Sedm samurajů

Obávám se, že kdybych tolik nemiloval Sedm statečných, tenhle film by se mi líbil o dost méně. Takhle jsem si užíval styčných bodů s americkým remakem a oceňoval Kurosawovu snahu o exkurz do japonské společnosti. Japonskou kinematografii moc nemusím, Mijazaki ani kung-fu duchovna mi moc neříkají, ale tenhle tři a půl hodiny dlouhý snímek jsem kupodivu slupl jako malinu. 70%. (18.10.2018)

,,BUDEME BOJOVAT! NAJDEME SI SAMURAJE...“ /// Dlouho vo tom, že najít spolehlivýho samuraje není žádná prdel (to máte jako s těma kovbojema). Pak máte dost času zjistit, že Japonec není našinec (tak jako u jinejch samurajskejch filmů). Ale nejvíc mě zajímalo, jaký bude finále…Tři a půl hodiny ryzího filmovýho vyprávění! Nevím, jestli akce s několika samurajskejma kouskama a velkou dávkou hromadnýho válečnýho nadšení vesničanů bude pro současnýho filmovýho diváka dost efektní. Film má ale v sobě ohromnou vnitřní sílu, která vztyčuje Fuquovýmu vymydlenýmu pozlátku nejen prostředníček! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jestli najmout kovboje nebo samuraje. 2.) Doma jedeme jen klasiku. 3.) Thx za titule „Martin Tirala“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ * (29.01.2017)

Není to nejlepší film všech dob, není to nejlepší akční film, jak kdy byl natočen a snad i těch sedm neohrožených desperátů by samuraje srovnalo do lajny, ale buďme konkrétnější. Film má šíleně dlouhou expozici (tj., než se dá všech sedm borců dohromady) a rozhodně negraduje nijak závratným tempem (útok banditů trvá několik dní a je tvořen nekonečným množstvím vln), přesto není délka tím největším handicapem (například Jacksonův King Kong mi připadal dvakrát tak dlouhý). Hlavní problém tkvěl v mé neschopnosti odpovědět si na otázku, proč je Sedm samurajů obdivovaným veledílem. Jsou výborně zrežírováni, mají dynamickou akční hudbu a Toshiro Mifune skutečně exceluje (na potrhlé cvoky má šablonu, kterou nekopíruje), jenže co víc? Nemyslím, že bych byl příliš pohodlný divák, obvykle si z díla snažím odnést co nejvíc, tentokrát jsem se však nemohl zbavit dojmu promarněného času. Když už film trvá tři a půl hodiny, měl by k tomu mít pádnější argumenty nežli ukázat japonské poměry ve středověku a naznačit neproniknutelnou bariéru mezi rolníky a samuraji. Stručně řečeno: od Kurosawova filmu z roku 1954 jsem čekal víc než dobře zrežírovaný film z roku 1954. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Dan9K, Turiec, curunir (01.08.2006)

K tomuto filmu nelze absolutně již nic dodat, leda snad: "Vidět a zemřít ... " Ať už si člověk vezme jakýkoliv aspekt a stránku filmu, všechno je na absolutně dokonalé a špičkové úrovni, která dává ve výsledku jeden monstrózní nezapomenutelný filmový zážitek. Kult kultů a to jak v oblasti hrdinských filmů, akčních filmů, historických filmů, dramatu, válečných filmů, samurajských filmů a dalších a dalších. Ani při tak dlouhé stopáži jsem se ani chvíli nenudil, což je neuvěřitelný režisérský výkon. Jeden z nejlepších filmů všech dob, zejména pak ve vztahu k jeho stáří ... (20.07.2008)

Sedm samurajů je pokládáno za jeden ze základních stavebních kamenů akčního a dobrodružného žánru. Je to film, o kterém se obvykle mluví v superlativech a který je mimořádně vysoce hodnocen i filmovými fanoušky. Tak mi tedy vysvětlete, proč jsem se po jeho zhlédnutí cítil jako po celodenní šichtě v kamenolomu, a to jsem ještě snímek sledoval s přestávkou a navíc jsem viděl pouze sestříhanou 160minutovou verzi. Původní má o 43 minut stopáže navíc. Filmoví kritici většinou kladou Kurosawovo vrcholné tvůrčí období do 50. let, já naopak zastávám názor, že v 50. letech byly Kurosawovy práce sice odvážné, ambiciózní a kvalitou jednoznačně vyčnívající z šedi japonské dobové produkce, k režijnímu mistrovství se ale teprve dopracovával. Jeho samurajské výlety do dávné historie trpí divadelním hereckým projevem, který často přechází do nepříjemného afektovaného přehrávání. Místy až nesnesitelné je v tomto ohledu pitvoření Toširó Mifuneho v roli chvastouna Kikučija. Je zvláštní, že tenhle rys Kurosawových historických filmů ostatní přecházejí téměř bez povšimnutí. Se slavnějším americkým remakem Sedm statečných nakonec Akira v mých očích uhrál remízu, byť slabiny a silné stránky mají oba filmy někde jinde. Původní snímek vyznívá realisticky, žoldnéři nevítězí nad téměř šestinásobnou převahou díky výjimečným bojovým schopnostem, ale díky tomu, že se spojí s obyvateli vesnice a vycvičí je k obraně jejich domovů, naučí je taktice a ovládání zbraní. Naproti tomu americká verze je svižnější a zábavnější, má rozumnou stopáž a lépe vymodelované charaktery, po uši ale vězí v žánrových klišé a je typickou westernovou pohádkou o nepřemožitelných pistolnících vítězících nad padouchy. Na závěr si neodpustím jednu skeptickou poznámku. Vysoké hodnocení na ČSFD nesouvisí při tak velkém počtu hodnotících ani tak s vytříbeným vkusem jeho uživatelů, jako spíš s konformismem a multiúčty, protože kdyby tu bylo tolik estétů, vypadaly by filmové žebříčky poněkud jinak. Celkový dojem: 60 %. (30.08.2017)