Sedm samurajů

Nemůžu hodnotit, já jsem u toho nevydržela a nechci vám tady kazit to krásné hodnocení dvěma hvězdičkama (maximálně). Asijská kinematografie v 95% případů zkrátka není nic pro mě a "Sedm samurajů" podle všeho nespadá do té 5% výjimky z pravidla. Kam film zařadit - akční komedie? Mně to tak připadalo. Banda přehnaně gestikulujících japončíků s meči a srandovními účesy, s ksichty jeden jako druhý + banda přehnaně gestikulujících vesničanů bez mečů a se srandovními účesy, s ksichty jeden jako druhý... černobílost příliš nepomáhala se zorientovat, kdo je kdo, všechny postavy jsem měla absolutně na háku, debatují, pobíhají, pořvávají. Mám se tomu smát nebo je to dramatické? A tak čekám, kdy nastane prozření a pochopení geniality tohoto slavného snímku. Nečekám příliš dlouho, fakt mě to nebaví a chci si dočíst knížku. Možná někdy v budoucnu dostane "Sedm samurajů" druhou šanci zapůsobit... a třeba taky ne. (12.11.2009)

Nemůžu říst, že bych se stala kultovní fanynkou Akiro Kurosawy, vždy jde o snímky exotické, u kterých vnímám určité aspekty, ale v zásadě mi zůstávají cizí, neberou mě za srdce. Ale dala jsem si tu práci a našla si čas a na snímek se v klidu podívala. Dokonalá filmařina v příběhu, do něhož jsem nepronikla. (18.12.2017)

Nejdřívě jsem nechtěl zase škádlit olgoje chorchoje bosou nohou a mlčky tento snímek přejít. Avšak po přečtení komentáře od 3 AM Code, s kterým snad stoprocentně souhlasím, jsem nakonec nalezl odvahu a budu se tak snažit zbytečně neopakovat nic, co již napsal on, čili, pokud chcete vědět, jak se stavím k těm tradičním filmovým hodnotám, přečtěte si jeho. Pořídil jsem si 3 a půl hodinovou verzi a je to tak pravděpodobně nejdelší film, jaký jsem kdy viděl (jo jo, bejvávalo - pozn. komentátoristy o rok později). První hoďka byla dobrá. Nalezání hrdinných samurajů bylo zábavné. Ovšem nemohl jsem se zbavit dojmu, že v Sedmi statečných byla každá postava charakteristická, zapamatováníhodná - jak duševnem, tak především vizuálně. Takashi Shimura je tak snad jedinou výjimkou a to dost možná proto, že je Yulu Brynnerovi trochu podobný. Jelikož 207 minut je tuším více, než kolik je zde napsáno, jde pravděpodobně o rozšíření o vystřihané scény. A je to bohužel znát. Spousta z nich se mi zdála hluchá a zbytečná a taky trochu únavná. Proto mě překvapilo, jak poměrně rychle tento film utíkal. Což je mimochodem můj častý syndrom u tří (případně delších) hodinových snímků s tím, že na úplném konci, pokud se nejedná o počin, z kterého jsem na větvi, přesto značně trpím. Je to pro mě důkaz, že za tím stojí jen a jen moje psychika, protože u 80 -ti minutových filmů si k závěru taky dost často klepu na hodinky, které nemám. Proto mám pro sebe radu do budoucna: "Hlavně se nedívat, jak to má být dlouhé". Nemám moc srovnání v asijské oblasti té doby, 50 let tam a nazpátek mám víceméně tmu (pravda, nazpátek je to možná i trochu víc), ale rozhodně si na filmech prioritně necením technického zpracování, ani se je nesnažím oceňovat na základě vlivu či klasičnosti (ah, tím jsem si zase naběh....), ale zkrátka především na tom, jak mě zaujme příběh, prostředí, nápaditost a myšlenka, což se v tomto případě nepovedlo, a tak nejpříjemnější pro mě nakonec byla 5-ti minutová pasáž uprostřed, ve které jsem mohl v klidu nechat spadnout hlavu do klína a přestat namáhat mozek a poslouchat hudbu, jelikož na obrazovce se vyjímaly po celou dobu jen 3 neznámé japonské znaky na černém podkladu značící přestávku... (28.06.2006)

Mno ty woe vyhejbal jsem se roky tomuhle filmu jak čert kříži a teď už asi vím proč. Vlastně sranda právě jsem to viděl (potažmo spíš přetrpěl) a vůbec nevím co k tomu mám napsat. Tak asi radši nebudu psát nic. Popravdě nevěděl jsem ani jak to mám ohodnotit, protože po Vesmírný odysey je to pro mě druhej podobně starej a z mýho pohledu prakticky nehodnotitelnej film, teda ne, že bych nepobral o čem to bylo, ale je to celý tak divný, že fakt nevím co si o tom myslet. No zaujmu v tomhle případě neutrální postoj a neutrálně je za 3*, takže si parádně alibisticky myji ruce. Každopádně určitě si radši pustím USA remake, který je pro mě mnohem srozumitelnější a největší sranda je, že když jsem ho jako fakan viděl prvně, tak jsem vůbec nevěděl, že je to remake! Nicméně neříkám, že to není svým způsobem zajímavý a, že se to nemůže líbit, ale já prostě na takhle dlouhý filozofický filmy z občasnou akcí koukat nemůžu. Takže pálím ty zmatený tři hvězdice a tím bych to asi uzavřel. Velmi pravděpodobně můj první a zároveň poslední Akira Kurwosawa v životě.50% (01.12.2015)

K tomuto filmu nelze absolutně již nic dodat, leda snad: "Vidět a zemřít ... " Ať už si člověk vezme jakýkoliv aspekt a stránku filmu, všechno je na absolutně dokonalé a špičkové úrovni, která dává ve výsledku jeden monstrózní nezapomenutelný filmový zážitek. Kult kultů a to jak v oblasti hrdinských filmů, akčních filmů, historických filmů, dramatu, válečných filmů, samurajských filmů a dalších a dalších. Ani při tak dlouhé stopáži jsem se ani chvíli nenudil, což je neuvěřitelný režisérský výkon. Jeden z nejlepších filmů všech dob, zejména pak ve vztahu k jeho stáří ... (20.07.2008)