je „moc malý“, ale v kalhotách má přesto těsno. Což způsobí fatální kolotoč, ze kterého blonďaté mládě vyjde dost krutě. Tedy prozatím. Francouzská debutantka Coralie Fargeat tomu totiž chtěla, aby se v lolitce s lízátkem v puse rozproudil jeden z kočičích životů, zázračným způsobem se dostane do bezpečí, i přes ztracené litry nevykrvácí, zacelí si osudnou ránu (větev přeci prošla skrz, jenže naše mstitelka si plechovkou s orlem pomohla jen z jedné strany (!)) a rozhodne se změnit pravidla hry. Sic má podle mužů-lovců jen dlouhé nohy a slepičí mozek, dokáže překvapit přímočarou honbou s jasným koncem. Krev tryská na všechny strany, tvůrci ujíždí na velkých detailech, je to celkem stylové, obrazově vymazlené, ovšem místy zbytečně natahované (15 minut pryč) a samozřejmě nerealistické. Muži jsou tu za lovce s moderní technikou, ženě musí stačit vlastní vůle, případně oheň nebo voda. Nevím, jak moc je to míněno jako reakce na aktuální tematiku sexuálních zločinů (MeToo), viz. zcela nahý muž v závěrečné naháněné s (už) silnou dívkou, každopádně to tam spolu vlastně docela slušně vymalovali. Do červena. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (8)
- Režisér řekl, že ve filmu bylo tolik krve, že jim často docházela falešná krev. (Polgedney)
- Hudba byla inspirována díly Johna Carpentera, Etienne Jaumet a Thomase Bangaltera. (ČSFD)
- Celosvětová premiéra proběhla 10. září 2017 na filmovém festivalu v Torontu v Kanadě. (ČSFD)
Budou SPOILERY (ačkoliv většina podstatného je prozrazena v traileru). Stylový a intenzivní ekofeministický rape-revenge flick, jehož protagonistka by mohla být mladší sestrou Furiosy z posledního Šíleného Maxe (spíš než nová Lara Croft, která není zdaleka tak cool). Coralie Fargeat své hrdince neupírá právo chovat se vyzývavě, ale zároveň rozhodně netvrdí, že by si za znásilnění mohla sama (jak naznačuje člověk, od kterého by čekala podporu a z něhož se vyklube nejkrutější svině). Na vině je pouze frustrace muže, který si potřebuje potvrdit svou dominanci. Jediný svědek zločinu, který se v podstatě odehraje v domácím prostředí, se tváří, že nic nevidí a neslyší. Podobně jsou následně vymazány veškeré důkazy o znásilnění, k němuž jakože nikdy nedošlo, což je pro přístup společnosti k sexuálním zločinům stále dost příznačné.___ Až krajní zkušenost každopádně iniciuje ženinu proměnu ze sexy objektu v subjekt. (Přičemž v závěru, zejména během mimořádně dlouhého jednozáběrového procházení domem, kdy se společně s dosud neohroženým mužským antagonistou bojíme toho, co by mohlo číhat za rohem, se objektem stává (zcela nahý) muž.) Po většinu filmu nicméně působí vystrašeně, občas propukne v pláč a první výstřel pušky ji odhodí metr dozadu. Ani poté, co se z ní stane mstitelka, zkrátka není nelidsky neomylnou a chladnokrevnou vražedkyní. Zároveň ale snese víc než běžný smrtelník a může díky tomu vykonat náležitě krvavou pomstu.___ Proměnlivá míra její zranitelnosti odpovídá potřebám vyprávění, nikoliv realitě. Rejpalové neuznávající ontologickou svébytnost fikčního světa můžou namítat, že kdyby šestadvacetiletá holka ztratila tolik krve, je dávno tuhá (o dalších jejích výkonech nemluvě), ale řešit realismus u záměrně nadsazené exploatace (nabízející mimo jiné libovou splatterovou poctu scéně s vytahováním střepů z nohy ze Smrtonosné pasti) mi přijde dost pomýlené. Podobně mimo jsou výhrady k předvídatelnému příběhu, v podstatě shrnutému jednoslovným názvem. Není důležité, k čemu dojde, to víme (a režisérka ví, že víme a s konvencemi a diváckým očekáváním si proto neustále pohrává), ale jak to bude vypadat.___ Pomsta je jedním z těch filmů, kde i záběr mrtvoly s vypíchnutýma očima plující po hladině vypadá „pěkně“ a chcete se jím chvíli kochat (což díky nadstandardní délce záběrů taky můžete). Subjektivní hlediska, velké detaily vedle velkých celků, viscerální efekt umocňující zesílené zvuky, ironické prostřihy z jedné akce na jinou... Vedle některých extrémních evropských a belgických hororů film výtvarně připomíná tvorbu Toma Forda nebo Nicolase Windinga Refna a navíc má perfektní soundtrack od člověka, který dělal neméně boží hudbu k remaku Maniaka. Je proto radost se na to jenom koukat a poslouchat.___ Pokud by vám to nestačilo, můžete přemýšlet nad biblickými symboly (nakousnuté jablko hříchu, hrdinčino znovuzrození začíná hořícím keřem, svou první oběť oslepí) a střetem techniky a přírody. Na jedné straně jsou muži se svými auty, vysílačkami a střelnými zbraněmi, kteří znásilňují ženy a loví zvířata (a topí pavouky ve vlastní moči). Okolní svět si podmaňují a ničí jej. Ženě oproti tomu postupně pomůže oheň, voda a „indiánská droga“ peyotl, pod jejímž vlivem si v jedné z nejdivočejších scén filmu, zahájené stylově Mozartem, na břicho vypálí orla z pivní plechovky (podobně divoký je následný dojezd, připomínající tu nejradikálnější filmovou avantgardu). Technika ji opakovaně zrazuje (na čtyřkolce jí dojde benzín, první puška není nabitá, druhá ji odhodí). Krajinu si nepodmaňuje, splývá s ní a čerpá z ní sílu, o kterou byla muži připravena. ___Když k ní nebudete apriori přistupovat jako k blbému béčku, zjistíte, že Pomsta je poměrně chytrý film od režisérky poučené (zejména) evropskou exploatační tvorbou, která se nebojí tnout do živého. Jsem hodně zvědav, co natočí příště. Zejména hororovým fanouškům vřele doporučuji. Diváci, kteří mají během podobných filmů nutkavou potřebu dávat i během vážně míněných scén hlasitým smíchem najevo svou domnělou intelektuální převahu, nechť raději zůstanou doma. 80% () (méně) (více)